Já bych klidně byla pro čtyři dny. Přece jen první a poslední den je jen poloviční, protože přijíždíme a odjíždíme, takže dva celé dny v Krkonoších zní fajn. Jinak zdravím z dovolení v Česko-Saském Švýcarsku.
Fajn, tak už jsme tři... Ono by to nebylo povinné, prostě jen pro ty, kdo chtějí delší pobyt a mají na to čas. Přece jen už by se to blížilo spíš tvůrčímu pobytu, než jen víkendovému setkání. My už měli pár dní v Adršpachu a teď jedeme na další návštěvu k Františku Ferdinandovi d´Este na Konopiště
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Ahojky všichni! Koukám, že nás zase všechny pohltila realita (nebo možná tohle podivné léto?). Tedy aspoň mě to od Bartoničky hrozně uteklo a jako vždycky mě ani tvůrčí inspirace z Krkonoš dlouho nevydržela. Jerry, četla jsem tvůj report z Bartoničky. Je fajn, že sis na to udělal čas a nebojkotoval to jako já loni.
Inu, u mne je to trochu jinak, jako každé léto mne pohltila choroba... Před lety arytmie, loni zánět jater, tentokrát pět dní v nemocnici a v těle o hadičku víc.Pohnul se kámen v ledvině a začalo to dělat neplechu. Ale je fakt, že i nemocniční prostředí je velice inspirativní... Jinak, ten report si ode mne René přímo vyžádal, prostě nám nějak fandí. Ještě mi slíbil, že se svým odborným okem koukne na naše bartoničkovská díla a zhodnotí je.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Tak vás všechny zase zdravím, byť po dlouhé době a hlavně po vypráskané dovolené. Vypráskaná dovolená proto, že jsme jen mohli vzpomínat na to, kde bychom byli, kdybychom byli tam, co jsme si minulý rok včas zaplatili, ale nejsme tam, protože kvůli pitomému čínskému viru jsme tam co jsme a ne tam, kde bychom chtěli být. No, a pár věcí se tam, co jsme byli, prostě nepovedlo. Detaily nebudu rozepisovat, jsou spíš otravné, než zábavné. Doufám Jerry, že jsi už v pořádku a sbíráš inspiraci kdekoliv jinde, než v nemocnici. Bohužel u nás to na špitál aktuálně vypadá a inspirativní to není. Člověk by si přál, aby to nebylo, než že by se tím nechal inspirovat. Mám v hlavě nápad na jeden příběh, který bych si rád zkusil napsat, ale nějak se nemohu odhodlat. Teď bych právě potřeboval Bartoničku, abych vypadl z každodenního mlýna a dostal se na nějakou tvůrčí vlnu. Kdyby měl někdo nějaký tip, jak vykopnout blbou náladu ze života, sem s ním...
Jé willi je na světě! Už jsem si myslel, že jsi emigroval... Tak o vypráskané dovolené mi tak můžeš něco říkat, taky jsme měli odlet třetího září do Řecka, jenže ten náš zájezd nám zrušili a nikdo nám nic neřekl, takže jsme šli doplatit a nebylo co... A teď se handrkujeme o peníze. Co se mne týká, ještě to s mým zdravím není ono. Zánět ledvin, šutry, cukr, tlak, krev v moči...Stejně se ještě do nemocnice budu muset uchýlit, protože mi zase budou vytahovat ten stent. Ale fakt, od nemocnice radši dál, i když tam byli docela hodní. Naplánovali jsme si alespoň léto prodloužených víkendů v Čechách, ale copak to jde? tak naše největší letní akce bude asi týden v hotelu na polské straně Krkonoš. U mne se nějak s tou narkózou, co mi dávali, docela vytratila inspirace k povídkám. Taky už jsem si říkal, že bych si jen tak zajel na Bartoničku a jeden den tam psal... Za rok si plánujeme Bartoničku o den delší, zjistili jsme, že víkend je málo...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Tak, přátelé, hlásím návrat z nemocnice, už druhý za sebou. Tentokrát jsem měl tak silný zánět ledvin, zpestřený bacilem salmonely někde uvnitř, že se tomu divili i doktoři. Tentokrát jsem prý opravdu utekl hrobníkovi z lopaty. Už je to jakžtakž OK, nicméně mne ještě čeká minimálně jeden špitální pobyt, protože mi budou operovat ledvinové kameny. Takže tenhle rok je nějaký divný. Těch čtrnáct dní bylo dost času kombinovat a vymýšlet nové náměty, snad se mi něco podaří sepsat.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Držím palce, snad začne být lépe. Tenhle rok je víc než divný, jen doufám, že je to jen nastavení měřítka, abychom poznali, že už začíná být lépe... Doufám, že začne být lépe
Willi, tak to vypadá, že líp bude, až se svolá tisková konference, kde se v záři reflektorů prohlásí, že od pondělí začíná být lépe. Jinak to vidím se vším trochu jaksi nahnuté... Nicméně je fajn, že se tady drží pořád to zdravé jádro. Z nemocnice jsem si volal s Luckou, abych svoje neduhy konzultoval s paní doktorkou a pak jsem sháněl parťáka k Vlaďce na už zaplacený pobyt v polských Krkonoších. Nakonec to dopadlo dobře, zrušili nám tu rezervaci a můžeme si vybrat jiný termín. Já na konci září vyrazím na kontrastní CT, aby se zjistilo, jak to v mých ledvinách vůbec vypadá a mohli si naplánovat operaci. Bůhví, co mne ještě čeká... Ale už mi fakt chybí psaní, zhrozil jsem se, kolik načatých a nedodělaných věcí mám... Tak do toho půjdu.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Jerry, obávám se, že to ani tiskovka nespasí. Navíc by hned vylezl nějaký trpaslík a pokusil by se zvětšit se tím, že by dané prohlášení dementoval bez ohledu na demenci vlastního IQ. Toť role naší pozice i opozice... Ale abych se posunul od deprese k něčemu pozitivnímu, poněkud trvalejší hodnoty. Včera jsme se byli podívat na výstavu Slunečních králů v Národním muzeu. Chtělo by to mnohem víc času a mnohem méně lidí. A taky trochu víc světla. Ale člověk by si tam sedl a s úžasem by se díval na tu dokonalost detailu a sdělení, které to v sobě má. Když si uvědomím ty tisíce let odstupu, které má dnešek od okamžiku, kdy tohle někdo pustil z ruky jako hotovou věc a jaké k tomu měl nástroje a technologie, tak musím smeknout. Ba co víc, zdá se mi, že od té doby a navzdory objevům vědy, dochází jen k úpadku. Precizní práce, přesná, s obrovským vkusem a smyslem pro styl i detail. Jinak to prostě popsat neumím. Jestli má někdo rád tyhle věci, vřele doporučuji výstavu navštívit. Bohužel to není zase až tak velké, ale kdy se zase podaří něco podobného vidět.... ...skoro by měl člověk chuť, napsat si nějakou povídku z Egypta
Willi, dík za tip. My totiž máme na konec září zaplacený víkend v Praze a o téhle výstavě taky uvažujeme. Egypt mne fascinuje už dávno, ti staří Egypťané byli opravdu skvělí. Jenže podle historie to s nimi špatně dopadlo, nacpali se jim tam muslimové a celá civilizace padla. Jestli nám to vyjde, taky se půjdeme podívat. Ale to víš, od pátku do neděle moc času není a je toho víc, co chceme vidět. Jinak do sebe pořád láduji antibiotika, ještě to není OK, hodně rychle se unavím a do třetího patra jdu nadvakrát. Ale snad se vše v dobré obrátí.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Ahoj všichni, tak copak, nikdo nikde? Nejvyšší čas zorganizovat nějakou Bartoničku! Willi, tak jsme se včera vrátily z Matičky měst. Vybrali jsme si fakt skvělé počasí, ale co jsme chtěli, viděli jsme. Zatím to s mým zdravím není stoprocentní, takže jsem se Prahou spíš vláčel, ale zvládli jsme to. Byli jsme v Muzeu čokolády, prolezli jsme Staré město a samozřejmě byli na výstavě Sluneční králové. Zajímavé. A když jsme zjistili, že máme za každé přenocování v hotelu volné vstupy do památek, tak jsme to bohatě využili. Byli jsme na Pražském hradě v katedrále, ve Zlaté uličce, potom v Loretě a ještě jsme stihli Vrtbovskou zahradu. Měli jsme pražskou lítačku, takže jsme se operativně přesunovali a neušoupali si nohy úplně. Plánujeme ještě nějaký podobný jarní pobyt. A příští týden jedeme do polských Krkonoš na wellness, pomalu to je jediný stát, kam nás ještě pustí... NIcméně, přece jen jsem nezanevřel na psaní, tentokrát jsem se rozhodl, napsat si jen tak pro sebe pokračování jedné mojí zamilované a přitom docela zapomenuté detektivky. Kdyby byl zájem, podívejte se po knize Zvony smrti, napsal ji Ernest Hall a je to taková klasická napůl horrorová detektivka se záhadnými vraždami, močály, záhadnými muži v sutaně a zvláštním kostelem...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
No vida, Matička měst se rozpomněla na svá dítka a nechová se k nim momentálně macešsky. Jo, jen počkej, Jerry, až virus zmutuje do nějaké stravitelnější podoby (...tedy pokud vůbec někdy). Volné vstupenky za přenocování na návštěvu památek? Pche! Když si vzpomenu, jak mě nechtěli obsloužit u Fleků jen proto, že jsem mluvil česky. A pivo na Staromáku za průměrnou hodinovou mzdu. Pravda, je to pár let, ale jelikož jsem technik a ctím zákony termodynamiky, tak to prostě lepší být nemůže (druhý zákon, Entropie pouze roste, chaos se zvětšuje). Jen ten virus dočasně naučil Dalibora housti, ale počkej časem. Krom toho mám příbuzné v pražském pohostinství, z čehož logicky plyne, že nemám žádné iluze. Ale abych nebyl jenom negativní vůči Pražanům, ti už byli z centra Prahy téměř vytlačeni. Takže pokud se vám to tam líbilo, určitě neváhejte přijet co nejdřív znovu, než se to vrátí do vyježděných kolejí. A jinak, taky bych psal. Mám v hlavě příběh, kterých bych rád dostal na papír. Ale pořád funguje to divné pravidlo. Sednu za stůl a blik, inspirace je rázem v nějaké karanténě... Možná to dnes zkusím znovu, třeba se zadaří
Ahoj, všichni, jsem ráda, že to tu zase trochu obživlo. Přiznám se, že mi fórum na chvíli úplně vypadlo z hlavy. Mám radost, že už jsi zase na cestách, Jerry, i když jen po našich luzích a hájích. Já letos v zahraničí taky nebyla a musím říct, že mi chybí moře a mám pocit, jako bych vůbec dovolenou neměla. Snad to bude příští rok lepší. Moc to nedává smysl, ale s jednou třebíčskou výtvarnicí mám domluveno, že by mi ráda ilustrovala tu knihu, kterou už roky a roky pořád nosím v hlavě a stále se mi nedaří ji dát na papír. Minulý týden jsem té výtvarnici byla na výstavě a její tvorba je přesně to, co chci vyjádřit slovy. Naštvala jsem se sama na sebe a dneska večer se chystám pustit do psaní prologu. Jak tohle dopadne, to neví nikdo. Jsem ale ráda, že nejsem sama, koho to pochmurné počasí dohání ke psaní. Tak ať vám to tvoří!
Willi, fakt jsme si Prahu užili, na Staromáku jsem si dal pivo za 49.- a ještě se skoro klaněli... Taky jsme hodně užili slev ze Slevomatu, takže polovinu jídla jsme měli se slevou... Ale asi to dlouho nepotrvá. V tom hotelu na Žižkově měli obsazeno sedm pokojů a všichni hosté se znali. A na vstupném jsme ušetřili skoro tisícovku. Ale spíš jsme se pěkně utahali a měli jsme sjetý vzorek na podrážkách. A opravdu, začínám další svoji tvorbu, jinak bych až moc zlenivěl.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Tak jsme ještě před nouzovým stavem absolvovali rekreační pobyt v Polsku kousek od Sněžky. Prázdný hotel, bazén a vířivka jen pro nás... Vylezli jsme na Sněžku a takovou mlhu jsem ještě nezažil... A jak vy, přátelé, stále Covid-negativní? Já mám pocit, že jsem si jakousi slabší formu prožil společně se zánětem ledvin v nemocnici a moje žena je doma, u nich v práci mají dva případy. Trochu jsem psal, kousek jsem popojel s rozepsanými dílky, asi nejdřív dodám pokračování opusu Sedmdesátá. A co vy, dobří lidé, tvoříte, tvoříte? Ať nemáme u Reného ostudu a napřesrok na Bartoničce se můžeme vzájemně pochválit...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Hola pisálci. Jerry, mám velkou radost, že jsi už v pořádku, že to dopadlo i s tím pobytem v Krkonoších. A mám radost, že tu všichni jste a máte odhodlání psát a snad i píšete. Já jsem se v polovině léta stěhovala do lepšího a většího bytu, teď to díky distanční výuce svých vysokoškoláků velmi oceňuji, i když celá akce byla dost náročná. S lockdownem se tak pro mě v hodině dvanácté uzavřela fáze návštěv 2-3x týdně Ikea a víkendového monotování. Bez větší nadsázky mám pocit, že se ze mě přes tuto značku stal odborník, a že bych se u nich mohla nechat z fleku zaměstnat na komplexní pozici - bytového architekta - dovozce nábytku - montážního technika. Teď to samozřejmě nehrozí, protože jestli mi něco nechybí tak práce to určitě není. Ale to samozřejmě není důvod ke stížnosti... Doufám, že jste všichni v pořádku, navzdory celé té pitomé situaci veselé mysli a že píšete!
Ahoj všichni! Ráda slyším, že si všichni zachováváte příčetnost během lockdownu a vůbec tohohle báječného roku. Kdy jindy je větší příležitost k psaní, než právě teď. Píšete nebo jako já máte plnou pusu řečí, že dneska už vážně psát začnete, ale pak jste úplně vypatlaní, když přiložíte pero k papíru? Covid se mi zatím vyhýbá (nebo jsem ho měla a ani o tom nevím), naštěstí. Doufám že vám taky! Jsem ráda, že máš tu zdravotní komplikaci úplně za sebou, Jerry, a ty, Luci, že jsi zdárně přestěhovaná.
No vida, dámy mají dobrou náladu a to je obecně příznak lepšící se situace. S mou příčetností je to tedy takové všelijaké. Spíš mám pocit, že začínám být nepříčetný. Dobře třikrát denně mám chuť vyhodit počítač z okna nebo rozdupat mobil.
Ještě jsem nebyl "in" a už jsem "retro"... se zpívá. Já tedy byl retro po většinu svého života a ani jsem se nesnažil to nějak měnit. Takže teď jen nostalgicky vzpomínám na devadesátky, kdy jsme měli ve firmě jen jednu pevnou státní linku u šéfa na stole a když někdo chtěl volat soukromě z firmy ven, šel zaplatit na telefonní ústřednu. Byl to nádherně oddělený čas na práci od času na regeneraci.
Teď je to tak, že člověk je na mobilu k zastižení 24 hodin denně a protože sedíme doma na "houmofísu", tak vlastně můžeme dělat pořád. Člověk aby se omlouval i za to, že si odskočil na záchod nebo se šel najíst. Někomu není blbý volat i v osm večer...
Ale vzbouřil jsem se a po šesté už dělám mrtvého brouka. Dokonce jsem začal i znovu psát. Zatím je to sice tak, že jeden den napíšu jednu stránku a druhý den jí smažu a napíšu jinak, abych to další den zopakoval. Nemusí pršet, stačí když kape... alespoň občas
Mimochodem, svět je plný paradoxů. Jako stará struktura jsem coby uchazeč o studium na ČVUT musel chodit na přípravku Marx-Leninské filozofie. To bylo dobrovolně povinné, když jsem chtěl doporučení od tehdejšího ředitele učňáku, kde jsem končil. Pokud bych chtěl na vojenskou vysokou školu, dostal bych doporučení i bez kurzu.
Díky tomu jsem se seznámil s nesmírně zajímavým člověkem z Karlovy university, který k nám docházel na učiliště přednášet. Jmenoval se Jefim Fištejn. Je to jeden z nejzajímavějších lidí, které jsem v životě poznal a bavil se s námi o věcech, které byly jinak tabu - Chartza 77, bible, korán,.. Nicméně jeho srdce, alespoň tehdy, tepalo pro Marxe a Engelse.
Dneska ho poslouchám v televizi, jak nás školí o americké demokracii a aktuálně probíhajících prezidentských volbách v USA.
Masáž mozku nahrazuje masáž mozku. A stejně jsem rád, že jsem ho poznal, protože zajímaví lidé jsou inspirací
Buďte zdrávi a nenechte se zblbnout ani virem ani davem
Tak všechno nějak v pořádku není, Vlaďka byla včera na testech a je pozitivní, u nich v úřadě to mají dva lidi. A já jdu na testy zítra. Tak se uvidí, co bude. zatím tedy žádné příznaky, ale zatím nesmí deset dní vystrčit nos... Já mám pořád takový pocit, že jsem si ten kovidový útok zažil v nemocnici společně s ledvinovým zánětem...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Jerry, ty nám to tady pořád zdravotně nějak kazíš... Držím vám oběma moc palce, Vlaďce lehký průběh a tobě ať to od ní nechytneš. Pokud ještě neberete vitamín D - teď nastal ten správný čas. Kdyby něco, napiš mi zprávu. Jinak si myslím, že si tím stejně projdeme všichni...
Inu, zatím je to ten lehčí průběh musíme i myslet pozitivně. Spíš je tu ponorková nemoc, protože deset dní jsme nevylezli ze dveří... Ale drží se nás obou pořád pořádná únava, tak půl dne prospíme. Ale bude to dobrý, už bych se chystal na nějakou tvorbu, ale ten covid nějak poničil buňky v hlavě a nějak mne nic nenapadá. Tak se předveďte i vy ostatní, ať nám to tady nestagnuje...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Markétko, pozdě nepřicházíš, ještě žijeme... Nicméně, ačkoli jsme si zatím užili mírného průběhu, je to nepříjemné. Ona stačí ta únava a kašel... Já musel dvakrát odpočívat do schodů do třetího patra. Vlaďce skončila karanténa včera, mně končí dnes, už to chce se dostat ven, někam pryč od lidí. Jo, a docela hnusný byl ten odběr na testech, nejdřív mi polechtali mandle, což je ideální předvést snídani... A pak šťourání asi osm centimetrů v nose jakousi vatičkou s pálivým roztokem. Odcházel jsem s očima plnýma slz a nudlí u nosu...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Komentáře
Flaubert
Jerry, četla jsem tvůj report z Bartoničky. Je fajn, že sis na to udělal čas a nebojkotoval to jako já loni.
Ale je fakt, že i nemocniční prostředí je velice inspirativní...
Jinak, ten report si ode mne René přímo vyžádal, prostě nám nějak fandí. Ještě mi slíbil, že se svým odborným okem koukne na naše bartoničkovská díla a zhodnotí je.
Flaubert
Doufám Jerry, že jsi už v pořádku a sbíráš inspiraci kdekoliv jinde, než v nemocnici. Bohužel u nás to na špitál aktuálně vypadá a inspirativní to není. Člověk by si přál, aby to nebylo, než že by se tím nechal inspirovat.
Mám v hlavě nápad na jeden příběh, který bych si rád zkusil napsat, ale nějak se nemohu odhodlat. Teď bych právě potřeboval Bartoničku, abych vypadl z každodenního mlýna a dostal se na nějakou tvůrčí vlnu. Kdyby měl někdo nějaký tip, jak vykopnout blbou náladu ze života, sem s ním...
Tak o vypráskané dovolené mi tak můžeš něco říkat, taky jsme měli odlet třetího září do Řecka, jenže ten náš zájezd nám zrušili a nikdo nám nic neřekl, takže jsme šli doplatit a nebylo co...
Co se mne týká, ještě to s mým zdravím není ono. Zánět ledvin, šutry, cukr, tlak, krev v moči...Stejně se ještě do nemocnice budu muset uchýlit, protože mi zase budou vytahovat ten stent. Ale fakt, od nemocnice radši dál, i když tam byli docela hodní. Naplánovali jsme si alespoň léto prodloužených víkendů v Čechách, ale copak to jde? tak naše největší letní akce bude asi týden v hotelu na polské straně Krkonoš.
U mne se nějak s tou narkózou, co mi dávali, docela vytratila inspirace k povídkám. Taky už jsem si říkal, že bych si jen tak zajel na Bartoničku a jeden den tam psal...
Za rok si plánujeme Bartoničku o den delší, zjistili jsme, že víkend je málo...
Flaubert
Těch čtrnáct dní bylo dost času kombinovat a vymýšlet nové náměty, snad se mi něco podaří sepsat.
Flaubert
Tenhle rok je víc než divný, jen doufám, že je to jen nastavení měřítka, abychom poznali, že už začíná být lépe... Doufám, že začne být lépe
Nicméně je fajn, že se tady drží pořád to zdravé jádro. Z nemocnice jsem si volal s Luckou, abych svoje neduhy konzultoval s paní doktorkou a pak jsem sháněl parťáka k Vlaďce na už zaplacený pobyt v polských Krkonoších. Nakonec to dopadlo dobře, zrušili nám tu rezervaci a můžeme si vybrat jiný termín.
Já na konci září vyrazím na kontrastní CT, aby se zjistilo, jak to v mých ledvinách vůbec vypadá a mohli si naplánovat operaci. Bůhví, co mne ještě čeká...
Ale už mi fakt chybí psaní, zhrozil jsem se, kolik načatých a nedodělaných věcí mám... Tak do toho půjdu.
Flaubert
Ale abych se posunul od deprese k něčemu pozitivnímu, poněkud trvalejší hodnoty. Včera jsme se byli podívat na výstavu Slunečních králů v Národním muzeu. Chtělo by to mnohem víc času a mnohem méně lidí. A taky trochu víc světla. Ale člověk by si tam sedl a s úžasem by se díval na tu dokonalost detailu a sdělení, které to v sobě má.
Když si uvědomím ty tisíce let odstupu, které má dnešek od okamžiku, kdy tohle někdo pustil z ruky jako hotovou věc a jaké k tomu měl nástroje a technologie, tak musím smeknout. Ba co víc, zdá se mi, že od té doby a navzdory objevům vědy, dochází jen k úpadku.
Precizní práce, přesná, s obrovským vkusem a smyslem pro styl i detail. Jinak to prostě popsat neumím. Jestli má někdo rád tyhle věci, vřele doporučuji výstavu navštívit. Bohužel to není zase až tak velké, ale kdy se zase podaří něco podobného vidět....
...skoro by měl člověk chuť, napsat si nějakou povídku z Egypta
Jinak do sebe pořád láduji antibiotika, ještě to není OK, hodně rychle se unavím a do třetího patra jdu nadvakrát. Ale snad se vše v dobré obrátí.
Flaubert
Willi, tak jsme se včera vrátily z Matičky měst. Vybrali jsme si fakt skvělé počasí, ale co jsme chtěli, viděli jsme. Zatím to s mým zdravím není stoprocentní, takže jsem se Prahou spíš vláčel, ale zvládli jsme to. Byli jsme v Muzeu čokolády, prolezli jsme Staré město a samozřejmě byli na výstavě Sluneční králové. Zajímavé. A když jsme zjistili, že máme za každé přenocování v hotelu volné vstupy do památek, tak jsme to bohatě využili. Byli jsme na Pražském hradě v katedrále, ve Zlaté uličce, potom v Loretě a ještě jsme stihli Vrtbovskou zahradu. Měli jsme pražskou lítačku, takže jsme se operativně přesunovali a neušoupali si nohy úplně. Plánujeme ještě nějaký podobný jarní pobyt.
A příští týden jedeme do polských Krkonoš na wellness, pomalu to je jediný stát, kam nás ještě pustí...
NIcméně, přece jen jsem nezanevřel na psaní, tentokrát jsem se rozhodl, napsat si jen tak pro sebe pokračování jedné mojí zamilované a přitom docela zapomenuté detektivky. Kdyby byl zájem, podívejte se po knize Zvony smrti, napsal ji Ernest Hall a je to taková klasická napůl horrorová detektivka se záhadnými vraždami, močály, záhadnými muži v sutaně a zvláštním kostelem...
Flaubert
Pche!
Když si vzpomenu, jak mě nechtěli obsloužit u Fleků jen proto, že jsem mluvil česky. A pivo na Staromáku za průměrnou hodinovou mzdu. Pravda, je to pár let, ale jelikož jsem technik a ctím zákony termodynamiky, tak to prostě lepší být nemůže (druhý zákon, Entropie pouze roste, chaos se zvětšuje). Jen ten virus dočasně naučil Dalibora housti, ale počkej časem. Krom toho mám příbuzné v pražském pohostinství, z čehož logicky plyne, že nemám žádné iluze.
Ale abych nebyl jenom negativní vůči Pražanům, ti už byli z centra Prahy téměř vytlačeni.
Takže pokud se vám to tam líbilo, určitě neváhejte přijet co nejdřív znovu, než se to vrátí do vyježděných kolejí.
A jinak, taky bych psal. Mám v hlavě příběh, kterých bych rád dostal na papír. Ale pořád funguje to divné pravidlo. Sednu za stůl a blik, inspirace je rázem v nějaké karanténě...
Možná to dnes zkusím znovu, třeba se zadaří
Mám radost, že už jsi zase na cestách, Jerry, i když jen po našich luzích a hájích. Já letos v zahraničí taky nebyla a musím říct, že mi chybí moře a mám pocit, jako bych vůbec dovolenou neměla. Snad to bude příští rok lepší.
Moc to nedává smysl, ale s jednou třebíčskou výtvarnicí mám domluveno, že by mi ráda ilustrovala tu knihu, kterou už roky a roky pořád nosím v hlavě a stále se mi nedaří ji dát na papír. Minulý týden jsem té výtvarnici byla na výstavě a její tvorba je přesně to, co chci vyjádřit slovy. Naštvala jsem se sama na sebe a dneska večer se chystám pustit do psaní prologu. Jak tohle dopadne, to neví nikdo. Jsem ale ráda, že nejsem sama, koho to pochmurné počasí dohání ke psaní.
Tak ať vám to tvoří!
Flaubert
Taky jsme hodně užili slev ze Slevomatu, takže polovinu jídla jsme měli se slevou...
Ale spíš jsme se pěkně utahali a měli jsme sjetý vzorek na podrážkách.
A opravdu, začínám další svoji tvorbu, jinak bych až moc zlenivěl.
Flaubert
A jak vy, přátelé, stále Covid-negativní? Já mám pocit, že jsem si jakousi slabší formu prožil společně se zánětem ledvin v nemocnici a moje žena je doma, u nich v práci mají dva případy.
Trochu jsem psal, kousek jsem popojel s rozepsanými dílky, asi nejdřív dodám pokračování opusu Sedmdesátá. A co vy, dobří lidé, tvoříte, tvoříte?
Flaubert
Jerry, mám velkou radost, že jsi už v pořádku, že to dopadlo i s tím pobytem v Krkonoších.
A mám radost, že tu všichni jste a máte odhodlání psát a snad i píšete.
Já jsem se v polovině léta stěhovala do lepšího a většího bytu, teď to díky distanční výuce svých vysokoškoláků velmi oceňuji, i když celá akce byla dost náročná. S lockdownem se tak pro mě v hodině dvanácté uzavřela fáze návštěv 2-3x týdně Ikea a víkendového monotování. Bez větší nadsázky mám pocit, že se ze mě přes tuto značku stal odborník, a že bych se u nich mohla nechat z fleku zaměstnat na komplexní pozici - bytového architekta - dovozce nábytku - montážního technika. Teď to samozřejmě nehrozí, protože jestli mi něco nechybí tak práce to určitě není. Ale to samozřejmě není důvod ke stížnosti...
Doufám, že jste všichni v pořádku, navzdory celé té pitomé situaci veselé mysli a že píšete!
Kdy jindy je větší příležitost k psaní, než právě teď. Píšete nebo jako já máte plnou pusu řečí, že dneska už vážně psát začnete, ale pak jste úplně vypatlaní, když přiložíte pero k papíru?
Covid se mi zatím vyhýbá (nebo jsem ho měla a ani o tom nevím), naštěstí. Doufám že vám taky!
Jsem ráda, že máš tu zdravotní komplikaci úplně za sebou, Jerry, a ty, Luci, že jsi zdárně přestěhovaná.
Ještě jsem nebyl "in" a už jsem "retro"... se zpívá. Já tedy byl retro po většinu svého života a ani jsem se nesnažil to nějak měnit. Takže teď jen nostalgicky vzpomínám na devadesátky, kdy jsme měli ve firmě jen jednu pevnou státní linku u šéfa na stole a když někdo chtěl volat soukromě z firmy ven, šel zaplatit na telefonní ústřednu. Byl to nádherně oddělený čas na práci od času na regeneraci.
Teď je to tak, že člověk je na mobilu k zastižení 24 hodin denně a protože sedíme doma na "houmofísu", tak vlastně můžeme dělat pořád. Člověk aby se omlouval i za to, že si odskočil na záchod nebo se šel najíst. Někomu není blbý volat i v osm večer...
Ale vzbouřil jsem se a po šesté už dělám mrtvého brouka. Dokonce jsem začal i znovu psát. Zatím je to sice tak, že jeden den napíšu jednu stránku a druhý den jí smažu a napíšu jinak, abych to další den zopakoval. Nemusí pršet, stačí když kape... alespoň občas
Mimochodem, svět je plný paradoxů. Jako stará struktura jsem coby uchazeč o studium na ČVUT musel chodit na přípravku Marx-Leninské filozofie. To bylo dobrovolně povinné, když jsem chtěl doporučení od tehdejšího ředitele učňáku, kde jsem končil. Pokud bych chtěl na vojenskou vysokou školu, dostal bych doporučení i bez kurzu.
Díky tomu jsem se seznámil s nesmírně zajímavým člověkem z Karlovy university, který k nám docházel na učiliště přednášet. Jmenoval se Jefim Fištejn. Je to jeden z nejzajímavějších lidí, které jsem v životě poznal a bavil se s námi o věcech, které byly jinak tabu - Chartza 77, bible, korán,.. Nicméně jeho srdce, alespoň tehdy, tepalo pro Marxe a Engelse.
Dneska ho poslouchám v televizi, jak nás školí o americké demokracii a aktuálně probíhajících prezidentských volbách v USA.
Masáž mozku nahrazuje masáž mozku. A stejně jsem rád, že jsem ho poznal, protože zajímaví lidé jsou inspirací
Buďte zdrávi a nenechte se zblbnout ani virem ani davem
Já mám pořád takový pocit, že jsem si ten kovidový útok zažil v nemocnici společně s ledvinovým zánětem...
Flaubert
Flaubert
Flaubert
A to už to vypadalo, že se vlna láme. Hlavně ať je to bez komplikací.
Držíme palce!
Tak se předveďte i vy ostatní, ať nám to tady nestagnuje...
Flaubert
Vlaďce skončila karanténa včera, mně končí dnes, už to chce se dostat ven, někam pryč od lidí.
Jo, a docela hnusný byl ten odběr na testech, nejdřív mi polechtali mandle, což je ideální předvést snídani... A pak šťourání asi osm centimetrů v nose jakousi vatičkou s pálivým roztokem. Odcházel jsem s očima plnýma slz a nudlí u nosu...
Flaubert