Jestlipak jste si všimli, že na Facebooku René neustále vymýšlí nové a nové tvůrčí výzvy a nápady. Teď ta poslední, hezky nazvaná Příběhová jednohubka je opravdu inspirativní. Takže začátek příběhu: Nebyla to obyčejná návštěva, protože tehdy jsem u nich objevil... A zkuste vymyslet nějaké smysluplné pokračování...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
A byl jsem pilný, takže jsem dopsal kousek pokračování... ... že jejich dům je něčím zvláštní. Byl to podivný pocit, když v místnosti s námi byl ještě někdo jiný, neviditelný a nehmotný. Až později jsem zjistil, že parcela, kde dům stál, byla vlastně vojenským pohřebištěm, kam se ukládala těla padlých vojáků bez rozdílu národnosti po velké bitvě roku 1866...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Ahoj, Jerry, mám radost, že jsi pilný. Já jsem kreativně docela vyšťavená a těším se na Vánoce, až si trochu odpočnu. Budu číst, koukat na filmy, uzobávat cukroví a upíjet rybízové víno a snad ty tvůrčí síly načerpám. Doufám, že aspoň něco napíšu. Jak se vám všem daří?
No, já na tom nejsem ani o trochu líp, taky bych potřeboval pauzu, jako Markéta. Ale hozenou Jerryho rukavici zvedám. Zároveň ale přiznávám lehký podvod. Níže uvedené je ze života, bohužel. Nebyla to obyčejná návštěva, protože tehdy jsem u nich objevil... ...mimořádnou schopnost přivést člověka k šílenství. Tedy v podstatě skutečnou schopnost oddělení nákupu místo té, kterou bych očekával. „Dobrý den, mám tu takovou malou reklamacičku, kdyby vám to nevadilo.“ Usmívám se na šéfovou nákupu, protože bych od ní něco potřeboval. Objednal jsem si dvě role pauzáku a jedno kancelářské lepidlo. Přišlo mi to ale přesně obráceně, dvě lepidla a jeden pauzák. Ani jsem moc nepočítal s tím, že se u ní něčeho domůžu. Jen potřebuji vědět, za kterou referentkou mám jít. „Běžte vedle k paní Smolíkové, ta má na starosti kancelářské potřeby“. Ani nezvedla oči od monitoru. Vyplňování různých tabulek je hlavní náplní práce nás všech. Sice nám za to nikdo neplatí, ale vedení firmy má dokonalý přehled o tom, jaké máme představy do budoucna, a z dalších tabulek i o důvodech, proč se nám je nedaří naplňovat. Ostatní stíháme po přesčasech a doma po víkendech. Zhluboka jsem se nadechnul a soustředil se na snížení tlaku a tepu. Budiž, půjdu za Smolíkovou. Tu znám a nebude to jednoduché. Poníženě vlezu do kanceláře referentek a už ji vidím za stolem u okna. Dneska je tu sama, ostatní asi někde něco shání. „Dobrý den, měl bych na vás takovou prosbičku, můžu chvíli zdržovat?“ „No jo, co s vámi mám dělat. Ale rychle, za chvíli musím jet pro zboží!“ „Objednával jsem si dvě role pauzáku a jedno kancelářské lepidlo. Ale dostal jsem to obráceně...“ „To není možný! Co jste si objednal, to jsem vám koupila!“ Oči černé a hluboké jak dvě studánky se rázem proměnily v dva namířené bodáky a rovnou mě s nimi přibila na dveře. Profesionální úsměv se proměnil v škleb šavlozubé tygřice. Jenže já to ještě nevzdávám. „Opravdu to přišlo obráceně, přece vím, co potřebujeme. Máme dva plotry, takže do každého přijde jedna role. Lepidlo potřebuju na štítky. Prostě to tak bylo objednáno...“ „Heleďte, na tohle já nemám čas, koupila jsem vám přesně to, co jste si objednal. Tohle dohadování fakt nemám zapotřebí!“ Nenechala mě domluvit a vztekle švihla tužkou o stůl. Teď už ale bouchly saze i ve mně. Já chtěl být slušný a šlo mi o to, aby dokoupila i tu druhou roli. Vždyť jí nic nevyčítám! „Nemusíte se hned rozčilovat, ale já vím opravdu dobře, co jsem si objednával a co potřebuji...“ „Hele, já na vás nemám čas, řešíte tu hlouposti. Jedu na nákup, jestli nejste spokojený, jděte za šéfovou. Já odjíždím!“ Odstrčila židli, drapla tašku s papíry a kabát a než jsem stačil říct popel, byla pryč. „Co to tam vyvádíte? Stavte se u mne!“ Šéfová nákupu zřejmě zaregistrovala zápalnou atmosféru v sousední kanceláři a na chvíli přerušila předpovídání světlých zítřků z pohledu své funkce a vyplňování dalšího listu v Excelu. „Chtěl jsem od paní Smolíkové dva pauzáky a jedno lepidlo. Jednoduché jak facka. Jenže to, bohužel, koupila obráceně. Chtěl jsem se domluvit na dokoupení té druhé role, lepidlo navíc mě nezabije.“ „To vylučuji! Co jste si objednal, to jsme vám koupili. Tady uvidíme fakturu.“ Zalovila v počítači a za okamžik už na obrazovce svítí digitalizovaná faktura z papírnictví. Jeden pauzák a dvě lepidla. „Ano, správně, to odpovídá!“ Zaplesal jsem, protože jsme se konečně posunuli k nějakým důkazům. „No tak co tu zdržujete moje lidi, když je to správně?“ Povytažené obočí a přísně stažené rty svědčí o tom, že už začínám fakt štvát i jí. Vztek se u mne začíná měnit v depresi. „Ale proboha, to je faktura! Nákup se dělá podle objednávky, faktura přijde až nakonec!“ Pár rychlých kliknutí myší a na obrazovce naskakuje naskenovaná objednávka podepsaná Smolíkovou. „Vidíte, je tu jasně napsáno, jedna role pauzáku a dvě lepidla!“ Stažené rty se stáhly do úšklebku. Podle všeho už mě měla za úplného blba. „Fajn a já tu mám číslo žádanky, tu tam máte určitě taky naskenovanou i s mým podpisem!“ Vytahuji svůj trumf a těším se z jejího znejistělého pohledu. Vzchopila se ale rychle. Několik kliknutí do systému a vítězný škleb už nedokáže skrýt. „Vždyť vám to tu obě říkáme celou dobu. To vy to máte na žádance špatně napsáno. My to tu máme dobře. Objednávka, dodací list a faktura sedí. Ale vy jste to špatně napsal!“ Na obrazovce září mnou podepsaná žádanka. Zní na dvě role pauzovacího papíru a jedno kancelářské lepidlo. To fakt s objednávkou, dodacím listem a fakturou nesedí. Ale za debila jsem tu já...
Skvělé, René, velice jsem tomuhle způsobu tvorby přišel na chuť... A willi, ty jsi se ale rozejel... Sebekriticky přiznávám, že jsi lepší, dostaneš čestný titul Král fóra... Sice mi tam chybí Horatio... Ale fajn, já jsem si taky rozmyslel další pokračování, René vymyslel dobrou věc a je to velice inspirující, třeba z toho nakonec bude povídka.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Tak René dal ve všeobecnou známost další spisovatelskou jednohubku. Pravda je, že i tenhle text docela inspiruje. "Jo, to byl ten rok, co jsem..." Tak to zkusíme, co ty na to, willi? Dokonce jsem v pokušení, zavést nové vlákno - Spisovatelské jednohubky... Mimochodem, už přemýšlím o Bartoničce 2021... Zase asi závěr června a tentokrát, jak jsme se dohodli, se tam sejdeme už od čtvrtka, podle toho, jak kdo bude mít čas. Přece jen ten krátký pobyt není ono...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Vážení spolupsavci, tak jsem nějak zapomněl, že už jsou tu zase Vánoce. Inu, rok to byl hektický a ještě na jeho konci musíme řešit rodinné problémy zdravotního charakteru, takže letošní závěr roku je stejně pitomý, jako byl celý ten odcházející rok. Nicméně bych chtěl popřát všem, kdo se sem podívají, příjemný zbytek svátků a do nového roku snad jen to zdraví, pohodu, klid a inspiraci k dalšímu psaní.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Taky to letos nějak nestíhám a hele, už je skoro po Vánocích. Ale nevadí, i tak se připojuju s přáním jen toho nejlepšího do roku 2021. Ať je o víc než o fous lepší než ten letošní, ať se život zase vrátí do normálu a ať vám to píše.
Taky všechny zdravím a doufám, že vám všem dal Ježíšek najevo, že vás má rád. Nějak nic nestíhám (to už je asi součást folkloru), takže se omlouvám za odmlku. Podstrčil jsem do vlákna jednohubek dvě ptákovinky, ale hujerovsky se mi podařilo tu druhou nějak zadat hned dvakrát. Takže kdyby to Jerry třeba dokázal smáznout... Mně to nejde :O) Užívejte volna, je-li možno, a ať jste zdraví, spokojení a šťastní!
Willi neboj, už jsem to smáznul, to víš, já můžu... Já dostal jen symbolické dárky, asi jsem hodně zlobil... A taky nějakou tu inspiraci kdyby přinesl, kluk jeden ušatá...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Jednohubky jsou prima, Jerry. Jen to vypadá, že jsme na to zase sami dva. Mirek s Vojtou někde zmizeli už před dlouhou dobou, dámy zrovna tak - pouze Markéta sem občas mrkne... Musíme doufat, že pracují na něčem, čím nás chtějí překvapit. Ale doufám, že to nebude jak ten tvůj vzkaz ze sousední galaxie
Mirka s Vojtou občas potkám na FB, úplně se ztratila Lucka a Markétka se připomene, jen když jde náhodou okolo. A nikdo jiný... Asi jsme pro ty ostatní moc intelektuální...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Ahoj všichni! Do nového roku ať je o dost lepší ten uplynulý a kromě zdraví, štěstí a lásky taky hodně tvořivosti! Já ten závěr roku neměla vůbec hezký a mrzí mě, že na vás a na forum ne a ne si vyšetřit aspoň trochu času.
No vida, Lucie! Taky všechno nej do nového roku. Zlobit se na tebe za absenci určitě nebudeme, místo toho ti přejeme lepší nový rok a když si najdeš čas i na forum, bude jen dobře V+S+L
Lucko, príma, on tenhle rok bude určitě lepší. I u nás byl závěr roku dost nedobrý, ještě že skončil. Na Bartoničce to už bude lepší, tvoje záda zase budou OK...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Přátelé, jak tak člověk sedí doma s rouškou něco mne napadlo. Co udělat jakýsi sborníček povídek, které jsme sepsali během osmi ročníků Bartoničky? Myslím, že se nám leccos docela povedlo, takže vytvořit takovou menší e-knihu a dát ji ke stažení by nebylo špatné. Co vy na to? Za tu dobu jsme takových padesát dílek určitě napsali.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
-Markétko, pro mne to bylo taky docela překvapení, když jsem si po čase přečetl, co jsem stvořil. Tak já se mrknu, kde všude ty povídky jsou, a nějak je dám dohromady.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Doufám, že to bylo milé překvapení. Myslím, že ty povídky by měly být tady na fóru, nebo alespoň většina z nich. Kdybys ale potřeboval, klidně ti ty svoje pošlu.
Ahoj všem! No, to se budu červenat, až to po sobě budu zase číst. Ale nápad je to dobrý, terapie tohoto druhu neuškodí Asi to bude chtít najít nejen povídky, ale i zadání. Když tak lovím v paměti, tak si ani nevzpomínám, jaká všechna byla...
Ano, já myslím, že všechny povídky, které jsme stvořili, se tady na Fóru najdou. Tak to nějak proberu, uspořádám, z každého z osmi ročníků Bartoničky vyberu pár povídek, uvedu to zadáním a to by v tom byl aby se to nepovedlo!
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
To je skvělý příběh, úplně si to umím představit. No letos doufám, že nic nezabrání tomu, abych dorazila a rozhodně počítám už se čtvrtkem. Super. No a jen poznámku k psaní za 24 hodin, tohle mi docela dost dobře jde, takže uvidíme, zda moje múza bude přikloněna a povede se to. A možná, pokud nebudete proti, nevím, jak to máte, ale jste někdo na Kalendáři spisovatele? Já v tom jedu o sto šest a ty úkoly jsou někdy tak luxusni, že by se případně dalo letos zkusit něco z něj. Mohu vytisknout, aby byla předloha, ale to si, pevně doufám, povíme tam. Ach jo, ať se to uklidní, chci letos opravdu vypadnout, je to pro mě otázka života a smrti
„Fotím, protože miluji okamžik. Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková „Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit, protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
v pohodě, jen nápad to byl :-) v souvislosti s tím, že na něm píšu dost.
„Fotím, protože miluji okamžik. Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková „Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit, protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
Jo, brigáda u nás na rekonstrukci kuchyně. Tak na to byste asi dlouho vzpomínali... Ne, že bych vás rád neviděl, ale mám vtíravý pocit, že pravá Bartonička vám způsobí mnohem příjemnější zážitky. Nehledě na to, jak bych mohl v očích přítomných poklesnout, až by viděli, jak ze mne teče pot a nervy. To i slimáci lezou radši od nás do sousedovic zahrady... Ale zadání mi pošlete, zkusím se zúčastnit alespoň distančně. Když zvládá naše potomstvo distanční výuku (...na rozdíl od některých svých učitelů), tak já snad zvládnu distanční seminář. Třeba se mi podaří zapojit do rekonstrukce Horácia, pro něco takového byl nakonec stvořen a jistě získám velkou inspiraci
Vážení a milí, tak mne před Bartoničkou inspiroval článeček Ondřeje Neffa. Co si takhle vyzkoušet takový miniaturní workshop? Nahodím vám jednoduché téma. Dívka v tramvaji jede bez jízdenky a přistihne ji revizor. A zkuste na tohle téma napsat mikropovídku jako: Horror Love story Detektivku Humorné Novinový článeček Thriller Troufne si někdo?
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Komentáře
Nebyla to obyčejná návštěva, protože tehdy jsem u nich objevil...
A zkuste vymyslet nějaké smysluplné pokračování...
Flaubert
... že jejich dům je něčím zvláštní. Byl to podivný pocit, když v místnosti s námi byl ještě někdo jiný, neviditelný a nehmotný. Až později jsem zjistil, že parcela, kde dům stál, byla vlastně vojenským pohřebištěm, kam se ukládala těla padlých vojáků bez rozdílu národnosti po velké bitvě roku 1866...
Flaubert
Jak se vám všem daří?
Nebyla to obyčejná návštěva, protože tehdy jsem u nich objevil...
...mimořádnou schopnost přivést člověka k šílenství. Tedy v podstatě skutečnou schopnost oddělení nákupu místo té, kterou bych očekával.
„Dobrý den, mám tu takovou malou reklamacičku, kdyby vám to nevadilo.“ Usmívám se na šéfovou nákupu, protože bych od ní něco potřeboval. Objednal jsem si dvě role pauzáku a jedno kancelářské lepidlo. Přišlo mi to ale přesně obráceně, dvě lepidla a jeden pauzák.
Ani jsem moc nepočítal s tím, že se u ní něčeho domůžu. Jen potřebuji vědět, za kterou referentkou mám jít.
„Běžte vedle k paní Smolíkové, ta má na starosti kancelářské potřeby“. Ani nezvedla oči od monitoru. Vyplňování různých tabulek je hlavní náplní práce nás všech. Sice nám za to nikdo neplatí, ale vedení firmy má dokonalý přehled o tom, jaké máme představy do budoucna, a z dalších tabulek i o důvodech, proč se nám je nedaří naplňovat. Ostatní stíháme po přesčasech a doma po víkendech.
Zhluboka jsem se nadechnul a soustředil se na snížení tlaku a tepu. Budiž, půjdu za Smolíkovou. Tu znám a nebude to jednoduché. Poníženě vlezu do kanceláře referentek a už ji vidím za stolem u okna. Dneska je tu sama, ostatní asi někde něco shání.
„Dobrý den, měl bych na vás takovou prosbičku, můžu chvíli zdržovat?“
„No jo, co s vámi mám dělat. Ale rychle, za chvíli musím jet pro zboží!“
„Objednával jsem si dvě role pauzáku a jedno kancelářské lepidlo. Ale dostal jsem to obráceně...“
„To není možný! Co jste si objednal, to jsem vám koupila!“ Oči černé a hluboké jak dvě studánky se rázem proměnily v dva namířené bodáky a rovnou mě s nimi přibila na dveře. Profesionální úsměv se proměnil v škleb šavlozubé tygřice. Jenže já to ještě nevzdávám.
„Opravdu to přišlo obráceně, přece vím, co potřebujeme. Máme dva plotry, takže do každého přijde jedna role. Lepidlo potřebuju na štítky. Prostě to tak bylo objednáno...“
„Heleďte, na tohle já nemám čas, koupila jsem vám přesně to, co jste si objednal. Tohle dohadování fakt nemám zapotřebí!“ Nenechala mě domluvit a vztekle švihla tužkou o stůl.
Teď už ale bouchly saze i ve mně. Já chtěl být slušný a šlo mi o to, aby dokoupila i tu druhou roli. Vždyť jí nic nevyčítám!
„Nemusíte se hned rozčilovat, ale já vím opravdu dobře, co jsem si objednával a co potřebuji...“
„Hele, já na vás nemám čas, řešíte tu hlouposti. Jedu na nákup, jestli nejste spokojený, jděte za šéfovou. Já odjíždím!“ Odstrčila židli, drapla tašku s papíry a kabát a než jsem stačil říct popel, byla pryč.
„Co to tam vyvádíte? Stavte se u mne!“ Šéfová nákupu zřejmě zaregistrovala zápalnou atmosféru v sousední kanceláři a na chvíli přerušila předpovídání světlých zítřků z pohledu své funkce a vyplňování dalšího listu v Excelu.
„Chtěl jsem od paní Smolíkové dva pauzáky a jedno lepidlo. Jednoduché jak facka. Jenže to, bohužel, koupila obráceně. Chtěl jsem se domluvit na dokoupení té druhé role, lepidlo navíc mě nezabije.“
„To vylučuji! Co jste si objednal, to jsme vám koupili. Tady uvidíme fakturu.“ Zalovila v počítači a za okamžik už na obrazovce svítí digitalizovaná faktura z papírnictví. Jeden pauzák a dvě lepidla.
„Ano, správně, to odpovídá!“ Zaplesal jsem, protože jsme se konečně posunuli k nějakým důkazům.
„No tak co tu zdržujete moje lidi, když je to správně?“ Povytažené obočí a přísně stažené rty svědčí o tom, že už začínám fakt štvát i jí.
Vztek se u mne začíná měnit v depresi. „Ale proboha, to je faktura! Nákup se dělá podle objednávky, faktura přijde až nakonec!“
Pár rychlých kliknutí myší a na obrazovce naskakuje naskenovaná objednávka podepsaná Smolíkovou.
„Vidíte, je tu jasně napsáno, jedna role pauzáku a dvě lepidla!“ Stažené rty se stáhly do úšklebku. Podle všeho už mě měla za úplného blba.
„Fajn a já tu mám číslo žádanky, tu tam máte určitě taky naskenovanou i s mým podpisem!“ Vytahuji svůj trumf a těším se z jejího znejistělého pohledu. Vzchopila se ale rychle. Několik kliknutí do systému a vítězný škleb už nedokáže skrýt.
„Vždyť vám to tu obě říkáme celou dobu. To vy to máte na žádance špatně napsáno. My to tu máme dobře. Objednávka, dodací list a faktura sedí. Ale vy jste to špatně napsal!“
Na obrazovce září mnou podepsaná žádanka. Zní na dvě role pauzovacího papíru a jedno kancelářské lepidlo. To fakt s objednávkou, dodacím listem a fakturou nesedí. Ale za debila jsem tu já...
Jinak těch jednohubek bude mnohem víc, Jerry…
A willi, ty jsi se ale rozejel... Sebekriticky přiznávám, že jsi lepší, dostaneš čestný titul Král fóra...
Flaubert
"Jo, to byl ten rok, co jsem..."
Tak to zkusíme, co ty na to, willi?
Mimochodem, už přemýšlím o Bartoničce 2021...
Flaubert
Flaubert
Užívejte volna, je-li možno, a ať jste zdraví, spokojení a šťastní!
Já dostal jen symbolické dárky, asi jsem hodně zlobil...
Flaubert
Flaubert
Já ten závěr roku neměla vůbec hezký a mrzí mě, že na vás a na forum ne a ne si vyšetřit aspoň trochu času.
Flaubert
Flaubert
Flaubert
Asi to bude chtít najít nejen povídky, ale i zadání. Když tak lovím v paměti, tak si ani nevzpomínám, jaká všechna byla...
Flaubert
Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková
„Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit,
protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
Flaubert
Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková
„Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit,
protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
Ne, že bych vás rád neviděl, ale mám vtíravý pocit, že pravá Bartonička vám způsobí mnohem příjemnější zážitky. Nehledě na to, jak bych mohl v očích přítomných poklesnout, až by viděli, jak ze mne teče pot a nervy. To i slimáci lezou radši od nás do sousedovic zahrady...
Ale zadání mi pošlete, zkusím se zúčastnit alespoň distančně. Když zvládá naše potomstvo distanční výuku (...na rozdíl od některých svých učitelů), tak já snad zvládnu distanční seminář. Třeba se mi podaří zapojit do rekonstrukce Horácia, pro něco takového byl nakonec stvořen a jistě získám velkou inspiraci
Nahodím vám jednoduché téma.
Dívka v tramvaji jede bez jízdenky a přistihne ji revizor.
A zkuste na tohle téma napsat mikropovídku jako:
Horror
Love story
Detektivku
Humorné
Novinový článeček
Thriller
Troufne si někdo?
Flaubert
Flaubert