A pokud jde o dvojí občanství, ten 92 - tej by byl v pořádku, jen jsem na špatné straně hranic. Když bych totiž požádala o české, nebo jiné občanství, automaticky bych přišla o to slovenské. Máme kvůli našim jižním sousedům neskutečný zákon.....
Jo a taky nemáme listopad.... ale představ si Jerry, že okna máme, a za nimi prekrásnu jeseň, všetkými farbami maľovanú , obloky patří už spíše mezi archaizmi (nejsem si jistá, jestli tohle slovo je stejné i v češtině).
Co se mé češtiny a psaní v ní týče, hrozně ráda čtu – asi jako všichni tady – u nás býval kdysi problém, který ve značné míře přetrvává dodnes, a sice že ty nejlepší knížky jsou jenom v češtině. Co mi osobně až tak nevadí, jsem stará škola odchovaná na pohádkách federativní televize…
Navíc, podobná fóra, kde by se dalo s lidmi bavit o tvůrčím psaní u nás je,,, počkejte, vlastně ani nevím, jestli vůbec nějaké v slovenštině máme…
Tak jsem se rozhodla, že začnu psát v češtině, aby si to Češi mohli přečíst ve svém jazyce. Odhodlá se na to pak více lidí, když to není v cizím jazyce, protože a to mě moc mrzí, začínají Slováci míň a míň rozumět česky a naopak, tedy hlavně ta mladší generace.
A čeština je prostě boží,,, máte spoustu príma slov (momentálně mě žádné extra boží nenapadá). Slovenština se mi svojí měkkostí spíš hodí do červené knihovny. Čeština je tvrdý a úderný jazyk, jako stvořený do přestřelky ale také do tajemných hvozdů dalekých zemí ukrytých v skořápce (vidíte, to je príma slovo skořápka)
Nemusíš se stydět, stane se. Pokud nenasekáš v jedné větě pět hrubek, jak jsem zažil od jednoho maturanta, je to v pořádku.
A vím, i slovenština se mění, já jsem jednou na dovolené debatoval s jednou Slovenkou a ptal jsem se jí, jak u nich říkají -Unavený velbloud. A čekal jsem " Ustatá ťava" A ona mi to přeložila jako Ustatý velblúd.
A u nás mládež taky mluví poloanglicky, já vyslechl rozhovor dvou kluků a to bylo jak lekce angličtiny. Škoda, my jsme ještě měli ve škole profesory, kteří nás učili vážit si mateřského jazyka.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Přátelé, omlouvám se, že se vám teď poslední dobou moc nevěnuju, ale zabydluju se v novým bytě a tak nějak nemám moc času a hlavně energie psát Po víkendu se ale vrhnu na nové příspěvky, slibuju!
Když už jsme u toho nového bydlení, měla bych i já objasnit, proč jsem se tady hódně dlouhou dobu neobjevila já...stěhovali jsme se z bytu do baráčku, ještě jsem si nezvykla na systém dojíždění a na to, že se každý den domů dostanu nejdřív o půl sedmé a pak se musím pokoušet splnit ty záludé úkoly, které dostáváme ve škole. Takže se moc moc moc omlouvám a doufám, že na vás teď budu mít trochu více času a stihnu co nejdříve projít všechny konverzave, které tady během mé nepřítomnosti proběhly
Takže nebojte, nezapomněla jsem na vás a čekejte, že se brzy objeví nějaký můj příspěvek
A mimochodem, jak to, že nikdo z našeho "zkušeného týmu přispěvatelů" ještě nenapsal svůj příspěvek do soutěže? Já sama se o to teprve pokouším ale jdu na to, tak co vy? Ať máme konkurenci
Psaní je cesta jak zažít neuvěřitelné v teple domova. o psaní jinak...
Tak já už jsem ji tam teda dala taky...momentálně mám plán napsat více povídek jako takové volné pokračování Skladu, tak jsem tam dala jednu z nich...tak uvidíme, co si o ní všichni budou myslet
Psaní je cesta jak zažít neuvěřitelné v teple domova. o psaní jinak...
Teda, pár dní tu nejsem a je to tu vzhůru nohama. Dvacet minut jsem se prohrabával novými příspěvky a tak se nezmůžu na nic víc než: Čau děcka, jak se máte?
Zdál se mi nad ránem, asi tak dvě hodiny před vzbuzením. Nejsem nějak závislá na takových těch horských dráhách, mám ráda jen některé. Ovšem, za tento sen pravděpodobně může jeden tábor, kde jsem byla, když mi bylo asi tak devět let-v jedné bojové hře jsme se měli dostat pomocí lana a postroje na druhou stranu řeky. A možná za to může i vlek na lyžáku, nevím.
Každopádně, ve snu vystupovala celá naše třída a jeden učitel, který uprostřed snu záhadně změnil identitu na jiného učitele a zase zpět . Byli jsme nad řekou a před námi se nacházela viklající se lávka. Byli jste někdy v dinoparku v Ostravě? Víte, jak je tam taková ta sešikmená a trochu se viklající lávka? No, tam přesně tak to vypadalo, jen se to více kymácelo.
Učitel nám vysvětlil, že se pomocí takových ruček máme dostat na druhou stranu a nespadnout. No, a já při své obvyklé nemotornosti jsem se chytila snad až posledního držátka.
Chvíli jsem jen tak poskakovala po lávce a nechala se unášet. Ačkoliv to bude znít divně, náhle jsem se zarazila. Proč se nikdo lávky nedotýká? To se nesmí? Zkusila jsem se také nadzvednout, abych neběhala, ale nesla se, ale bylo to těžké, proto jsem si řekla, že se na to vykašlu a budu se lávky dotýkat.
Přede mnou "létala" jedna holka z 9.B(chodím do 9.A). Trochu ji nevyšel dopad (teprve tehdy jsem si všimla, že ona se také dotýká lávky) a zakolísala. Úplně vypadla z dráhy a opsala oblouček. Viděla jsem to úplně živě. Udžela se a nohama se opět dotkla lávky. Ovšem ji to znovu vyhodilo mimo a ona z legrace rozpřáhla ruce jako Rose v Titanicu. To neměla dělat. Padala do řeky a ve vzduchu mezitím udělala salto. Zvláštní je, že neměla žádné jistění, aby vážně do té vody nedopadla. Ani nevím, jak to s ní dopadlo.
Každopádně, já jsem nespadla ani jednou (což se trochu divím) a dorazila na konec, kde čekal učitel, který už mimochodem tedy záhadně změnil tu identitu- Čekali tam už skoro všichni mí spolužáci a lidi z 9.B. Jenže problém...ta lanovka jako by někončila, procházela stěnou. Nevěděla jsem, jak seskočit a bylo už pozdě, takže jsem si myslela, že se o tu stěnu rozplesknu (jak by se mi to stalo ve skutečnosti), ale v tom snu se mi tak nějak nastavily končetiny do karateristického výkopu a tuším, že pravou nohou jsem se od stěny odrazila. Jo, já vím, že je to nereálné, avšak jsem se odrazila úplně lehce jako pírko a letěla dozadu. I v tom snu jsem čekala, že ten odraz zaduní, ale nic takového se nestalo.
Napadlo mě, že abych nedopadla na zadek, udělám salto, jako předtím ta holka, co spadla z mostu. Nějak mi to ale nešlo a nakonec jsem si narazila kostrč. A teď přijde to nejpodivnější-já jsem v tom snu zřetelné cítila tu bolest! Opravdu! Nevím, jak je to možné, ale cítila jsem to! Bylo to hrozně skutečné, pamatuji si, že naposledy jsem si tam moc narazila kostrč, když jsem spadla na kolečkových bruslích...
Učitel nám pak začal vysvětlovat, co právě ta holka, kterou jsem viděla spadnout, udělala za chybu (jako bych to nevěděla) a pak tak nějak opět změnil identitu na toho učitele, kterým byl na začátku snu. Ne, nepřipadalo mi to nějak divné.
A teď příjde zlatý hřeb, za což pravděpodobně mohl můj nejhorší zážitek z lyžáku, kdy jsem spadla z vleku přímo právě před tím učitelem a odřela si břicho. Řekl nám, ať se stejným způsobem dostaneme zase na druhou stranu řeky (tak proč jsme tak vůbec šli, že? To mě napadlo i v tom snu). Ovšem...já jsem nestihla chytit se za ručku. Prostě jsem utíkala, ale bylo to rychlejší než já. Bežela jsem za učitelem a zeptala se ho (dobře, ječela na něj), jestli by to nepozastavil.
Poté jsem tušila, že to už asi bude sen. Učitel se totiž divně zašklebil a vlek mi zastavil. No, ale nějak nepočkal, až nastoupím a zase ho pustil. Zlomyslnost! Dívala jsem se na něj, ale on mě jen vybídl ,ať si ten vlek dohoním. A já blbka samozřejmě vážně za tím vlekem chvíli běžela. Ale pak mě napadlo, že tak z té lávky přece spadnu! No, a pak jsem se probudila...
Když to tak popisuji, připadám si hrozně tupě. Vážně, mi hned nedošlo, že to asi bude sen? Byl to vůbec sen? Bylo to celé nějaké hrozně šílené a zároveň tak skutečné! Jako bych tam vážně byla! Tak, rozesmála jsem vás? A co si o tom myslíte? A komupak jsem dala námět na povídku?
A taky na ně věřím, většinou mi umí poradit, nebo mi ukážou nějaký problém. Existuje okolo toho celá teorie, krásná je třeba knížka Tajemství dvou partnerů.
No, a určitě je fajn si sen zapsat. Pak si dát trochu odstup a znovu si to zapsané přečíst. Někdy stačí jen to, a vyleze ti z toho, co ti vlastně ten sen chtěl říct
/ z toho, co jsi napsala bych usuzovala na nějakou nejistotu - vratká lávka, lanovka - při řešení nějakého problému nebo životní situace - natlouct si zadek - je myslím i v přeneseném významu zcela jasné a zrada nějaké autority v závěru? - Připomíná ti to něco? /
Mě tak napadlo, že bych mohl založit sekci sny, co vy na to? Teď otázka, jestli bude stačit jedno vlákno, nebo celou novou sekci, kde si každý založí vlastní vlákno.
Jsem pro, asi by stačilo jedno vlákno. Moje sny jsou obvykle nesdělitelné, spíš někde něco nestíhám, něco mi ujelo, někde bloudím po cizím místě, něco jsem ztratil. A příjemných věcí se mi zdálo dost málo. Ale někdy se mi zdály i sny na pokračování, několik nocí za sebou.
Připadá mi to, že si mozek v noci, když má klid, přehrává různé situace ze života a vyhledává řešení.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Dobří lidé, nezdá se vám, že to tu nějak usíná? Představoval jsem si, že budoucí nebo současní spisovatelé se tu rozjedou a ono nějak nic. Už začínají dlouhé zimní večeray, koukejte zasednout k notebooku, počítači, nebo ti konzervativní k bloku a sešitu a jedeme!
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Líbilo by se mi vidět místo, kde často píšete, nebo část Vašeho rukopisu. (Mám rád ta místa, kde je nejvíc škrtanců.)
Chtěl bych totiž zjistit, že někdo ještě používá psací stroj nebo obyčejnou tužku. Nebo takovej ten tlustej notebook po tátovi s vyleštěnýma samohláskama a mezerníkem, v místě, kde palec uhozuje nejčastěji.
Usíná to tu, to je pravda, ale nevím jak vy, ale u mě v životě nastal blázinec a nevím co dřív. Sice pořád píšu, ale mám to rozepsané do soutěží, takže mi pravidla nedovolují to tu publikovat. Však my se zase probereme, myslím, že je to tím ospalým obdobím mezi létem a zimou.
Sabjor: Zkusím někde něco vyhrabat, když jsem ještě jako spisovatelské kuře neměla možnost psát na pc, popsala jsem tuny papíru a pořád si tu hromadu hýčkám v šuplíku. Nejsem ale moc škrtací typ. Jinak po psacím stroji toužím, ale spíš jen jako po dekoraci pokoje, abych tu měla tu správnou bohémskou atmosféru, než že bych na něm měla psát. Přece jen píšu sice rychle, ale s překlepy, a navíc je to docela nepraktické.
Jasně, blázinec se v životě dostavuje celkem v pravidelných intervalech, jen s rozdílnou intenzitou.
A pokud bys chtěl zjistit, jestli někdo používá obyčejnou tužku, jsem to třeba já. Na psacím stroji jsem toho napsal taky spousty, byla to docela legrace, psát na průklepák a proložený kopíráky... A tenhle týden jsem byl v jednom autoservisu a tam se na psacím stroji normálně psalo. Inu, mašína s bukvami je nesmrtelná...
Ale i dnes jsem zjistil, že nejvíc se vyřádím na papíru a s propisovačkou. Osvědčily se mi volné listy, něco jako kroužkový blok, píšu text po pravé straně a rub předešlé stránky mám na doplňky, opravy a vsuvky. A ten rukopis musí být pěkně poškrtaný, opatřený šipkami a barevnými doplňky. Nakonec, na srazu jsem svoje autorské zázemí předváděl. A nejlíp se mi píše černou barvou...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Já jsem dokonce usoudila, že si musím zůtulnit svůj psací koutek po těch debatách tady. A v podstatě jsem teď strašně líná. Nemůžu se přinutit zase něco rozepsat. Asi podzimní depka...
Moc se omlouvám, ale vážně nestíhám přispívat kvůli škole. Já vím, že toto spojení je také docela kýčovitá výmluva, ale já to myslím vážně. V úterý jsme třeba psali 3 testy ze čtyř hodin. Včera jsme psali 2/6(nějaký slabší den, ale ty testy nebyli nějak jednoduché)+ srovnávací scia z angličtiny. Dnes jsme psali srovnávací scia z matiky, češtiny a všeobecného přehledu (který byl mimochodem spíše matematikou). A zítra nás čeká literatura a dějepis a ještě se musím připravovat na příjmačky, takže horko těžko vůbec stíhám psát svou "knihu" a přispívat tady? Omlouvám se, ale to je nad mé síly. Ale slibuji, že se polepším. Jak se vám vůbec daří s psaním?
Dnes je tedy den, vážení. Včera mě sepsul chlap, že jsem mu nenachystala večeři, dneska mě seřvala šéfová a ke všemu jsem ještě právě zjistila, že mi z flešky zmizela kompletně celá podsložka s veškerou mojí tvorbou...
Komentáře
A pokud jde o dvojí občanství, ten 92 - tej by byl v pořádku, jen jsem na špatné straně hranic. Když bych totiž požádala o české, nebo jiné občanství, automaticky bych přišla o to slovenské. Máme kvůli našim jižním sousedům neskutečný zákon.....
Flaubert
Taky máte takovou radost z nádherného podzimu za okny?
Flaubert
Co se mé češtiny a psaní v ní týče, hrozně ráda čtu – asi jako všichni tady
Navíc, podobná fóra, kde by se dalo s lidmi bavit o tvůrčím psaní u nás je,,, počkejte, vlastně ani nevím, jestli vůbec nějaké v slovenštině máme…
Tak jsem se rozhodla, že začnu psát v češtině, aby si to Češi mohli přečíst ve svém jazyce. Odhodlá se na to pak více lidí, když to není v cizím jazyce, protože a to mě moc mrzí, začínají Slováci míň a míň rozumět česky a naopak, tedy hlavně ta mladší generace.
A čeština je prostě boží,,, máte spoustu príma slov (momentálně mě žádné extra boží nenapadá
To jsem se zase rozepsala… Už mlčím…
Je to moje prvotina.
První skutečná věc.
Chtěl jsem se o to s Vámi podělit. Líbí se mi, jak jsou tu všichni nadšení do psaní.
Máme podobné touhy. Hrozně, hrozně mě to baví.
Budu rád, když přijdete na můj křest.
Uskuteční se někdy začátkem prosince v Praze.
ps. Nevíte, jak si změním obrázek ikonky?
Tady na fóru to změnit nejde - málo prostoru. Ale funguje to přes gravatar.com
A vidíš, mně se pořád ještě víc líbí slovenština a myslel jsem si, že alespoň dřív ve slovenštině vycházely lepší knížky.
Ale obdivuji tvou češtinu, opravdu mnohem lepší, než průměrného českého studenta.
Flaubert
A ne oblok najdeš už jenom v knížkách. Na domech máme okna. A když tak koukám na novou generaci, čekám, kdy tam začneme mít "windowsy"...
A vím, i slovenština se mění, já jsem jednou na dovolené debatoval s jednou Slovenkou a ptal jsem se jí, jak u nich říkají -Unavený velbloud. A čekal jsem " Ustatá ťava" A ona mi to přeložila jako Ustatý velblúd.
A u nás mládež taky mluví poloanglicky, já vyslechl rozhovor dvou kluků a to bylo jak lekce angličtiny. Škoda, my jsme ještě měli ve škole profesory, kteří nás učili vážit si mateřského jazyka.
Flaubert
Hlavně, aby se ti v novém bydlení líbilo a dobře tvořilo. My tedy tímhle směrem moc nejezdíme, ale kdyby náhodou...
Flaubert
Takže nebojte, nezapomněla jsem na vás a čekejte, že se brzy objeví nějaký můj příspěvek
A mimochodem, jak to, že nikdo z našeho "zkušeného týmu přispěvatelů" ještě nenapsal svůj příspěvek do soutěže? Já sama se o to teprve pokouším
o psaní jinak...
o psaní jinak...
o psaní jinak...
Zdál se mi nad ránem, asi tak dvě hodiny před vzbuzením. Nejsem nějak závislá na takových těch horských dráhách, mám ráda jen některé. Ovšem, za tento sen pravděpodobně může jeden tábor, kde jsem byla, když mi bylo asi tak devět let-v jedné bojové hře jsme se měli dostat pomocí lana a postroje na druhou stranu řeky. A možná za to může i vlek na lyžáku, nevím.
A taky na ně věřím, většinou mi umí poradit, nebo mi ukážou nějaký problém. Existuje okolo toho celá teorie, krásná je třeba knížka Tajemství dvou partnerů.
No, a určitě je fajn si sen zapsat. Pak si dát trochu odstup a znovu si to zapsané přečíst. Někdy stačí jen to, a vyleze ti z toho, co ti vlastně ten sen chtěl říct
/ z toho, co jsi napsala bych usuzovala na nějakou nejistotu - vratká lávka, lanovka - při řešení nějakého problému nebo životní situace - natlouct si zadek - je myslím i v přeneseném významu zcela jasné
Připadá mi to, že si mozek v noci, když má klid, přehrává různé situace ze života a vyhledává řešení.
Flaubert
Flaubert
(Mám rád ta místa, kde je nejvíc škrtanců.)
Chtěl bych totiž zjistit, že někdo ještě používá psací stroj nebo obyčejnou tužku.
Nebo takovej ten tlustej notebook po tátovi s vyleštěnýma samohláskama a mezerníkem, v místě, kde palec uhozuje nejčastěji.
Sabjor: Zkusím někde něco vyhrabat, když jsem ještě jako spisovatelské kuře neměla možnost psát na pc, popsala jsem tuny papíru a pořád si tu hromadu hýčkám v šuplíku. Nejsem ale moc škrtací typ.
A pokud bys chtěl zjistit, jestli někdo používá obyčejnou tužku, jsem to třeba já. Na psacím stroji jsem toho napsal taky spousty, byla to docela legrace, psát na průklepák a proložený kopíráky... A tenhle týden jsem byl v jednom autoservisu a tam se na psacím stroji normálně psalo. Inu, mašína s bukvami je nesmrtelná...
Ale i dnes jsem zjistil, že nejvíc se vyřádím na papíru a s propisovačkou. Osvědčily se mi volné listy, něco jako kroužkový blok, píšu text po pravé straně a rub předešlé stránky mám na doplňky, opravy a vsuvky. A ten rukopis musí být pěkně poškrtaný, opatřený šipkami a barevnými doplňky. Nakonec, na srazu jsem svoje autorské zázemí předváděl. A nejlíp se mi píše černou barvou...
Flaubert
Končím, vracím se zase k propisce a papíru.
Od chlapa si nenech nic poroučet, když má hlad, ať si nachystá večeři sám, já to znám z domova...
Tady alespoň vidíš, že papír je věčný, pokud nevyhoříš. Ale fleška je věc záludná, já si pro jistotu všechno zálohuju.
Flaubert