Tak se moc omlouvám, ale povídky vystavím až zítra večer. Notebook, na kterém mám stažené všechny povídky, včetně té mojí, jsem zapomněl v práci. Tak ještě jednou, promiňte.
Ne, tohle opravdu nebylo v plánu. Došlo mi to až dneska ráno, ale nebyl jsem ve stavu, abych zajel do práce pro notebook a dneska je na velvyslanectví akce, takže tam nechci strašit v civilu. Prostě se uzávěrka posunuje do zítřejší dvacáté hodiny. Moc mě to mrzí!
Jsi omluven, diplomacie je přednější. Aby nám nakonec třeba Japonsko nevyhlásilo válku... Jinak, začal jsem si dál pohrávat se svým Bezejmenným westernem, pohnul s ním( opět ručně psáno na papír v absolutním tichu u lesa...) a přišel na lepší, možná opět prozatimní název. Takže, dobří lidé, pro příště koukejte na text s titulkem SPRAVEDLNOST PRO TOMA HOLMANA. Možná jsem to trochu zamotal, ale zúmyslně.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Tak to já mám nápad na novou, vícedílnou povídku, heč Přišla jsem na něj včera u poslouchání Scorpions(konkrétně Holiday, takže vám asi dojde přibližné téma). Ráda bych to zde sem zveřejnila, ale je to zamotanější a úzce spjaté z něčím, co nazývám svou "knihou", takže vám by to asi stejně nic neřeklo, ale pochlubit se můžu, ne? Mimochodem jsem zjistila, že nejlépe se v našem minibytečku přemýšlí v kuchyni zíraním na televizi od sousedů bydlících proti nám
Jé, taky minibyteček... Vítej v Klubu majitelů miniaturních bytů... Zírat do oken sousedům je neslušné...
Ale vícedílná povídka se zajímavě rozbíhá, šikovné téma. Mně totiž kdysi dávno taky něco podobného napdalo, něco o lodi, která veze svoje nedobrovolné pasažéry kamsi do neznáma. Ale byla jsi přede mnou, tak toho vymýšlení nechám. Ale že bych se jako spisovatel nudil říct nemůžu. Mám rozpracovaných několik textů, sem jsem dal zatím svůj western, sci-fi epos San Felipe a začátek detektivky. A to mám ještě rozepsané další věci, military sci-fi, vězeňské sci-fi, něco z trampského světa a další nápady. jenže čas- kde ho pořád brát!
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Mě něco vykládejte o čase Když zrovna nedatlím Bratrstvo, tak vymýšlím pokračování Pustiny. Do toho se mi míchá stěhování (lepší vyhořet, nebo se rovnou zastřelit) a navíc máme v práci nemoc, takže zaskakuju, kde se jen dá. A aby toho nebylo dost, sám se potýkám se smrtelnou chorobou (rýma) a horečkou tak vysokou (37,9), že bych na sobě mohl smažit vajíčka
Gennie: tvýho novýho vlákna jsem si všimnul teprve nedávno (já vím, já vím, dosti vás teď zanedbávám), ale slibuju, že do konce měsíce se na to vrhnu a zhodnotím, ok?
Přidám se neomaleně do klubu - čas je momentálně mým největším nepřítelem! Zákeřně mi brání psát a moje detektivka pro děti se sune hlemýždím tempem. O jiných psacích projektech nemůže být ani řeč. Kde jsou moje milované prázdniny?
Miku, doufám, že tu hrozivou chorobu ve zdraví přežiješ.
Tak na tohle téma jsem narazila jenom díky Markétě a jejímu příspěvku. Než jsem ho přečetla celé, zapomněla jsem, co bylo na začátku…
Ale co, jsem prostě odborník na to jak se zapojit do konverzace, která tekla dva měsíce kolem mě. Mí kolegové by vám o tom mohli navykládat historek.
Miku: přidávám se k Markétě a myslím na tebe, aby ses z toho dostal bez trvalých následků. Mám doma muže, který se taky občas potýká se smrtelnou chorobou, u nás zvanou „soplík“ a je během rekonvalescence často horší než má dcerka. Když pak nakazí ještě i jí, je to i na mašli…
Ale o tom jsem vlastně nechtěla psát. Tyhle dva týdny mám v práci děsně moc času – koukám do monitoru od sedmi do sedmi, mé oči jsou nehezky zarudlé a už nevím, co bych udělala, abych si zkrátila čas. Díky téhle současné pracovní „vytíženosti“ jsem si mohla dovolit prolouskat tohle fórum, a jak tak koukám je plné báječných lidí. (Vůbec se nesnažím šplhat )
Taky ze mě vypadla hezky se rozbíhající povídka Zvláštní setkání, což mě vážně dost překvapilo (vidíte, co udělá jedno pochmurné deštivé ráno v práci). Mám toho rozepsaného už dost, taky dost věcí čeká ve složce Revize, ale ta je pro mě v poslední době jako Pandořina skříňka. Tak jsem raději zkusila, něco úplně nové.
No ale, kdybych se ještě mohla vyjádřit k některým tématům, které se tady rozebíraly, nevím, jak aktuálně to vyzní. K té slátanině povídek od vícerých autorů se ráda přidám, jestli se to rozběhne…mám ráda podobné nápady, jsem za všemi deseti..
Pokud jste o moji inspiraci, zkuste sedět v práci dvanáct hodin a koukat na ty překrásné všemi jesenními barvami hrající kopce za oknem a jsem si zcela jistá, že i vás by toho napadla spousta. Záda mám dokonale zničená od dokonale neergonomické kolečkové židle, která vrže, když se jen nadechnete a pod bradou už mám červenou otlačku, jak si ji podepírám rukou – za chvíli z toho budu mít tenisový loket… Prostě, balada jako vyšitá...
Uf, to jsem se zase rozepsala. No nic, raději se vrátím k mému Zvláštnímu setkání, ať si můžete opět přečíst něco s pointou. Ne jen mé znuděné bláboly.
Ale néé, jen si klidně znuděně blábol dál, alespoň si tu nebudu připadat tak sám Děkuji vám, dámy, snad i díky vašim přejícným myšlenkám jsme se úspěšně zbavil rýmy a vesele si žiju dál Alespoň do ledna, kdy se na mě vrhne moje pravidelná angína (seřizuju si podle ní hodinky). Do té doby snad stihnu, co jsem měl v plánu a taky se mi podaří včas aktualizovat závěť, protože až to na mě udeří, budu žadonit o ránu z milosti.
Samozřejmě si dělám legraci, já sem tvrdej chlapák a přežiju to
Nicméně, o té práci. Co nám nastoupil nový šéf (tentokráte s přezdívkou "prcek") mám taky podezřele moc času. Častěji než kevlar a kravatu teď nosím pohodlný svetr a trepky a zahřívám vcelku pohodlnou židli v kuchyni. S výhledem to mám sice trochu na štíru, protože z okna vidím jen Malaiskou ambasádu a vidím přímo do okna služebných (ty dvě pořád jen čumí na televizi, protože maj starýho už dva měsíce fuč) a to mé fantazii zrovna nepomáhá. Na druhou stranu, k rezidenci přiléhá i překrásná zahrada a tam se teda přemýšlí skvěle. Tam si při mé pravidelné vycházce na cigáro jednou za hodinku protřídím myšlenky a hned jak se usadím za počítač, vesele si píšu dál. Vzato kol a kolem, když mám opravdu dobrý večer, zvládnu napsat i 1000-1100 slov (zkutečný průměr z počítadla úderů), což je u mě opravdu úspěch, když vezmete v potaz, že na srazu kde byla koncentrace inspirace extrémně vysoká, jsem nedokázal po celém dni přemýšlení vyplivnout víc než 250 slov. Takže tolik ke tvorbě v práci.
Jo a Markétko, k odpovědi na tvou otázku, kde jsou tvé prázdniny...něco mi říká, že kus si jich propila v Rusku a kus v Krkonoších
Soucítím s vámi, milí pracující, i když to vypadá, že v té práci snad máte víc času než já po škole.
Dnes se chystám psát ve vlaku, i kdyby se svět hroutil, protože mám poslední dobou pocit, že mi to psaní chtějí zákeřní muži v černém překazit. Najednou mám spoustu zakázek a úkolů a povinný četby a já nevím čeho ještě a chudák Tamaryšek s Myškou (postavy vznikající dětské detektivky) uvízli ve vyšetřování případu na mrtvém bodě! Ale ten výhled z okna vlaku do té barevné krajiny je k nezaplacení, múza už netrpělivě čeká.
Mike: Jojo, a právě tomuhle já říkám prázdniny. Cestování, dobrá společnost a čas na tvoření. A občas nějakej ten drink.
No jo, někdy má práce i světlé chvilky. Ale ty už v pátek končí a mě pohltí další fáze procesu donekonečna se opakujícího a stravujícího všechny moje mozkové závity. Pak už budu mít čas na psaní jenom přes obědní pauzu s obědem drobícím se do klávesnice.
Ale i přesto jsem se sebou spokojená, když denně zvládnu popsat minimálně tři stránky. Doma mě dokonale okupuje moje dcerka, které musím vynahradit ty hodiny, které strávím v práci.
Dovolená? Tu už jsem neměla dva roky. Ani si už nevzpomínám, jak to vypadá, nic nedělat někde u moře, nebo na horách a nemuset ráno vstávat, když ostatní ještě spí...
Můžeš vzít manžela i dcerku a pojmout to jako rodinný výlet. Stejně jsme jedna velká rodina Příští rok asi znova pojedeme do Krkonoš na Bartoničku, jsi více než vítaná
Mé dlouhodobé plánování se poslední dobou smrsklo na to, co bude dnes k večeři, ale určitě to budu mít v hlavě – jak říká náš ředitel. Nikdy nevím, co tím myslí, jen vím, že se k problému nevyjádří dřív, než se zase připomenu…
Ale moc díky za pozvání. Určitě bych ráda přijela pokecat a vyzkoušet, jak zní má čeština, když ji vypustím z pusy… Hlavně vaše Ř je oblíbená hříčka, na které se baví moje nadřízená. Pochází z Třebíče a někdy se neudrží smíchy, když se mi do rozhovoru vetře nějaké to české slovo…
Tak z Třebíče pochází i Markéta, tak to budeš moci trénovat příští rok na srazu. Bylo by fajn, mohli bychom tomu říkat Druhý mezinárodní sraz spisovatelů Bartonička. A museli byste přijet notně vyhladovělí, protože Mike zase potáhne batoh masa... a mně bude v kufru auta cinkat několik desítek lahví... ... a půjdeme na sobotní oběd do restaurace na Růžku...
Souhlasím s Mikem, že jsme jako jedna rodina, ale ne ve všem, protože se nehádáme...
A tu Bartoničku si budeme muset zablokovat!
JO a soukromé sdělení, pokud se nestane nic nečekaného, od prvního mám práci. Zatím to dělám brigádně, ale asi jsou se mnou spokojení. Takže, kdybyste zavítali do Liberce a potkali na ulici červený Ford Tranzit, za volantem sedím já.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Bože, jak rád bych si užil bohémského života spisovatele... Jenže nebude inspirace, při točení volantem múza spí... Ale dobrá, budu makat jako vy, obyčejní smrtelníci...
Gennie, fakt, příští prázdniny může být všechno jinak, sraz nebude příští týden...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Myslím, že většina z nás by si ráda užila bohémského života spisovatele. Jen kdyby to tak chtělo zaplatit účty. Tak zatím, než se z nás stanou renomovaní spisovatelé, budeme holt muset makat.
Jerry: Taky se připájím ke gratulaci. Není to ještě tak dávno, když jsem si okusovala nehty, při zamítnutých žádostech o zaměstnání.
Ha, Třebíč je postrach pro všechny, kdo nejsou z ČR. Ale nic si z toho nedělej, jako malá jsem chodila na logopedii a hezky se říkat ř musela naučit. Ještě teď si pamatuju: Třista třicet tři stříbrných stříkaček... brrr
Jinak na Bartoničku už se těším, léto je daleko, ale uteče to.
Jé tady se to zase hezky rozpovídalo, zatímco jsem se s rodinou poflakovala po Londýně! (Snad dám pár fotek na fcb - třeba Harryho přístřešku pod schody, který si hned Týnka musela vyfotit, co jsme se ubytovali u našich přátel ) Ale řeknu vám, tak nádherně zbarvený stromy, co nás tu čekaly po návratu, to v Anglii ještě nemají!
Jerry- gratuluju, a náhodou, za volantem se mi vždycky krásně přemýšlí o námětech!
Mike- super ten tvůj byteček...
No, a vy, studenti, si stěžujte, až začnete pracovat
Jé Harryho přístřešek pod schody, hned mám chuť si ho opět přečíst. Je to moje srdcovka z časů studia. Prostě si nemůžu pomoct…
V Anglii mají jenom déšť a mlhu. Na naše překrásné pestrobarené stromy nemají… Ale stejně bych se tam někdy koukla.
Abych konečně odhrnula závěs tajemna, odkud pak jsem já, tak to není tak daleko. Dalo by se říct, co by kamenem dohodil. Aneb jak se říká u nás: Čo by kameňom dohodil…
Ještě před nedávnou dobou jsme všichni pocházeli ze stejné země, teď už jsme jenom sousedé… Předpokládám, že jste to stejně tušili, jinak by se na mě ta čeština tak rychle nenalepila…
Tak teď později po obědě trochu děsné poezie (nesmějte se - to ten řízek se salátem ) - Nedaleko Dunaje, leží malá ves. V té vsi jest kupa stromů a mezi nimi několik domů. V jednom z těch domů velký byt se nachází, právě ten, který je mému srdci nejdražší. Do toho bytu tmavě rudé dveře vedou a chrání tam princeznu moji malou. Byt ten domovem svým nazývá stejně jako můj muž i já... (dočasné pominutí zdravého rozumu tohle způsobilo, tak si to raději nevšímejte… ACH TA PRÁCE)
Lulo: tušil, ba i věděl. Ostatně, jako správný admin si zjišťuji vše o svých ovečkách A google je mocná zbraň, v rukou zkušeného A to že jsme už "jen" sousedé, neznamená, že stále nejsme příbuzní. Nakonec, někde jsem slyšel, že všichni narození do roku 92 stále mohli žádat o dvoji občanství, ale už netuším, kde jsem to slyšel a od koho
Lucie: tak vítej dome. Doufám, že jste si Londýn užili. Na fotky se těším, aspoň můžu porovnat se svejma
Gennie: No, sraz bude asi zase ve stejnou dobu, tzn. koncem srpna, takže intr snad ještě nehrozí. Ale už začni pomalu nahlodávat rodiče
Děkuji za gratulace. Lulo, vím, o čem mluvíš, když píšeš o žádostech o zaměstnání. Já byl bez práce nejdřív čtrnáct měsíců, pak jsem sehnal na rok a půl práci a nyní to bylo přesně dva roky na Úřadu práce. Takže nic příjemného. Ale zatím to vypadá, že se chytím a nějakou dobu budu v práci. Možná se za volantem dobře přemýšlí, ale to máš na mysli řidiče padesátitunových trucků napříč Spojenými státy. Zkus si jezdit denně padesát kilometrů po Liberci a setkávat se s praštěnými řidiči... To už pak nemyslí.
Jé, Lula je z tej blízkej cudziny! Bylo by príma, dát sem nějakou povídku ve slovenštině! Je to nádherný jazyk a u nás byly k sehnání nejlepší knihy jen ve slovenštině, takže som čítal a čítal... Takže třeba Krstný otec, Letisko, Let do nebezpečenstva, Šakal, všechno jsem do sebe nasoukal. Dokonce jsem se na Slovensku pokoušel mluvit slovensky a nepřišli na to, jen dumali odkiaĺ som, či zo Záhoria...
Konec srpna si už rezervuji pro Bartoničku!
JO a Lucko, sem s fotografiemi z Londýna!
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Komentáře
Flaubert
Jinak, začal jsem si dál pohrávat se svým Bezejmenným westernem, pohnul s ním( opět ručně psáno na papír v absolutním tichu u lesa...
Flaubert
Ale vícedílná povídka se zajímavě rozbíhá, šikovné téma. Mně totiž kdysi dávno taky něco podobného napdalo, něco o lodi, která veze svoje nedobrovolné pasažéry kamsi do neznáma. Ale byla jsi přede mnou, tak toho vymýšlení nechám. Ale že bych se jako spisovatel
Flaubert
Gennie: tvýho novýho vlákna jsem si všimnul teprve nedávno (já vím, já vím, dosti vás teď zanedbávám), ale slibuju, že do konce měsíce se na to vrhnu a zhodnotím, ok?
Miku, doufám, že tu hrozivou chorobu ve zdraví přežiješ.
Ale co, jsem prostě odborník na to jak se zapojit do konverzace, která tekla dva měsíce kolem mě. Mí kolegové by vám o tom mohli navykládat historek.
Miku: přidávám se k Markétě a myslím na tebe, aby ses z toho dostal bez trvalých následků. Mám doma muže, který se taky občas potýká se smrtelnou chorobou, u nás zvanou „soplík“ a je během rekonvalescence často horší než má dcerka. Když pak nakazí ještě i jí, je to i na mašli…
Ale o tom jsem vlastně nechtěla psát. Tyhle dva týdny mám v práci děsně moc času – koukám do monitoru od sedmi do sedmi, mé oči jsou nehezky zarudlé a už nevím, co bych udělala, abych si zkrátila čas. Díky téhle současné pracovní „vytíženosti“ jsem si mohla dovolit prolouskat tohle fórum, a jak tak koukám je plné báječných lidí. (Vůbec se nesnažím šplhat
Taky ze mě vypadla hezky se rozbíhající povídka Zvláštní setkání, což mě vážně dost překvapilo (vidíte, co udělá jedno pochmurné deštivé ráno v práci). Mám toho rozepsaného už dost, taky dost věcí čeká ve složce Revize, ale ta je pro mě v poslední době jako Pandořina skříňka. Tak jsem raději zkusila, něco úplně nové.
No ale, kdybych se ještě mohla vyjádřit k některým tématům, které se tady rozebíraly, nevím, jak aktuálně to vyzní. K té slátanině povídek od vícerých autorů se ráda přidám, jestli se to rozběhne…mám ráda podobné nápady, jsem za všemi deseti..
Pokud jste o moji inspiraci, zkuste sedět v práci dvanáct hodin a koukat na ty překrásné všemi jesenními barvami hrající kopce za oknem a jsem si zcela jistá, že i vás by toho napadla spousta.
Uf, to jsem se zase rozepsala. No nic, raději se vrátím k mému Zvláštnímu setkání, ať si můžete opět přečíst něco s pointou. Ne jen mé znuděné bláboly.
Samozřejmě si dělám legraci, já sem tvrdej chlapák a přežiju to
Nicméně, o té práci. Co nám nastoupil nový šéf (tentokráte s přezdívkou "prcek") mám taky podezřele moc času. Častěji než kevlar a kravatu teď nosím pohodlný svetr a trepky a zahřívám vcelku pohodlnou židli v kuchyni. S výhledem to mám sice trochu na štíru, protože z okna vidím jen Malaiskou ambasádu a vidím přímo do okna služebných (ty dvě pořád jen čumí na televizi, protože maj starýho už dva měsíce fuč) a to mé fantazii zrovna nepomáhá. Na druhou stranu, k rezidenci přiléhá i překrásná zahrada a tam se teda přemýšlí skvěle. Tam si při mé pravidelné vycházce na cigáro jednou za hodinku protřídím myšlenky a hned jak se usadím za počítač, vesele si píšu dál. Vzato kol a kolem, když mám opravdu dobrý večer, zvládnu napsat i 1000-1100 slov (zkutečný průměr z počítadla úderů), což je u mě opravdu úspěch, když vezmete v potaz, že na srazu kde byla koncentrace inspirace extrémně vysoká, jsem nedokázal po celém dni přemýšlení vyplivnout víc než 250 slov. Takže tolik ke tvorbě v práci.
Jo a Markétko, k odpovědi na tvou otázku, kde jsou tvé prázdniny...něco mi říká, že kus si jich propila v Rusku a kus v Krkonoších
Dnes se chystám psát ve vlaku, i kdyby se svět hroutil, protože mám poslední dobou pocit, že mi to psaní chtějí zákeřní muži v černém překazit. Najednou mám spoustu zakázek a úkolů a povinný četby a já nevím čeho ještě a chudák Tamaryšek s Myškou (postavy vznikající dětské detektivky) uvízli ve vyšetřování případu na mrtvém bodě!
Mike: Jojo, a právě tomuhle já říkám prázdniny. Cestování, dobrá společnost a čas na tvoření. A občas nějakej ten drink.
Ale i přesto jsem se sebou spokojená, když denně zvládnu popsat minimálně tři stránky. Doma mě dokonale okupuje moje dcerka, které musím vynahradit ty hodiny, které strávím v práci.
Dovolená? Tu už jsem neměla dva roky. Ani si už nevzpomínám, jak to vypadá, nic nedělat někde u moře, nebo na horách a nemuset ráno vstávat, když ostatní ještě spí...
A právě proto s námi musíš vyrazit na druhý ročník pisálkovského srazu.Tam ti ukážeme, co je to pravá dovolená.
Ale moc díky za pozvání. Určitě bych ráda přijela pokecat a vyzkoušet, jak zní má čeština, když ji vypustím z pusy… Hlavně vaše Ř je oblíbená hříčka, na které se baví moje nadřízená. Pochází z Třebíče a někdy se neudrží smíchy, když se mi do rozhovoru vetře nějaké to české slovo…
Souhlasím s Mikem, že jsme jako jedna rodina, ale ne ve všem, protože se nehádáme...
A tu Bartoničku si budeme muset zablokovat!
JO a soukromé sdělení, pokud se nestane nic nečekaného, od prvního mám práci. Zatím to dělám brigádně, ale asi jsou se mnou spokojení. Takže, kdybyste zavítali do Liberce a potkali na ulici červený Ford Tranzit, za volantem sedím já.
Flaubert
Hrozně lituji, že se toho srazu nemohu zúčastnit. Zní to úžasně. Budu alespoň ráda, když si to každý z vás užije....
Gennie, fakt, příští prázdniny může být všechno jinak, sraz nebude příští týden...
Flaubert
Jerry: Taky se připájím ke gratulaci. Není to ještě tak dávno, když jsem si okusovala nehty, při zamítnutých žádostech o zaměstnání.
Jinak na Bartoničku už se těším, léto je daleko, ale uteče to.
A Jerry - velká gratulace.
Jerry- gratuluju, a náhodou, za volantem se mi vždycky krásně přemýšlí o námětech!
Mike- super ten tvůj byteček...
No, a vy, studenti, si stěžujte, až začnete pracovat
A odkud jsi ty, lulo?
V Anglii mají jenom déšť a mlhu. Na naše překrásné pestrobarené stromy nemají…
Abych konečně odhrnula závěs tajemna, odkud pak jsem já, tak to není tak daleko. Dalo by se říct, co by kamenem dohodil. Aneb jak se říká u nás: Čo by kameňom dohodil…
Ještě před nedávnou dobou jsme všichni pocházeli ze stejné země, teď už jsme jenom sousedé… Předpokládám, že jste to stejně tušili, jinak by se na mě ta čeština tak rychle nenalepila…
Tak teď později po obědě trochu děsné poezie (nesmějte se - to ten řízek se salátem ) - Nedaleko Dunaje, leží malá ves. V té vsi jest kupa stromů a mezi nimi několik domů. V jednom z těch domů velký byt se nachází, právě ten, který je mému srdci nejdražší. Do toho bytu tmavě rudé dveře vedou a chrání tam princeznu moji malou. Byt ten domovem svým nazývá stejně jako můj muž i já... (dočasné pominutí zdravého rozumu tohle způsobilo, tak si to raději nevšímejte… ACH TA PRÁCE)
.
Lucie: tak vítej dome. Doufám, že jste si Londýn užili. Na fotky se těším, aspoň můžu porovnat se svejma
Gennie: No, sraz bude asi zase ve stejnou dobu, tzn. koncem srpna, takže intr snad ještě nehrozí. Ale už začni pomalu nahlodávat rodiče
Jé, Lula je z tej blízkej cudziny! Bylo by príma, dát sem nějakou povídku ve slovenštině! Je to nádherný jazyk a u nás byly k sehnání nejlepší knihy jen ve slovenštině, takže som čítal a čítal... Takže třeba Krstný otec, Letisko, Let do nebezpečenstva, Šakal, všechno jsem do sebe nasoukal. Dokonce jsem se na Slovensku pokoušel mluvit slovensky a nepřišli na to, jen dumali odkiaĺ som, či zo Záhoria...
Konec srpna si už rezervuji pro Bartoničku!
JO a Lucko, sem s fotografiemi z Londýna!
Flaubert