Černý jezdec - western

Salma Blanco

Omlouvám se všem, kteří si nestihli přečíst, ale protože tento příběh vychází oficiálně jako e-book, stáhla jsem jej ze stránek fóra.

Kdo budete mít přesto zájem, pošlu vám ho v pdf souboru - to ale jen pro vás, členy fóra, ostatní si ho můžou koupit

Nechávám vám tady jenom úvod.

Díky všem, kteří komentovali a pomáhali mi tím.

 

Černý jezdec

Úvod

Byl jsem obyčejný greenhorn, když jsem se poprvé vydal na svůj vytoužený Divoký Západ. Táhlo mi na devatenáctý rok a cowboy s párem coltů u pasu a dobrým koněm pod sedlem, byl pro mne bohem. Mým snem však nebyl malý útulný ranč se stádečkem dobytka a hodnou, milou ženuškou. Toužil jsem stát se pravým zálesákem, stopařem, prostě – mužem Západu.

Sotva jsem si našetřil pár dolarů, zabalil jsem si svůj skromný majeteček a dal vale naší špinavé díře, kde jsme já, matka, otčím a pět sourozenců bydleli. Možná to bylo ode mne hrubé, opustit matku a pět malých, věčně hladových krků, které matka musela sama živit. Od rána do noci dřela v prádelně a těch pár centů zdaleka nestačilo uživit celou rodinu. Otčím, jako bývalý námořník, u žádné práce dlouho nevydržel a co si vydělal, propil, nebo prohrál v kartách.

Už jsem ale dál nemohl žít jako oni, proto jsem jednoho dne zmizel, bez jediného slůvka rozloučení.

Moje první měsíce na Západě nebyly zrovna nejrůžovější. Dolárky se brzo rozkutálely a mě nezbylo nic jiného, než se poohlédnout po nějaké práci.

V městečku, kde jsem se prozatím ubytoval, však pro mne žádná pořádná práce nebyla. Za nocleh a jídlo jsem platil tím, že jsem vypomáhal hostinskému. Ve dne jsem se staral o úklid a zásoby dřeva a po večerech roznášel jídlo a pití. Práce v baru nebyla špatná. Musím se ale také přiznat, že mnohdy jsem byl zmožen alkoholem víc, než naši hosté.

Rád jsem poslouchal historky o potyčkách s Indiány a tváře mi jen hořely, sotva jsem něco zaslechl o pistolnících, zlatokopech nebo traperech. Teprve tady jsem si začal pomalu uvědomovat, že Západ není jenom romantika a snění, ale i drsná realita. A naděje na přežití je jen pro toho rychlejšího, silnějšího a krutějšího.

Občas mi některý z hostů nechal nějaký ten cent spropitného, nebo se mi podařilo vydělal si pár drobných hřebelcováním koní. Každý centík jsem pečlivě uložil pod chatrný slamník své postele a těšil se, že už si brzo koupím koně a pušku.

Jednou přijela do městečka parta zlatokopů, aby nakoupili potřebné zásoby na další cestu za zlatem. Jakmile se to ke mně doneslo, vyhledal jsem jejich vůdce a dlouho jej přemlouval, aby mě vzali s sebou. Zprvu na moje naléhání odpovídal jen nasupeným bručením, ale potom se mi ho přece jenom podařilo obměkčit.

Byl jsem na vrcholu blaha, když jsem měl pod zadkem nahluchlou kobylu - jediného koně, kterého se mi podařilo sehnat, a v pouzdře u sedla pušku – dlouhou kentucky, ráže 45.

Když jsem se poprvé vyškrábal do sedla, mohli se mí noví známí zlatokopové, uválet smíchy. Musel na mě být opravdu směšný pohled, ale tenkrát jsem se málem urazil.

S touhle partou jsme jezdili asi rok. Mým nejlepším učitelem života v divočině byl právě ten nevrlý, věčně nabručený vůdce zlatokopecké bandy. Později jsme se osamostatnili a jezdili jenom spolu. Učil mě hledat zlato, zacházet se zbraní a lasem, jezdit na koni a umět se spolehnout sám na sebe za každé situace. Velmi nerad jsem se s ním loučil, když se rozhodl vrátit se se svým pracně nabytým majetkem zpět na Východ, k dětem.

Zůstal jsem sám a celý Západ ležel přede mnou. Už dávno jsem nejezdil na té hluché herce, teď mi patřil nádherný ryzák. Byl to skvělý kůň a nelitoval jsem námahy vynaložené na jeho získání a ochočení.

Už tomu bylo pět let, co jsem neviděl svou matku a sourozence. Zlato, které jsem našel společně se svým učitelem, jsem po něm poslal domů s jistotou, že bude spolehlivě doručeno.

A teď jsem vyrazil sám, se svým koněm, vstříc nekonečným pláním prérie, horkému písku pouště a věčně tajemným horám na obzoru.

willi

S chutí jsem odložil své kolty a zapíchnul vidle do kupky pracovního sena, abych si tu užil oblíbené, dávno zapomenuté příběhy. Slyším na pozadí zvuk starého rozladěného klavíru a zpěv padlé holubice. Hostinský, tahle pálenka mi dobře sedla na jazyk, tak sebou hoď a nalejvej další!

jerrymungo

Nádhera, jsi lepší... Ještě si to pořádně přečtu a pak pochválím dodatečně. Určitě to dopíšeš dřív, já se nějak flákám a píšu jiné věci a svého Santiaga jsem nechal na chvíli usnout. Ale mám v rukávu ještě jedno eso, námět na krátkou westernovou povídku s překvapivou pointou...

Salma Blanco

Ale houby, Jerry. Zase se tak nepodceňuj.

Jsi dobrej a ty to víš (Když ono se to ale tak pěkně poslouchá od někoho jinýho, viď?)

Těším se na tvoji westernovou povídku, z toho budu mít zase mindrák já

jerrymungo

Nevím, zas tak dobrej nejsem... Ale fakt, hezky se to poslouchá.

Ten tvůj začátek díla jsem si ještě jednou přečetl. A budu se opakovat, skvělá věc. Já bych asi něco upravil, nějaké to slovíčko nebo větu napsal jinak, ale já mám prostě jiný styl. Spíš si říkám, skvělé i proto, že to máš dobře rozehrané a pojede to asi zajímavě i dál.

Moje westernová plánovaná povídka je spíš taková legrácka, nakonec, uvidíš.

willi

Super! Dík za pokračování a už se těším na další. Abych si to taky trošku odpracoval - pozor na opakující se slůvko "jsem". Je to napínavé, dobře se to čte :O)

Salma Blanco

Děkuji. S tím "jsem" je to fakt potíž. Docela s tím bojuju

Je to těžké, psát to v první osobě, ale chtěla jsem si to na tomhle vyzkoušet. Nevím, jestli to je moje parketa. Ale k tomuhle příběhu se mi to tak víc hodilo.

jerrymungo

Mně se to taky moc líbí, už jen proto, že jsem si zkusil, že tenhle žánr je docela náročný. Samozřejmě, asi by se dalo zredukovat několikrát - jsem -, ale ani mne to moc neruší.

Pokusil jsem se odvalit se pryč, někam do stínu, ale ať jsem sebou cloumal jakkoliv, ani jsem se nehnul. Napínal jsem svaly, až jsem cítil, jak mi žíly vystupují na krku a hrozí prasknutím. Snažil jsem se vyprostit ruce, ale vše marné. Byl jsem tak pevně svázán, že jakýkoliv pokus o uvolnění byl naprosto zbytečný. Kdybych měl alespoň volná ústa!

Odvalil bych se pryč, někam do stínu, ale ať jsem sebou cloumal jakkoliv, nešlo to. Svaly se mi napínaly, až jsem cítil, jak mi žíly vystupují na krku a hrozí prasknutím. Možná bych mohl alespoň vyprostit ruce, ale vše bylo marné. Svázali mne opravdu tak pevně, že jakýkoliv pokus o uvolnění byl docela zbytečný. Kdybych ,ěl alespoň volná ústa!

To jen, abych si to odpracoval, jak říká willi... 

Salma Blanco

Dobrý, dobrý! Děkuji

Ano, tohle potřebuju, ukázat to jinýma očima. Super, Jerry, fakt díky! Občas mám pocit, že trpím určitým druhem slepoty, kdy prostě nevidím žádné jiné řešení, jak napsat danou věc tak, abych vyjádřila to, co chci. (Jako třeba právě teď )

Salma Blanco

Po dlouhé pauze jsem se přinutila dát sem pokračování. Ne že by nebylo, ale nějak jsem se zasekla v úpravách. Byla snaha trochu srovnat text, protože opět bylo "přejájsemováno", ale protože byste se taky nemuseli dočkat vůbec, tak na to dlabu a dávám to sem tak, jak to přepisuju ze starého rukopisu

Užijte si to

jerrymungo

Salmo skvělé! To je opravdu klasický western se vším, co k tomu patří. Je vidět, že to máš nazkoušeno a načteno. Tady jsi prostě nepřekonatelná.

P.S. Doufám, že se zase po čase objevíš na Bartoničce, ať tě můžeme pochválit i osobně! :-D

willi

Taky se přidám - je to paráda, není co dodat. Těším se na další.

willi

Tak tohle je naprostá paráda. Má to spád a graduje to. Přesně takové čtení jsem si vždycky přál na prázdniny... Mít tak vypucovaný bouchačky a pořádnou kobylu, jedu taky :0))

Tak šup, šup, dlouho nás nenapínej, potřebuju vědět, jak to dopadne!

jerrymungo

Dobrý! Zase jsem dostal chuť si střihnout nějaký pořádný western se střílečkou.

Našel jsem tam pár vět, které bych trochu přestavěl, ale jinak paráda, psát opravdu umíš.

willi

Zase výborné. Přečetl jsem to jedním dechem.

jerrymungo

Sláva, Salma je naživu a ve vrcholné formě!  Chybíš nám tady...  A koukám, romantické westerny jsou tvoje doména. Nádhera. Tak mám takový pocit, že jsi tam byla omrknout krajinu...

V každém případě jsem si to vychutnal a máš pravdu, že mi nějak chyběl konec. 

Co k tomu dodat. Tady není nic na kritiku, prostě skvělý text, vypracovaný a příjemně se čtoucí.

Já jsem se nějak zaseknul, nejde to a nejde. Mám, co se týká westernů, stále rozepsáno to svoje , v hlavě i pokračování, ale nějakto ne a ne rozejet. To víš, jak nastanou starosti, nějak to nejde, soustředit se na literaturu. 

A plánuje se další, čtvrtá Bartonička, už jsme tam štamgasti. Tak kdybys měla na konci srpna čas a chuť, budeš vítána s otevřenou náručí.

Salma Blanco

Děkuji, Jerry.

To znám, to zaseknutí. Mě to drží od srpna a pomalu to překonávám jen díky tomu, že jsem slíbila další knížku. Ale jde to těžko. V práci pořád nějaký stres, mám toho plnou hlavu a už nemám sílu něco tvořit. Sem tam probleskne myšlenka, ale už není energie ji zaznamenat a rozvinout. A naděje na zlepšení není. Jedině nějaké fakt velké dědictví, ale ani to není po kom. Nezbyde mi, než umřít v práci. Pěkně děkuji.

Bartoničku neslibuju. Sice bych vážně ráda, ale nevím. Minule jsme byli v Chorvatsku, takže nic a letos? Kdo ví.

Salma Blanco

Ještě otázka - který konec se vám líbí víc?

Mirek H.

Přiznám se, jak jsem nesledoval celý příběh, nechtělo se mi vše načítat od začátku (a ani western není úplně mým šálkem kávy), takže jsme si přečetl jen ten nově přidaný závěr.

Více se mi asi líbí konec (třebaže neznám celý příběh), co dopadne špatně pro Dany, i když je to takové patetické. Ale řekl bych, že k tomuto žánru to patří.

jerrymungo

Tak, co se mé maličkosti týká, já mám radši spíš konce typu číslo jedna. Přece jen, happy-end  se i v životě povede málokdy...

Ale oba konce jsou skvělé, prostě je vidět, že umíš. Vždycky, když čtu tvoje dílo, mám chuť popostrčit i svůj western, ale moribundus i v psaní je hrozná nemoc...  Vymyšlené mám všechno, dokonce i překvapivý a ne happyendový konec, ale ne a ne se odlepit. A to jsem to začal dobře, pamatuješ na Bílého Mraka...

Tak mne snad budeš inspirovat.

Na Bartoničce bychom tě všichni viděli moc rádi, ale je jasné, že když to nepůjde, nedá se nic dělat.

Salma Blanco

Děkuji vám oběma za názor. Musím přiznat, že i mě je ten "horší" konec nějak bližší. Byla to původní verze příběhu, potom jsem podlehla trendu happy endu a "vylepšila" to. Takže houbeles, vracím se k původní podobě a zůstane to tak.

Ještě jednou díky!

Jerry, na tvůj western se samozřejmě pamatuju, jak by ne :-)

A doufám v pokračování.

jerrymungo

Salmo, já taky doufám v pokračování...  Ono to půjde, až se zase rozjedu.

Ještě k tomu konci. Asi je lépe mít horší konec i proto, že se to spíš blíží realitě. Happy-end je sice krásný, čtenář si řekne, fajn, dobře to dopadlo, ale je to míň ze života. I když, i ten první konec je zajímavý. Pamatuji si, jak jsi vytvořila pět začátků... Tak se pozná správný autor s fantazií a invencí...