Chcete psát?
jerrymungo
Komentářů: 1,965
Ne že bych se cítil nějak povolán k tomu, udílet rady. Ale třeba vám moje řeči k něčemu pomůžou…
Chcete psát?
To je chvályhodné. Jako amatérští spisovatelé máte spoustu volnosti, nemusíte se vázat na požadavky trhu, co zrovna teď letí, můžete být sví a klidně psát cokoli do šuplíku.
Ale nemyslíte, že by to byla trochu škoda? Zkuste se předvést!
A chcete do začátku pár dobře míněných rad, kterých si nemusíte všímat? Upřímně řečeno, něco už jsem okolo knih, psaní a čtení zažil, tak můžu poslat dál.
Takže, hlavní je chuť, trpělivost, sebekritika a fantazie. Zbytek se dostaví, ani nevíte jak.
Nejdřív musí přijít nápad. Nebudete tomu věřit, ale náměty na to, co by se dalo ztvárnit do slov, se válejí doslova okolo nás. Potkáte zajímavého člověka a ve své fantazii rozvinete jeho osud. Stanete se svědkem něčeho podivného, úsměvného nebo dobrodružného, hurá do toho. Přečtete si cokoli a napadne vás, safra, tohle by se dalo rozepsat. A začnou vás napadat další varianty, další rozšíření.
Tady je opravdu fajn, neustále s sebou nosit jakýkoliv zápisníček s tužkou a momentální nápady si okamžitě zapsat, stačí v bodech, heslovitě. Lidská paměť je děravá, a kdyby si Jaroslav Hašek jednou v noci při návratu z restaurace na kus papíru nenaškrábal slova Pitomec u kumpanie, třeba bychom Osudy dobrého vojáka Švejka vůbec neměli.
Dobrá, máte nápad. Zamyslete se nad ním a řekněte si: Je to téma natolik dobré a výživné, že vydá na povídku nebo dokonce na knihu, nebo to bude jen taková črta, fejetonek nebo miniatura? Čím delší text plánujete, tím víc akce a větší větvení příběhu.
Někdy se dá kompletní dílo napsat rovnou z jedné vody načisto. Ale obvykle je lepší, postupovat metodou sněhové koule… Vytvoříte si kostru, třeba jen v bodech a přidáváte, rozšiřujete a literární strom utěšeně košatí. Proto je dobré, vracet se k polotovaru díla, po čase obvykle napadají další vylepšení, změny slov, nebo klasické škrtání. Ale nedoporučuji se na nehotový text opravdu rozčílit a zlikvidovat ho definitivně. Prostě, klávesy Ctrl+A a potom Del tady nepoužívejte. Archivujte i nedokonalé věci, torza a vlastní literární hrůzy. Jednou se k nim třeba vrátíte.
Takže, máme nápad a začínáme psát.
Druhý bod úspěšného textu je kvalita zpracování. Tady by se dalo psát dlouho. Pozor na hrubé chyby, chyby v čárkách, velkých písmenech, prostě věcech, které se dnes už tak vážně neberou. Ale jestli chcete s kůží na trh, je nepříjemné, jestliže si ti, kdo čtou vaše dílo, povzdechnou. Copak o to, je to dobré, ale co má znamenat, lesyšuměli? Zkazíte si dojem i u třeba jinak pěkného dílka.
Pozor i na konstrukci vět. Hodně autorů má tendenci psát šroubovaně, stavět věty nepěkně a nepřirozeně. Mám pro to dobrou pomůcku. Zavřete se někam, kde vás nikdo neuslyší a zkuste si to, co jste napsali, přečíst nahlas. Hned poznáte, co je špatně. V každé fázi tvorby totiž pořád musíte myslet na toho, kdo vaše dílo bude číst a snažte se ho zaujmout.
Vyvarujte se jednotvárností. Nepište dlouhý dialog dvou osob, kdy jednotlivé věty ukončujete – řekl A, řekla B. A zase naopak, nepište dlouhé popisné texty. Prostě, chce to něco mezi. Ozvláštněte přímou řeč větami o tom, co se děje okolo, popisem krajiny, prostě čehokoli, aby se rozbila dlouhá únavná šňůra řeči. A myslete na čtenáře i v tom, že je někdy nutno jej jaksi za ručičku dovést tam, kde ho chcete mít a že nepíšete jenom pro lidi na vaší intelektuální úrovni. Prostě, nepište nezáživně.
Dobrá, psaní se chýlí ke konci. A následuje třetí, opět důležitá věc – pointa. Tedy závěr, poučení, varování, cokoli. Ale snažte se zakončit nějak překvapivě, nezvykle, neotřele. Troufám si říci, že závěr je to nejdůležitější, působivý v okamžiku, kdy čtenář dočte, oddechne si a řekne, safra, tak tohle jsem nečekal. Sebečtivější text, který najednou skončí, rozplyne se do nenávratna a nemá neočekávaný, nebo nějak zvláštní závěr je vlastně nedodělek.
Tak a tohle je asi vše. A nakonec dobrá rada. Čtete, čtěte a zase čtěte. Zkoumejte postupy svých známějších kolegů a třeba i kopírujte jejich práci. Na knihách se dá naučit snad nejvíc, tříbí se tu obrazotvornost a nakonec, je to přece zábava i pro nás, ne?
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Flaubert
Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
A tohle mě zase nakoplo k tomu abych si dala sešit a tušku do tašky a opět chytala myšlenky a nápady na každém kroku
JanoM, jsem rád, že jsem ti pomohl k dalšímu tvoření. Můžu se ozvat? Ve tvém příspěvku jsem na první přečtení našel osm chyb. Znalost češtiny a pravopisu je to nejzákladnější, co by měl mít každý, kdo začíná psát. Máš třeba skvělý příběh, vynikající zápletku, ale na každém řádku chyby. Tím si čtenáře spolehlivě odradíš, protože si řekne- To mu nestojím ani za to, aby si to po sobě přečetl?
Flaubert
Kašli na chyby a na spisovnou češtinu. Ve skutečnosti na tom zase až tak nezáleží. Mojí babičce by bylo teď v dubnu sto let. Byla dítětem první světové války a do školy chodila za celý život jen 6 let.
Když psala, psala všude tvrdá "y", aby náhodou nějaké nevynechala. Čárky ve větách nepsala pro jistotu vůbec. Ale kdybys jí slyšela něco vyprávět.... To bylo prostě úžasné.
Jestli chceš vydat knihu, musíš mít příběh a musíš ho umět poutavě podat. A když budeš mít toto, tak potom už ve srovnání s tím snadno najdeš někoho, kdo tomu obrousí pravopisné hrany.
Můj obor je svým způsobem psaní - ročně několik desítek technických zpráv, posudků, návrhů projektů... To jsou taky příběhy. Možná trochu jiné, než tady, ale také musí mít první větu, zápletku a nějaké rozuzlení. Někdy je to k zasmání, často by nad tím jeden brečel.
Měl jsem v týmu dyslektiky, dysgrafiky a psát museli stejně jako ostatní. Tak to holt po nich někdo opravil. Ale "příběh" si napsali sami a protože byli dobří, tak byl téměř vždy perfektní.
Piš, jestli to v tobě je, tak to pusť ven. Pravopis je strašně důležitý, ale až za tím příběhem.
P.S. Nevzpomínám si na jedinou knihu, kterou bych četl jen kvůli pravopisu.
I když - byli tady tací, kteří by tě za taková slova rozcupovali na kousíčky
Je výborné, mít na takovéhle záležitosti nezaujatého korektora, ale to se každému nepoštěstí. Proto jsem rád, že se tu najdou lidé, kteří kromě poznámek k příběhu dovedou i najít ty nepříjemné překlepy a chyby v textu, které by měl autor posléze, ve finální, např. k vydání určené, verzi opravit.
Jana: Však sem něco prdni, my se ti na to vrhneme a slibujeme, že budeme hodní.
Nicméně, chyby by se dělat neměly. Nemyslím překlepy nebo nějaké omyly, ale pravopisné chyby, to už je lehce za hranou. Samozřejmě, nápad a příběh je prvořadý, ale zpracování a češtinářskou správnost bych řadil asi na stejnou úroveň.
A ani bych až tak nesouhlasil s větou, Kašli na chyby a na spisovnou češtinu. Češtinu nespisovnou může použít třeba Mike, když píše svoje noir povídky, tam to sedí. Ale napsat klasický příběh nespisovnou češtinou a sekat tam chyby bez uzardění, to mne, jako čtenáře docela uráží. Není dobré spoléhat na někoho, kdo to za mne opraví. Je spousta možností, Pravidla českého pravopisu, internet, kde se dá ověřit si správnost.
Možná to je i tím, že jsem vždycky hodně četl a proto se mi nestává, že bych vědomě střelil hrubku. Už ve škole jsem měl rád sloh a chyby jsem prostě nedělal. Jo, takový slovní a větný rozbor, to byla pro mne ohavnost...
A na závěr. Napsat sbírku povídek a nelámat si hlavu s češtinou je sice možné, ale první nakladatelský redaktor vám s ní praští. A vím, o čem mluvím, dělal jsem půl svého života v tiskárnách a kontakty s redaktory nakladatelství byly dost časté. A proto se omlouvám ostatním, jestli nějak rejpu v jejich češtině, ale dělal jsem i korektora a je to moje profesní ujetost...
Flaubert
Flaubert
Pokud není dobře to podstatné, nevidím důvod k jazykové korektuře.
Z praxe vím, že většinu chyb si po sobě najdu až po pauze. Nejen pravopisné chyby, ale i v logice. Takže bych řekl, že (možná ne pro každého) je dobře dát dohromady první "rukopis", podstrčit ho někomu, kdo mi řekne, jestli to má hlavu a patu a teprve po dopilování příběhu udělat jazykovou korekturu - nebo si jí nechat udělat.
A až teprve pak uveřejnit.
Knihu jsem v životě nevydal a dost pochybuji, že někdy vydám. Ale tipnu si, že než knihu dostane redaktor do ruky, měly by ji číst dvě - tři další osoby po autorovi. Jinak z toho může být jen ostuda.
Nicméně na tomto fóru bych čekal spíš ty "rukopisy". Je to docela pěkná "dílna" pro zkoušení nápadů a pokoušení múz.
Co se týče nespisovného jazyka - měl jsem na mysli vlastně totéž, co výše. Občas člověku uteče z ohrady nějaký ten "bejk" místo býka. To bych u první verze vůbec nebral v potaz. Něco jiného je, pokud má být nespisovný jazyk součástí atmosféry. Tam by paradoxně měla být i korektura správné nespisovničtiny. To nemluvím ani o odborném slangu - špatně udělaný znehodnotí úplně všechno.
Neříkám ale, že pokud někdo nezvládá češtinu a gramatiku, nemůže psát. Ať si píše, co chce, a pokud umí vymyslet skvělý příběh, který stojí za to, sem s ním. Ale přece jen příběhy se vypráví prostřednictvím jazyka - bez toho to prostě nejde. Vždycky je tu přece možnost, že vám s tím někdo pomůže. Nebo si můžete zaplatit korektora.
Konkurence je prostě příliš velká, než abychom si mohli dovolit sekat chyby.
Myslím, že tuhle problematiku tady nevyřešíme, asi se vyřešit ani nedá. V podstatě si jde se svou kůží na trh každý sám za sebe. Pište si podle chuti...
Ale to už teoretizuji. Buďte blaženi, pište jako zběsilí a ono to přijde.
Skončeme s teoriemi a hurá do autorského psaní!
Flaubert
Dík za tuhle diskuzi.
I já děkuji všem, kdo se zúčastnili, bylo to zajímavé. Víte, ona čeština je děsně krásný jazyk a nezaslouží si, abychom si řekli, kašleme na pravopis a chyby ignorujeme. Pak se stane, že někdo napíše Jsem visokoškolák a vůbec se za to nejen že nestydí, ale ani si neuvědomí, že udělal nějakou chybu.
Slibuji, že pokud se nebudete zlobit, budu dál poukazovat na chyby a jestliže si budete myslet, jen ať si plácá, nebude mi to vadit.
A už toho necháme, pustíme se zase do nějakého díla, ne?
Btw. připravuji opravdu další pokračování jakéhosi manuálu vzniku nesmrtelného díla... Jen kdyby byl čas...
Flaubert
díky Jerry za těch 20 nejčastějších chyb - zvláště ad 1 -byl můj velký nešvar, který jsem snad už vykořenila...
Flaubert
Objevil jsem zajímavou stránku s testy z češtiny a občas si tam nějaký test udělám. Doporučuji to i ostatním, zkuste si to, třeba přijdete na věci, které jste ještě nevěděli...
http://ocestine.cz/
Flaubert
o psaní jinak...
Ale souhlasím stoprocentně, že text bez chyb je vizitkou každého inteligentního člověka a u lidí, kteří alespoň amatérsky tvoří, to platí dvojnásob. Chyby se dělají a budou dělat, ale přečíst si to po sobě, a třeba i zkonzultovat s nějakou příručkou by mělo být samozřejmé. Pořád tvrdím, že čeština je natolik nádherný jazyk, že si zaslouží, zacházet s ním co nejlíp.
Flaubert
Snažím se tolerovat ostatní. Ne všichni to takhle máme, a každý má právo to cítit po svém. Osobně ale texty, kde je hned v prvním odstavci několik zjevných chyb dál nečtu. Prostě mě to odpudí. / Dyslektici mají podle mě v dnešní době dost nástrojů, jak se toho zhostit se ctí./
Považuju za samozřejmé, že základem každého díla je příběh, a stejně jako si češtiny vážím, tak fantazii obdivuji. Žasnu nad tím, co se nám všem skrývá za nespočetné a neskutečné světy v hlavách. A pokud to kdokoli dokáže uchopit a popsat, je to opravdu fascinující, bez toho žádné dobré dílo nevznikne.
Takže abych to shrnula:
Aby na mě nějaké dílo zapůsobilo, musí ve mě vyvolat obdiv k autorově fantazii, ale musím z něj cítit i úctu k jazyku.
Howgh.
o psaní jinak...