Havran a démon
Eleonory
Komentářů: 3
Prolog
V tichosti a bezedném víru, nemám šanci posbírat žádnou sílu.
Mlčky přijímám a neopětuji, protože bojím se katastrofy...
Myšlenky jako oko bouře jsou, všechny nás dostihnou.
myšlenky co se táhnou myslí toho jež to zavinil.
Stál tam uprostřed bezejmenné krypty, která nejspíš před věky někomu patřila. Pro jeho mysl to bylo asi tak podstatné jako brouk, co ho zašlápl před malou chvílí. V tento malí okamžik měl obnažené ruce a uvažoval co bude dál ... v jeho pravačce se leskl dlouhý nuž a chystal se podřezat si žíly. Byl už tak blízko, myslí mu letěli události jeho předchozích okamžiku života, jeho bývalá žena, to jak ztratil úplně vše i cestu před sebou. Nezůstalo nic jen ta krypta, co mu má sloužit jako poslední místo na tomhle světě.
,,Hele jsi si jistý, že to chceš udělat právě tady?" Muž v tu chvíli znejistěl, zbledl a rozhlédl se kolem sebe ,,Kdo je tu, vylez, neschovávej se," vykřikl do prázdna. Odpovědí mu bylo ticho, jen občas kapka dopadla ze stropu téhle staré ruiny, do některých z mnoha louží, které tu byli. V místnosti nikdo nebyl a přece jen měl pocit, že ho někdo se zájmem pozoruje, nebo to byl jen výplod, jeho fantazie v nátlaku emoci. Proč vlastně umírat pomalu, když to muže byt rychlé a ušetřím si tím tolik času, pootočil čepel nože směrem k sobě a bodl si ji do srdce. Bezvládně se zhroutil k zemi do prachu jež tu spočíval stovky let. Krev vytékající z rány, pomalu odkrývala reliéf a vpíjela se do do jeho prohlubní.
Beherith celou dobu stala v místnosti a sledovala příchozího hosta, byla to první návštěva po staletích. Sympaticky, vyšší mládenec, pod třicet let s tmavými vlasy. jeho pohled modrých očí vyjadřoval jediné, smutek, zlost a ukrutnou bolest. líbil se ji už na první pohled, promluvila na něj a čekala na jeho reakci i když tušila že ji neuslyší, jenže on ji slyšel a odpověděl. po chvíli si vrazil nuž do těla. Imponovalo ji co provedl bez jediného zaváhání.
,,Kéž by jsi jen věděl co jsi způsobil, zaujal jsi mě a zároveň osvobodil i když nevědomky, proto tě nenechám zemřít a to jen proto, aby jsi viděl co se stane." Sklonila se k němu zvedla jeho bezvládné tělo, opřela ho o stěnu, jen vytrhla nuž z hrudi.
Síla kterou disponovala před staletími byla volná, jen pomyslet na tu neochvějnou moc ji vrátila zpět do světa, už žádná krypta. Soustředěně pohlédla na mladíka. V rychlém gestu jako za starých času přistoupila a pohlédla do jeho bledých mrtvých očí. Její astrální tělo nemělo sebemenší potíž prostoupit do jeho těla, mysli i srdce.
Komentáře
Je zřejmé, že bojuješ s pravopisem. Máš v tom spoustu chyb. Tady je to taková laboratoř - testuje se tu ledacos a tím pádem snad není úplně kritické, když ti něco uteče pod prsty. Řekl bych ale, že se už blížíš hranici toho, co i laboratoř neunese.
Takže hlídej si chyby y/i, velká písmena na začátku vět, "...louže tu byli...", atd.
Osobně si myslím, že tohle není největší problém. Jestli u psaní zůstaneš a s pravopisem budeš mít nějaký problém, tak to po tobě může někdo opravit.
Co po tobě ale nikdo opravit nemůže, je způsob vyprávění příběhu a logické chyby. Já tu nechci rozebírat celý text, ale místy to prostě skřípe. Je to proto, že nesprávně tvoříš věty, nedobře dělíš text do vět. Přijde mi, že sis ukousnul na začátek příliš velké sousto. Na druhou stranu se mi zdá, že máš nějaký nápad a třeba v tobě dříme talent.
Takže bych ti doporučil trénovat na něčem menším, psát krátké povídky, číst si to po sobě s odstupem času, chodit mezi lidi se stejnými zájmy, atd.
A nenech si to nikým znechutit - ani mnou.
Ale v podstatě jsem měl na mysli podobnou reakci. Pravopis je opravdu základ a i geniální nápad zatluče do země banální pravopisná chyba. Zpozorněl jsem už ve chvíli, když jsem četl tvůj začátek, Jsem tu noví... Za to by tě ve druhé třídě vyrazili od tabule...
A pokračuji dál. Ten úvod-
...kde se mladý muž dostane na scestí svých myšlenek, které jsou vryté příčinou minulosti... To je fakt věta myšlená vážně? A jeho nová společnice mu v tom zrovna ne moc pomáhá... Takhle šroubovaná věta...
Co se týká obsahu té ukázky. Opravdu, je toho dost málo, co jsi sem dal, podle toho se nedá moc hodnotit. Asi jsi měl dobrý nápad, jenže to neumíš zpracovat. Musíš myslet ne jen na sebe a na tvoje psaní, ale taky na toho, kdo tvé dílko bude číst. Filosofickými úvahami, chybami a opravdu nepěkně konstruovanými větami každého čtenáře odradíš. Kromě pravopisných chyb ti chybí čárky ve větě i nad písmeny...
Je docela zaběhnutý názor, že geniální dílo se opraví v redakci, kde sedí spousta češtinářských géniů, kteří opravují díla nových autorů. Je to jen pověra... Obvykle redaktor koukne na první stránku, projede si pár vět, zjistí chyby a posílá zpět.
Ten žánr, který sis vybral, je sice moderní a módní, ale málokdo je schopen napsat skvělé dílo hned napoprvé. Uč se na jiných autorech, čti jejich práce a zkus si z toho vybrat, jak to oni dělají.
Takže, pokud to s psaním myslíš trochu vážněji, udělej to tak, jak radí willi. Začni něčím snadnějším, nezapomeň škrtat a psát třeba i do šuplíku.
A ještě jedna věc, nezapomeň na jakousi uměleckou pokoru, je důležité si přiznat, že to co jsi stvořil, není právě na Nobelovu cenu za literaturu. Měli jsme tu už víc takových, kteří se pochlubili svým prvním epochálním dílem a když jsme jim to v dobrém zkritizovali, urazili se.
Flaubert
Ale chtěl jsem ještě reagovat na Jerryho. Nemyslel jsem to tak, že texty ti opraví v redakci. To by mne ani nenapadlo, protože ani v mojí práci (technické zprávy) si nemůžu dovolit dát z ruky něco s chybami. Pak všichni řeší chyby a ne to, co je skutečným obsahem.
Máme ale kamarády, rodiče, sourozence, životní partnery... Prostě někoho, komu můžeme důvěřovat a třeba ten pravopis umí daleko líp. Když mi teče do bot, nestydím se požádat o pomoc a korekturu.