Život právničky

Nastal poslední den, ve kterém jsem měla možnost se rozhodnout, na kterou vysokou školu se přihlásím. Ne úplně poslední den, ale nejpozdější datum, kdy jsem se mohla rozhodnout, abych měla dostatek času se připravit. Alespoň podle táty, který už odmalička řídil můj studijní život.
,,Medicína, práva nebo ekonomie, na to bych to viděl já," promluvil táta. Seděli jsme s mámou a tátou u stolu v kuchyni, zatímco mé dvě mladší sestry dělali v pokojíčku rámus a nepořádek, čemuž říkají hraní.
,,Doktorka nebudu, víš, že je mi špatně z krve," protestovala jsem. Na odběrech krve jsem byla jednou v životě, co si pamatuji. Bylo mi tehdy asi šestnáct a byla jsem po borelióze.
Seděla jsem na nepohodlném ordinačním křesle a v místnosti bylo dusno. Za stolkem plným různých injekčních stříkaček seděla mladá usměvavá doktorka s dlouhými blond vlasy a podle mého se spíše hodila na modelku než na doktorku, která se živí takovými ohavnostmi jako jsou odběry krve. Už v té chvíli jsem věděla, že se mi udělá špatně. Když jsem to ale oznámila doktorce jen pokývala hlavou.
,,To bude v pořádku, každý má trochu strach."
To je sice hezký, že má každej trochu strach, ale já tady sebou seknu!
Vytáhla ze šuplíku novou injekční stříkačku a z plastového obalu vytáhla jehlu. Její sladký úsměv mi začínal lézt krkem a také začala jsem se neskutečně potit.
,,Jen vám do žíly zapíchnu jehlu a odeberu si trochu krve," pronesla svým klidným medovým hlasem.
To mě vážně uklidnilo, vztekala jsem se v duchu.
Jehla byla čím dál blíž. Nemohla jsem se na to dívat, ale něco mě nutilo. Možná zvědavost.
Když se mi jehla zapíchla do žíly a stříkačka se začala plnit krví, začaly se mi dělat mžitky před očima.
,,Omdlévám," zašeptala jsem.
,,Ale jděte," slyšela jsem hlas doktorky, ale jako by na mě mluvila odněkud z dálky. Pak jen tma.
,,Haló, haló, jste v pořádku," něčí ruka mě uhodila do tváře.
,,Už se začíná probírat," slyšela jsem další hlas. Byl tu ještě někdo, kdo tu předtím nebyl.
Podívala jsem se na stůl. Ležela tam stříkačka plná mé krve. Sotva jsem se udržela, abych zase neomdlela. Alespoň už jsem to měla za sebou.
,,Posloucháš mě vůbec?" vytrhl mě z ne zrovna nejšťastnějších vzpomínek táta.
,,Cože?" konečně jsem se odvrátila od místa, kam jsem celou dobu koukala a otočila se na tátu.
,,Samozřejmě, že neposlouchá," rozčiloval se táta. ,,My tady řešíme její budoucnost a ona myslí na kluky nebo na co...Říkal jsem si, že práva by pro tebe mohly být jako dělaný, protože máš dobrou paměť a baví tě dějepis. No a kdyby sis k tomu udělala ještě ekonomku, tak by to bylo fajn a líp by ses uplatnila v nějaký firmě, protože pěknou holkou, která je chytrá a má ještě k tomu vystudovaný práva a ekonomiku nikdo nepohrdne," poučil mě táta.
Každý rok se u nás na gymnáziu pořádá den pí tedy Ludolfova čísla. Mezi jednu z aktivit, které se můžete po dopoledne čtrnáctého března je odříkávání jeho desetinných čísel. Nechci se nijak vychloubat, ale myslím si, že mi to nejde špatně. Když jsem tam byla poprvé tak jsem jich sice odříkala jen sto jedenáct, ale minulý rok jsem si jich dokázala zapamatovat necelých osm set.
A když se mám naučit na písemnou práci z předmětů, jako je dějepis nebo přírodopis, stačí mi si to třikrát přečíst a umím to odříkat téměř doslova.
Nakonec jsem tedy s tátou souhlasila a podala přihlášku na vysokou školu ekonomickou a práva.
Na práva jsem se dostala celkem lehko, protože to byl v podstatě samý dějepis a u ekonomky jsem měla štěstí. Skončila jsem totiž jako poslední přímo přijatá. Takže jsem studovala oboje najednou.
,,Medicína, práva nebo ekonomie, na to bych to viděl já," promluvil táta. Seděli jsme s mámou a tátou u stolu v kuchyni, zatímco mé dvě mladší sestry dělali v pokojíčku rámus a nepořádek, čemuž říkají hraní.
,,Doktorka nebudu, víš, že je mi špatně z krve," protestovala jsem. Na odběrech krve jsem byla jednou v životě, co si pamatuji. Bylo mi tehdy asi šestnáct a byla jsem po borelióze.
Seděla jsem na nepohodlném ordinačním křesle a v místnosti bylo dusno. Za stolkem plným různých injekčních stříkaček seděla mladá usměvavá doktorka s dlouhými blond vlasy a podle mého se spíše hodila na modelku než na doktorku, která se živí takovými ohavnostmi jako jsou odběry krve. Už v té chvíli jsem věděla, že se mi udělá špatně. Když jsem to ale oznámila doktorce jen pokývala hlavou.
,,To bude v pořádku, každý má trochu strach."
To je sice hezký, že má každej trochu strach, ale já tady sebou seknu!
Vytáhla ze šuplíku novou injekční stříkačku a z plastového obalu vytáhla jehlu. Její sladký úsměv mi začínal lézt krkem a také začala jsem se neskutečně potit.
,,Jen vám do žíly zapíchnu jehlu a odeberu si trochu krve," pronesla svým klidným medovým hlasem.
To mě vážně uklidnilo, vztekala jsem se v duchu.
Jehla byla čím dál blíž. Nemohla jsem se na to dívat, ale něco mě nutilo. Možná zvědavost.
Když se mi jehla zapíchla do žíly a stříkačka se začala plnit krví, začaly se mi dělat mžitky před očima.
,,Omdlévám," zašeptala jsem.
,,Ale jděte," slyšela jsem hlas doktorky, ale jako by na mě mluvila odněkud z dálky. Pak jen tma.
,,Haló, haló, jste v pořádku," něčí ruka mě uhodila do tváře.
,,Už se začíná probírat," slyšela jsem další hlas. Byl tu ještě někdo, kdo tu předtím nebyl.
Podívala jsem se na stůl. Ležela tam stříkačka plná mé krve. Sotva jsem se udržela, abych zase neomdlela. Alespoň už jsem to měla za sebou.
,,Posloucháš mě vůbec?" vytrhl mě z ne zrovna nejšťastnějších vzpomínek táta.
,,Cože?" konečně jsem se odvrátila od místa, kam jsem celou dobu koukala a otočila se na tátu.
,,Samozřejmě, že neposlouchá," rozčiloval se táta. ,,My tady řešíme její budoucnost a ona myslí na kluky nebo na co...Říkal jsem si, že práva by pro tebe mohly být jako dělaný, protože máš dobrou paměť a baví tě dějepis. No a kdyby sis k tomu udělala ještě ekonomku, tak by to bylo fajn a líp by ses uplatnila v nějaký firmě, protože pěknou holkou, která je chytrá a má ještě k tomu vystudovaný práva a ekonomiku nikdo nepohrdne," poučil mě táta.
Každý rok se u nás na gymnáziu pořádá den pí tedy Ludolfova čísla. Mezi jednu z aktivit, které se můžete po dopoledne čtrnáctého března je odříkávání jeho desetinných čísel. Nechci se nijak vychloubat, ale myslím si, že mi to nejde špatně. Když jsem tam byla poprvé tak jsem jich sice odříkala jen sto jedenáct, ale minulý rok jsem si jich dokázala zapamatovat necelých osm set.
A když se mám naučit na písemnou práci z předmětů, jako je dějepis nebo přírodopis, stačí mi si to třikrát přečíst a umím to odříkat téměř doslova.
Nakonec jsem tedy s tátou souhlasila a podala přihlášku na vysokou školu ekonomickou a práva.
Na práva jsem se dostala celkem lehko, protože to byl v podstatě samý dějepis a u ekonomky jsem měla štěstí. Skončila jsem totiž jako poslední přímo přijatá. Takže jsem studovala oboje najednou.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
Jen si zase neodpustím pár poznámek k logice, respektive k souvislostem s realitou:
Doktorka mi ještě v životě krev neodebírala, má na to sestru
Hrdinka se jeví nerozhodná, řízená rodinou. Opravdu zvládne studovat ekonomiku a právničinu dohromady? Oboje mi přijdou jako těžké školy. Ale uvidíme díál
K té logice, já jsem vážně byla na odběrech jen jednou a vypadalo to podobně, jak to popisuji. Pamatuji si, že v ordinaci byla jen jedna osoba kromě mě a vážně netuším, jestli to byla sestra nebo doktorka.
Chtěla jsem ještě kousek pokračovat (tento začátek je hodně krátký a nic moc se z něj usoudit nedá), ale už jsem byla vážně unavená a navíc jsem musel druhý den brzo vstávat, takže pokračování bude asi zítra.
Co mi na textu připadalo rušivé, bylo opakování slov. Máš je příliš často blízko sebe (,,Medicína, práva nebo ekonomie, na to bych to viděl já," promluvil táta. Seděli jsme s mámou a tátou u stolu v kuchyni...), což kazí plynulost. A sem tam i nějaká ta pravopisná chyba, ale to se občas v zapálenosti stane
K těm odběrům, musím na ně chodit velmi často a zatím mi vždy brala krev doktorka, takže asi záleží na místě, či pacientovi/ce.
Jak říkám, zatím dobré, ale zkus to ještě nějak dopilovat
Třeba hned první věta: poslední den, v kterém... rozhodnout se, na kterou (zbytečně 2x který, i když to lze napsat jinak) a pak další věta: Ne úplně poslední den… V tomto případě bych ty dvě věty spojil a přeformuloval. Třeba nějak takto: Měla jsem poslední den k rozhodnutí na kterou školu si podám přihlášku.
Pak již zmiňované táta.. a seděli jsme s tátou a mámou (podruhé bych použil seděli jsme s rodiči)
Za stolkem plným různých injekčních stříkaček - nikdy jsem nenarazil na to, že by byl stůl doktorky plný stříkaček (a jak pak sama píše - vytáhla je z šuplíku)
která se živí takovými ohavnostmi jako jsou odběry krve - tohle mi tam taky nesedí
Nemohla jsem se na to dívat, ale něco mě nutilo. - asi bych trochu ubral z Nemohla na Nechtěla jsem…
Když se mi jehla zapíchla do žíly a stříkačka se začala plnit krví, začaly se mi dělat mžitky… - 2x začala, co to třeba přeformulovat: Když se stříkačka začala plnit krví, udělali se mi mžitky před očima.
Říkal jsem si, že práva by pro tebe mohly být jako dělaný, protože máš dobrou paměť a baví tě dějepis. - sám za sebe bych asi vypustil celou část proč si myslíže je to pro ní..
To že má dobrou paměť pak vysvětluješ dál i když by stálo za to, oasáž nějak lépe vsadit do textu… pro mě to bybl takový odskok někam, náhle a nečekaně.
Takže jsem studovala oboje najednou. - budiž, ale trochu se mi ta představa nezdá. Kdyby to bylo alespoň rozvinuto, že třeba - i když měla problém sladit semináře (nejde totiž o to zda to pobrala rozumem, ale zda by stíhala chodit na přednášky naráz do dvou škol, zda by bylo vůbec možné si to rozhodit tak, aby to stíhala, včetně přejíždění ze školy do školy apod.)
Ale k textu. Je to opravdu asi jen nějaký fragment čehosi rozsáhlejšího, ale zatím mi to připadá jako slohová práce, jakýsi popis čehosi. Postrádám tu nějaký děj a akci. Čtenáře musíš nějak zaujmout co nejdříve, aby tvoje dílo neodložil po několika řádcích. Trochu bych to přepsal, ubral hovorových slov, třeba ekonomka. Pozor na konstrukci vět a na interpunkci. Občas tu chybí čárky ve větě a ruší to. Ale nenech se odradit, uvidíme, co z toho bude.
Flaubert