Miniatura Konto

Alex Mysse

"Mami, dej mi prosím peníze na svačinu."
"Chtěl jsi je posílat na účet, nebo ne? Máš jich tam mít ještě dost."
"Nějak jsem nevyšel."
"Za co to proboha utrácíš? Jsi strašně nezodpovědný."
"Promiň," a zatvářil se smutně.
"Já v tvém věku..." a musel následně poslouchat dlouhou přednášku o tom, jak hospodařit s penězi a jak doba lidem nepřeje.
"Ať už se to víckrát neopakuje, nemáme nazbyt a ty bys jen utrácel za samé kraviny. Mysli trochu i na ostatní!"
Chlapec se otočil na podpatku a s tichým brekem se odšoural do svého pokoje. Matka si poté přisedla k počítači a dlouho váhala. Mám mu zkontrolovat účet nebo nemám? Nakonec si z historie vytáhla synovy přihlašovací údaje a podívala se na jeho dětské konto. Promnula si unaveně oči. Vypnula počítač a s nuceným klidem zaťukala na dveře od synova pokoje. Otevřel, jeho mamka vstoupila a ani jeden z nich se neusmíval.
"Můžeš mi vysvětlit, proč máš na účtě třicet tisíc korun a ještě máš tu nehoráznou drzost mě žádat o další peníze? My si tu utrhujeme od huby abys měl TY ve škole co žrát a ještě nás hodláš podvádět?!"
"Já...já..."
Matka na nic nečekala, přehnula syna přes koleno a strašně mu nařezala.
"A teď povídej."
Chlapci nebylo skoro rozumět.
"Nahlas!"
"Nechodil jsem na obědy a šetřil jsem."
"Z jakého důvodu?"
Chlapec dlouho mlčel.
"Chtěl jsem si koupit něco pro sebe, ale stojí to dost peněz."
Matka ho už neposlouchala. Tohle jí stačilo. Odešla a třískla za sebou dveřmi. Jakého sobeckého syna to vychovala!
Kluk poté hmátl do zásuvky u svého psacího stolu a vytáhl pár listů papíru. Díval se na svůj výpis z účtu. Jen tak pro sebe si zabrblal:
"Měl to být dárek. Ale na tu dovolenou pro rodiče mi chybí ještě asi pět tisíc..."



Mohl bych poprosit přítomné o jejich pohled na tuto miniaturu? Zdá se mi to jakési kostrbaté

jerrymungo

Zvláštní text, přečetl jsem si ho několikrát a souhlasím s tebou, že je poněkud kostrbatý. Některá slova mi tam vyloženě nesedí - třeba následně, otočil se na podpatku, zabrblal a podobné.
Trochu divná se mi zdá věta - Otevřel, jeho mamka vstoupila a ani jeden z nich se neusmíval. A nebo - Matka na nic nečekala, přehnula syna přes koleno a strašně mu nařezala. Připadá mi to takové šroubované a v tom textu trochu cizí.
Přitom nápad je to dobrý, asi by to chtělo ho vzít trochu jinak do pera... :-) Zkus si ten text přečíst nahlas a uvidíš, kde to zatahá za uši.

Alex Mysse

Díky moc za názor přečetl jsem si to nahlas a nesedí mi to skutečně na hodně místech. Radši to smažu, nechám odležet a po čase zpaměti sepíšu znovu

jerrymungo

Fajn, jsem rád, že jsi se nerozzlobil a bereš jiný názor. Tohle je dobrá metoda, já ji zkusil už několikrát. Stvořil jsem nějaký text, pokoušel jsem se ho nějak učesat a pořád se mi to nezdálo. Takže jsem si do svého pamatovacího notesu napsal námět, původní text jsem zlikvidoval a po půl roce se mi podařilo napsat na to téma něco mnohem lepšího. To, že jsem zahodil i tu druhou verzi, je věc jiná... :-D

Alex Mysse

jsem té povahy že mě nedokáže nic rozhodit, snesu toho hodně. Navíc mám otevřenou mysl a rozdílné názory přímo vyhledávám princip téhle metody jsem se naučil při hraní Bridge Builderu (PC hra o stavění mostů přes řeky). Když mi nějaký most nedržel, nikdy nepomohlo opravování. Vždy jsem ho musel postavit jinak a nejlépe nějakým novým, neotřelým způsobem.

Edit: most nevydržel, původní nápad také ne. Radši jsem se zeptal sám sebe - co by mne na tom příběhu nejvíc naštvalo? Ale opravdu, opravdu moc? Výsledek je níže



"Zahrajme si hru..."

"Mami, dej mi prosím peníze na obědy do školy," prosil malý Lukášek.
"Tady máš zlatíčko," řekla mu s úsměvem jeho matka a podala mu bankovku.
S radostným "Kuju!" ji objal kolem pasu a vyrazil do svého pokoje. Matka se usmála, vyndala koš s vyžehleným prádlem a roztřídila věci pro Lukáše. S nimi se pak vydala do synova pokoje. Vstoupila a zůstala nehnutě stát.
"Kde jsi to sebral?" nevěřícně přejížděla pohledem přes postel, na které bylo rozházeno několik stovek bankovek. Moc se mu nechtělo do odpovědi.
"To je tajné," zamumlal nakonec smutně.
"To jsi někde ukradl? Nám? Babičce? Kamarádům? Komu?"
Lukášek jen mlčel.
"Řekni mi to, nebo jednu dostaneš!"
Podíval se na ni a dal se do pláče. Matka se k němu prudce vrhla. Avšak místo toho, aby mu dala pohlavek ho objala a začala konejšit.
"Řekni mi, kde jsi to vzal, nebudeme se na tebe s tatínkem zlobit. Ale ty peníze se musí vrátit. To je moc ošklivé, když je někomu vezmeš."
Chlapec jen dál tiše plakal. Po chvilce si otřel slzy.
"Kluci ve škole se mi posmívali že jsem chudý, tak jsem hodně šetřil, aby toho nechali," zalhal.
Teď naopak začaly téct slzy matce. Mám moc hodného syna, říkala si.

Autor:
Zahrajme si nyní takovou hru. Přemýšlejte nad tímto příběhem – kde vzal Lukášek ony peníze? Proč lhal své matce? A za jak dlouho se dozví že...

Lucie

Ten prvotní nápad se mi ani moc nelíbí, podobná verze námětu kolovala po netu... to co jsi napsal ve druhé verzi se mi líbí mnohem víc, i výrazově je to pro mě čistější a uvěřitelnější. Možná by to chtělo ještě trošku rozepsat.

Alex Mysse

A já si myslel, jak jsem originální díky za připomínky, ještě na to kouknu

Edit: k té uvěřitelnosti příběhu - tu myšlenku mám od známého, který si nechal skutečně od rodičů posílat peníze na obědy na účet. Nechodil na ně a tak má teď na kartě necelých 20 000 kč Kdyby mu na to rodiče přišli, prý by mu je asi sebrali a jeli by na dovolenou. Chytlo mě to a tak jsem to sepsal, protože takovou "vychytávku" jsem ještě neslyšel škoda no

Lucie

Uvěřitelnější mi přijdou dialogy, i to, jak jsi to celé postavil ve druhé verzi... Přemýšlím, jak bych reagovala já, přijít na mě některé z dětí s takovouhle " vychytávkou"... Nadšená z jejich šetrnosti bych teda nebyla :-)