Ahoj,když jsem vás tu tak viděla,rozhodla jsem se taky přispět a pokusit se zapojit mezi vás.A když tu momentálně pisete o Pc nebo noteboocích ,mám na vás otázku jsem jediná,kdo píše na papír nebo na mobil? Jak tu to tak čtu,každej asi píše na Pc Luci,když se do nečeho vziju já,začnu vnímat až když mi dojde papír(místo v poznámka na mobilu)
Já píšu na všechno, co mám po ruce, ale mobil to rozhodně není. Při sobě mám pořád zápisník, ale když to jde, ťukám do notebooku, protože je to prostě praktický.
To já v podstatě takyhlavně že se na to dá psát Teď budu psát asi do školních sešitů(zakovske knížce se snad vyhnu ) a párkrát se mi stalo,že jsem nějakou tu myšlenku napsala na test někdo to neřešil,někdo naopak jo a psal mi k tomu nechápavé komentáře Tak to je u mě mobil asi nejčastější,na notebooku ani Pc nepisu protože ani jeden z nich není přímo můj (už sem někde psala,jak to je)
Já jsem kdysi psala jen na papír, ale pak mi to zkrátka přestalo stačit. Jistě, papír je praktičtější, ale počítač má pár výhod.
1)Nestává se mi, že zapomenu uprostřed věty, jak má vlastně pokračovat.
2)Nezkracuji věty, protože mě zkrátka bolí ruka.
3) Doženu se k psaní častěji, protože papír se dá mazaně schovat, s počítačem je to těžší.
4)Nemusím se obtěžovat s přepisovaním.
Ale teď k tématu-já ráda zapisuji myšlenky na jakékoliv cáry papíru(které sice většinou poztrácím a najdu po pár týdnech/měsících/letech, ale i tak), nebo do sešitu fyziky, který za 2 roky učitelka ani jednou nevybírala(no, ostatní tam kreslí její karikatury, takže jsem na tom ještě dobře....)
Mobil používám občas, ale tam si zapisuji, když mě napadne nějaký vhodný popis krajiny. Nevím proč, ale ty se mi píší na mobil lépe než na počítač....
Mě se píše na mobilu celkově lépe,rychleji.Možná je to tím,že na internet chodím právě už jen přes mobil.No a tak jsem si i poznámky do něj začala zapisovat.
Já si ty úryvky psala do všech možmých sešitů,a bylo mi jedno,že se vybírají.Ikdyž,tento rok to budu praktikovat určitě zase A pokud je objeví češtinářka v sešitě slohu,mohu se vymluvit,že mě prostě napadlo něco do slohovky.Toto říct třeba při fyzice nemohu.
A když chci něco na papír napsat,napíšu to,ikdyby mi ta ruka měla upadnout.Vždycky pak v noci,když usínám,cítím jak mě ta ruka bolí
Upřímně, psát něco do mobilu...to bych se zbláznila. Momentálně píšu na notebooku a celkově velká klávesnice je mnohem praktičtější. Jen kdybych ještě uměla psát deseti prsty a nemusela se pořád koukat na klávesnici. Sice píšu rychle, ale kontrolovat písmenka musím pořád. No, nesměla bych na to učení být tak líná
Na papír jsem zkoušela psát a zjistila jsem, že při tom jaksi nemám tak dobrou představivost a ztrácí se inspirace. Nevím, čím to je - nemám strach z prázdné stránky, pro mě je to výzva, zaplnit ji. Možná, i když píšu rukou docela rychle, prostě vím, že notebook nebo počítač je rychlejší, odpadává to přepisování a je ve všech ohledech komfortnější.
Pokouším se dopsat povídku na papíře a prostě se mi nedostávají slova. Zkusím ji přepsat do počítače a uvidím, jestliu to půjde líp, nebo jsem jen narazila na méně plodné téma
Ač jsem středoškolák (momentálně druhák...pff...to to utíká ), do sešitů si nic moc nezapisuju...celkově nosím nápady spíše v hlavě a doma je házím do počítače.
Když mi přijde na mysl prvotní nápad, většinou si s ním v hlavě tak dlouho hraju, že už ho zpracuju do podoby, ve které se mi líbí...a jeho prvotní znění si zapisovat nepotřebuji. Možná je to i proto, že jsem poněkud intuitivní psavec - přijde začátek a se psaním se hned tvoří prostředek a konec
A to k mému poněkud vyčerpávajícímu příspěvku asi zatím stačí
Psaní je cesta jak zažít neuvěřitelné v teple domova. o psaní jinak...
Já jsem na mobil zvyklá,a písmenka mám poskladane stejně jako na klávesnici.Pro mě je Pc už takový nezvyk,a to sem tam předtím byla v jednom kuse.No,každý holt preferuje něco jiného.Jeden šuplík stolu vyplňují poznámky na papíře Jsem radši,když mám vše při sobě-což v Pc mít asi nemůžu a navíc mi u mobilu vyhovuje,že ho mám pořád při sobě a tak do něj mužů neustále něco zapisovat,což také dělám.Jenom byl problém,když jsem pak dostala mobil nový já radši nápsu hned každý nápad(ať je to kamkoliv,hlavně že je zapsaný) protože u mě hrozí,že bych ho časem zapomněla . Jo a kdyby něco,já středoškolák rozhodně nejsem Já jsem stále na základce,a ten čas mi fakt neutika koukám, že jsem tu jedna z nejmladších
Tak já jsem si už zvykla u sebe nosit zápisníček, ale zapisuju tam tak každý desátý nápad a stejně se k tomu pak už nevracím. Co je silnější, tak mi uvízne někde v paměti nebo podvědomí, a pak když to potřebuju, tak to samo vyplave ven.
Jinak popsaných sešitů mám spousty - jsou to hlavně zápisy snů a různé nesouvislé deníky.
K samotnému "tvůrčímu" psaní - jedině na PC, od té doby, co píšu všemi deseti, je to jedinečná věc. Cokoli lze bez problémů kdykoli upravit, opravit, promazat... Ale pokud jsem připravená psát delší text, vždycky si napřed nakreslím nějaký obrázek, schéma, mapu, diagram, a k tomu připisuju poznámky - zajímavá sousloví, vše propojené šipkami a různě zvýrazněné. A ten papír mám většinou celou dobu vedle počítače.
Pokud jste to někdo pročetli až sem - děláte si někdo podobná schémátka? Pochopila jsem správně, že Vojta pod těmi myšlenkovými mapami myslí to co já?
A ještě otázka z jiného soudku. Zapisujete si někdo sny?
Tak schémátka a malůvky stíhám jen občas, na to jsou moje myšlenky až moc rychlý. Ale někdy bych to vážně potřebovala, protože mám v hlavě zmatek a často zapomínám, co nebo jak jsem to chtěla napsat a musím si pročítat zápisky znovu a znovu.
Sny si nezapisuju vůbec, protože mě v nich pořád někdo honí, vraždí nebo utíkám, padám do jam a tak podobně, takže není o co stát. Jeden sen si ale pamatuju až moc živě a ten ve mně zůstal - zdál se mi jako dítěti a byl na pokračování. Jeden z nejkrásnějších a nejdobrodružnějších snů, co jsem kdy měla.
Já si zapisuju jen sny,které nezapomenu ihned po probuzení Většinou se mi zdá o blbostech ,ale pokud jsou alespoň trochu smysluplné,snažím se přijít na jejich význam(najdu ho,jen pokud v nich figuruje někdo mě známý).A že mě párkrát napadlo i něco poměrně pravdiveho
Eliška - Souhlasím s tebou, párkrát mi taky sny poradily. Četla jsem dokonce knihu psanou ze snů - je to docela zajímavá četba - Jana Heffernanová - Příběh cesty na sever.
Ke schématům - mě pomáhají udržet strukturu, toho co, chci napsat. /no moc jsem toho zatím nenapsala/, ale nedokážu si představit, že bych se udržela na uzdě bez nich - asi by mě ty moje postavy se svými nápady převálcovaly
Trochu jsem vypadla z předchozí diskuze, protože jsem byla týden na chalupě bez internetu a zpětně jsem to už nečetla, nicméně s tématikou snů se zase připojím ráda.
Sny si spíš nezapisuju. Denně se mi zdají třeba tři, nebo čtyři. Mám pocit, že bych pak nedělala nic jiného. Jsou ale výjimky. Když se mi zdá něco hodně zajímavého, popíšu ten sen přítelovi ráno do majlu, ať má v práci malé rozptýlení. Takže ty nejzajímavější uchované mám. Pak jsou ještě extra podnětné sny. Z námětu, který se mi zdál asi před rokem a který dal vzniknout celému fantasy světu, ve kterém nyní tvořm, mám už asi 450 tisíc znaků. A to je slušné na jeden sen. (A teď si představte, kdyby byly takové všechny. Skoro bych se toho i bála )
Jíťa, Lucka: páč místo aby makala, tak jen v práci spí, proto. Zkus to někdy taky Já dal jednou jednoho deštivého odpoledne v práci tři sny. Zvládl bych i třetí, ale už mi končila pracovní doba, tak jsem nechtěl přetahovat
No jo...poslední dny to tady vázne a naši nováčci se zase přestali zapojovat...
Tak co třeba probrat, jaká nejšílenější věc vás kdy inspirovala při psaní? Když začnu, tak mě inspirovala kamarádka tím, že mi dala přezdívku medový kroužek (ani nevím, jak ji to napadlo) - a kdo četl med a čokoládu, ten ví, o čem mluvím. Často mě inspirují taky lidi kolem mě, jedna moje kamarádka je blázek do žiraf a hraje golf, tak jsem jí k narozeninám napsala povídku o žirafě na golfu
No, zatím žádná šílená věc, ale co se dá dělat, třeba je na tom někdo líp...
Psaní je cesta jak zažít neuvěřitelné v teple domova. o psaní jinak...
Slabota, to mě k psaní jedné počáteční kapitoly mé, dá se říct, série, kterou píšu přes rok a půl, inspirovala gumová kachnička. A nedávno zase taková potrhlá dětská písnička, kterou mi ukázala má kamarádka. Je to o masožravých barakudách a začíná to nějak takhle:
"V baráku je barakuda,
ryba masožravá"....
A jednou mě dokonce napadl nápad, protože jsem si zapálila svíčku a asi pět minut zírala do plamene. To mě mimochodem napadla romantická scéna.
Jinak mě pochopitelně inspirují lidé(hlavně má zmiňovaná nejlepší kamarádka), krajiny, obrazy a hlavně hudba.
Mike: S gumovou kachničkou přece nikdy nejsi sám! Věřím, že je hodně inspirativní, obvzlášť ve vaně plné pěny.
Inspirace - nejlíp ke mně chodí nápady, když dělám nějakou stereotypní činnost, u které mám naplno zapojené jen určité okruhy v mozku - např. řízení auta, nebo v poslední době třeba hledání hub S ohněm musím taky souhlasit. Jakýkoli táborák, nebo oheň v krbu, to je přímo fascinující. Svíčka zapálená u noťase mi přijde jako trochu pokleslý nápad, ale možná jen proto, že své psací zákoutí mám poněkud neútulné.
Mike: To není dobrý nápad, psala jsem to před rokem a půl a je to v příšerné kvalitě, ještě jsem se nedostala k tomu, abych to začala opravovat. Ale když chceš,vložím sem tu jen část s tou kachničkou....
Podívala jsem se zpátky na moře a z nějakého důvodu se mi vybavila má dětská hra s gumovými kachničkami.
Začalo to asi, když mi bylo kolem osmi let a moc jsem si přála mít doma alespoň jednu gumovou kačenku. Máma ale prohlásila, že za takové hlouposti nebude utrácet peníze, takže mi nezbývalo nic jiného, než si ty kachny prostě vymyslet.
Byly čtyři.Byly gumové, ale obživlé. Jedna fialová-ta se jmenovala Aimmey, žlutá byla po mě-Kyella(tu jsem měla nejraději), potom tu byla ještě světle modrá-Kelly a červené káčátko jménem Babbie.
Tato hra mi vydržela asi tři roky a vymýšlel kachnám různé legrační příběhy, například že místo sprchy plují pod obrovským vodopádem nebo že pořádají závody v plavání, učí se létat…
Proč mě to ale napadlo zrovna teď? Nechápu, ale to nevadí. Alespoň si trochu zkrátím čas a možná mi přestane být tak špatně.
Tak mě napadá, že bych mohla přidat dalšího, tentokrát kačera. Jeho jméno bude znít Lucas, na počest mého táty a bude černá s oranžovými pruhy. Zmínila jsem se už, jak moc jsem někdy bláznivá? Ne? Tak to říkám teď.
Co budou dělat dneska? Možná se nějak odpadní rourou dostali do moře a….Au! Moje hlava! Jak mám něco vymýšlet, když mám občasně závratě a šíleně mi třeští hlava?
Lidi už si na mě začínají ukazovat prstem. Asi si říkají: ,,Co tam proboha ta šílená holka dělá? Je jí špatně nebo jen nacvičuje nějaké komické číslo?" Bezva. Za chvíli se tu přihrnou a začnou se ptát, co se děje.
Hrozná věc mne napadla. Kaštany můžeš sbírat celoročně, třeba okolo chovatelů koní... No fuj. Už přestanu.
Koukám, že to tu začalo chcípat, když Jerry odjel na Lesbos... Nebojte, dobří lidé, Jerry se vrátil a už zase bude šťourat do všeho a předhazovat svoje trpaslíky, čerty, indiány a westmany s oranžovými koňmi...
Dobrá debata se tu rozjela.
Eliško, jsem s tebou, protože já všechno, co napíšu mám v originále na papíru. Notně proškrtaný, barevnými tužkami podtrhaný text. Osvědčil se mi kroužkový blok, protože lze dodávat dodatečné listy s nápady dodatečnými.A to je pak to správné, pěkně nepřehledné... Opravdu mne nejvíc inspiruje prázdný papír a hned tužka a popsat ho. Zkoušel jsem psát přímo do stroje, ale není to ono, nerozjel jsem se tak, jak jsem zvyklý a nakonec jsem si ten výplod musel vytisknout, proškrtat a pokračovat ručně. Pak přepišuju do PC, ještě vylepším a předhodím kritikům do fóra, kteří mi zkritizují použití zbraní, eventuálně znechuceně vysvětlí rozdíl mezi pistolí a revolverem... Nakonec, na srazu v Krkonoších jsem předváděl svůj text-book a pohledy na něj byly notně skeptické. Ale staříci prostě zůstanou konzervativní...
A notýsek mám taky, nakonec, i v Krkonoších se všichni vytasili s pamatovacími sešitky. Ale spíš to nosím a piluju v hlavě, do notýsku zapisuji opravdu výživné nápady. Proto mne zaujal notýsek Vojtův, kde kromě námětů měl i různé iracionální výkřiky typu " JSEM VZHůRU!" Ale Tolikmne toho zase nenapadá, abych jej musel nosit stále a třeba na zubařském křesle honem zapisovat geniální nápad.
Ono by se psalo, ale mělo by se taky dokončovat to, co se nakouslo. Toť úder i do mých vlastních řad.
NIcméně, psát věci inspirované mými sny, vyšel by z toho jakýsi surrealistický horror, plný pádů, ztrát, podivných postav a zmatků. Takže takové sny si s dovolením, nechám pro sebe...
A na závěr. Psát o gumové kachničce je podle mne něco podobného, jako o sportovci se zlomenou nohou, vytrhávajícího poslední stránky půjčených knih...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Děkuji za upřímný názor, ale v tomto případě ty kachničky měli za úkol dvě věci:
1)Věř nebo ne, seznámit čtenáře s postavou(je to složitější)
2)Propojit jaksik dva příběhy do jednoho(vysvětlím: Já i kamarádka se snažíme napsat knihu a domluvily jsme se, že když tedy máme podobný námět, stejné názory a pár okolností jako je náboženství, nebo svět a historie se v naších knihách spojuje, jestli budeme knihu vydávat, bude to vlastně jeden příběh, takže tam sem tam dáváme něco jako spojovací můstky a kachničky byly jedním z nich).
Gennie: Ale to není vůbec špatný nápad. Osobně považuju některé knihy, které psalo vícero autorů za zmatené. Tenhle nápad dvě knihy - dva autoři, ale několik spojovacích můstků, ten zní hodně dobře
Jasně, to beru, právě proto se mi na psaní líbí ta volnost myšlení. Gumová kachnička, proč ne jako spojovací můstek. A použít ji jako propojení mezi odlišnými texty, i to je zajímavé.
Nakonec, ke žlutým kachničkám mám taky vztah, jedna z nich mi sedí za předním sklem v autě, vyhlíží ven a hlídá provoz přede mnou. Bez nich bych snad ani nevyjel...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Komentáře
Díky za podporu, asi to nakonec vyvěsím sem, uvidím ještě, co se s tím dá dělat. Zaskočilo mě samotnou, jak jsem do toho vžila a rozepsala.
Luci,když se do nečeho vziju já,začnu vnímat až když mi dojde papír(místo v poznámka na mobilu)
1)Nestává se mi, že zapomenu uprostřed věty, jak má vlastně pokračovat.
2)Nezkracuji věty, protože mě zkrátka bolí ruka.
3) Doženu se k psaní častěji, protože papír se dá mazaně schovat, s počítačem je to těžší.
4)Nemusím se obtěžovat s přepisovaním.
Ale teď k tématu-já ráda zapisuji myšlenky na jakékoliv cáry papíru(které sice většinou poztrácím a najdu po pár týdnech/měsících/letech, ale i tak), nebo do sešitu fyziky, který za 2 roky učitelka ani jednou nevybírala(no, ostatní tam kreslí její karikatury, takže jsem na tom ještě dobře....)
Mobil používám občas, ale tam si zapisuji, když mě napadne nějaký vhodný popis krajiny. Nevím proč, ale ty se mi píší na mobil lépe než na počítač....
Já si ty úryvky psala do všech možmých sešitů,a bylo mi jedno,že se vybírají.Ikdyž,tento rok to budu praktikovat určitě zase
A pokud je objeví češtinářka v sešitě slohu,mohu se vymluvit,že mě prostě napadlo něco do slohovky.Toto říct třeba při fyzice nemohu.
A když chci něco na papír napsat,napíšu to,ikdyby mi ta ruka měla upadnout.Vždycky pak v noci,když usínám,cítím jak mě ta ruka bolí
Na papír jsem zkoušela psát a zjistila jsem, že při tom jaksi nemám tak dobrou představivost a ztrácí se inspirace. Nevím, čím to je - nemám strach z prázdné stránky, pro mě je to výzva, zaplnit ji. Možná, i když píšu rukou docela rychle, prostě vím, že notebook nebo počítač je rychlejší, odpadává to přepisování a je ve všech ohledech komfortnější.
Pokouším se dopsat povídku na papíře a prostě se mi nedostávají slova. Zkusím ji přepsat do počítače a uvidím, jestliu to půjde líp, nebo jsem jen narazila na méně plodné téma
Ač jsem středoškolák (momentálně druhák...pff...to to utíká
Když mi přijde na mysl prvotní nápad, většinou si s ním v hlavě tak dlouho hraju, že už ho zpracuju do podoby, ve které se mi líbí...a jeho prvotní znění si zapisovat nepotřebuji. Možná je to i proto, že jsem poněkud intuitivní psavec - přijde začátek a se psaním se hned tvoří prostředek a konec
A to k mému poněkud vyčerpávajícímu příspěvku asi zatím stačí
o psaní jinak...
Jsem radši,když mám vše při sobě-což v Pc mít asi nemůžu
a navíc mi u mobilu vyhovuje,že ho mám pořád při sobě a tak do něj mužů neustále něco zapisovat,což také dělám.Jenom byl problém,když jsem pak dostala mobil nový
já radši nápsu hned každý nápad(ať je to kamkoliv,hlavně že je zapsaný) protože u mě hrozí,že bych ho časem zapomněla .
Jo a kdyby něco,já středoškolák rozhodně nejsem
Ten zápisník je dost praktická věc:
- i po přeškrtnutí textu je původní nápad vidět
- skvěle se na papíře kreslí myšlenkové mapy a diagramy
- piškvorky/lodě
- papír se hodí na rozdělání táboráku, případně vysušení bot
Gennie: k bodu čtyři - to přepisování je už první revize, takže je to spíš výhoda než nevýhodaJinak popsaných sešitů mám spousty - jsou to hlavně zápisy snů a různé nesouvislé deníky.
K samotnému "tvůrčímu" psaní - jedině na PC, od té doby, co píšu všemi deseti, je to jedinečná věc. Cokoli lze bez problémů kdykoli upravit, opravit, promazat... Ale pokud jsem připravená psát delší text, vždycky si napřed nakreslím nějaký obrázek, schéma, mapu, diagram, a k tomu připisuju poznámky - zajímavá sousloví, vše propojené šipkami a různě zvýrazněné. A ten papír mám většinou celou dobu vedle počítače.
Pokud jste to někdo pročetli až sem - děláte si někdo podobná schémátka? Pochopila jsem správně, že Vojta pod těmi myšlenkovými mapami myslí to co já?
A ještě otázka z jiného soudku. Zapisujete si někdo sny?
Sny si nezapisuju vůbec, protože mě v nich pořád někdo honí, vraždí nebo utíkám, padám do jam a tak podobně, takže není o co stát.
Ke schématům - mě pomáhají udržet strukturu, toho co, chci napsat. /no moc jsem toho zatím nenapsala/, ale nedokážu si představit, že bych se udržela na uzdě bez nich - asi by mě ty moje postavy se svými nápady převálcovaly
Sny si spíš nezapisuju. Denně se mi zdají třeba tři, nebo čtyři. Mám pocit, že bych pak nedělala nic jiného. Jsou ale výjimky. Když se mi zdá něco hodně zajímavého, popíšu ten sen přítelovi ráno do majlu, ať má v práci malé rozptýlení. Takže ty nejzajímavější uchované mám. Pak jsou ještě extra podnětné sny. Z námětu, který se mi zdál asi před rokem a který dal vzniknout celému fantasy světu, ve kterém nyní tvořm, mám už asi 450 tisíc znaků. A to je slušné na jeden sen. (A teď si představte, kdyby byly takové všechny. Skoro bych se toho i bála
Tak co třeba probrat, jaká nejšílenější věc vás kdy inspirovala při psaní?
No, zatím žádná šílená věc, ale co se dá dělat, třeba je na tom někdo líp...
o psaní jinak...
"V baráku je barakuda,
ryba masožravá"....
A jednou mě dokonce napadl nápad, protože jsem si zapálila svíčku a asi pět minut zírala do plamene. To mě mimochodem napadla romantická scéna.
Jinak mě pochopitelně inspirují lidé(hlavně má zmiňovaná nejlepší kamarádka), krajiny, obrazy a hlavně hudba.
Ale gumová kachnička?
Inspirace - nejlíp ke mně chodí nápady, když dělám nějakou stereotypní činnost, u které mám naplno zapojené jen určité okruhy v mozku - např. řízení auta, nebo v poslední době třeba hledání hub
Podívala jsem se zpátky na moře a z nějakého důvodu se mi vybavila má dětská hra s gumovými kachničkami.
A ještě jsem zapomněla na další inspirativní věc, připomněla mi to Lucie- sbírání listí a kaštanů. Škoda, že se to dá provozovat jen na podzim...
Koukám, že to tu začalo chcípat, když Jerry odjel na Lesbos... Nebojte, dobří lidé, Jerry se vrátil a už zase bude šťourat do všeho a předhazovat svoje trpaslíky, čerty, indiány a westmany s oranžovými koňmi...
Dobrá debata se tu rozjela.
Eliško, jsem s tebou, protože já všechno, co napíšu mám v originále na papíru. Notně proškrtaný, barevnými tužkami podtrhaný text. Osvědčil se mi kroužkový blok, protože lze dodávat dodatečné listy s nápady dodatečnými.A to je pak to správné, pěkně nepřehledné... Opravdu mne nejvíc inspiruje prázdný papír a hned tužka a popsat ho. Zkoušel jsem psát přímo do stroje, ale není to ono, nerozjel jsem se tak, jak jsem zvyklý a nakonec jsem si ten výplod musel vytisknout, proškrtat a pokračovat ručně. Pak přepišuju do PC, ještě vylepším a předhodím kritikům do fóra, kteří mi zkritizují použití zbraní, eventuálně znechuceně vysvětlí rozdíl mezi pistolí a revolverem...
A notýsek mám taky, nakonec, i v Krkonoších se všichni vytasili s pamatovacími sešitky. Ale spíš to nosím a piluju v hlavě, do notýsku zapisuji opravdu výživné nápady. Proto mne zaujal notýsek Vojtův, kde kromě námětů měl i různé iracionální výkřiky typu " JSEM VZHůRU!" Ale Tolikmne toho zase nenapadá, abych jej musel nosit stále a třeba na zubařském křesle honem zapisovat geniální nápad.
Ono by se psalo, ale mělo by se taky dokončovat to, co se nakouslo. Toť úder i do mých vlastních řad.
NIcméně, psát věci inspirované mými sny, vyšel by z toho jakýsi surrealistický horror, plný pádů, ztrát, podivných postav a zmatků. Takže takové sny si s dovolením, nechám pro sebe...
A na závěr. Psát o gumové kachničce je podle mne něco podobného, jako o sportovci se zlomenou nohou, vytrhávajícího poslední stránky půjčených knih...
Flaubert
1)Věř nebo ne, seznámit čtenáře s postavou(je to složitější)
2)Propojit jaksik dva příběhy do jednoho(vysvětlím: Já i kamarádka se snažíme napsat knihu a domluvily jsme se, že když tedy máme podobný námět, stejné názory a pár okolností jako je náboženství, nebo svět a historie se v naších knihách spojuje, jestli budeme knihu vydávat, bude to vlastně jeden příběh, takže tam sem tam dáváme něco jako spojovací můstky a kachničky byly jedním z nich).
Nakonec, ke žlutým kachničkám mám taky vztah, jedna z nich mi sedí za předním sklem v autě, vyhlíží ven a hlídá provoz přede mnou. Bez nich bych snad ani nevyjel...
Flaubert