Co pro vás znamená psaní?
masenkamaskova
Komentářů: 302
Zbožňuji debaty o psaní... ať už se týkají skoro čehokoli. Myslím si, že tahle otázka provází všechny bez rozdílu. Věřím, že jste se každý už někdy zamysleli, co pro vás psaní vlastně znamená. Napadlo mě, že bychom mohli dát dohromady takový společný seznam. Opravdu by mě zajímalo, s čím kdo přijde. Samozřejmě se neobejdeme bez těch klasických (útěk do světa fantazie atd.), ale třeba nás napadne i něco navíc.
Udělám tady hned na začátek seznam a budu do něj postupně doplňovat. A pak si můžeme dát třeba anketku, co považujeme za nejdůležitější
Co vy na to?
Co pro vás (nás) znamená psaní?
Udělám tady hned na začátek seznam a budu do něj postupně doplňovat. A pak si můžeme dát třeba anketku, co považujeme za nejdůležitější
Co vy na to?Co pro vás (nás) znamená psaní?
"Remember that hope is a good thing, Red, maybe the best of things, and no good thing ever dies."
― Stephen King, The Shawshank Redemption
― Stephen King, The Shawshank Redemption
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
Tady je celý projev:
http://www.newyorker.com/magazine/2006/12/25/my-fathers-suitcase
Tady je výňatek:
The question we writers are asked most often, the favorite question, is: Why do you write? I write because I have an innate need to write. I write because I can’t do normal work as other people do. I write because I want to read books like the ones I write. I write because I am angry at everyone. I write because I love sitting in a room all day writing. I write because I can partake of real life only by changing it. I write because I want others, the whole world, to know what sort of life we lived, and continue to live, in Istanbul, in Turkey. I write because I love the smell of paper, pen, and ink. I write because I believe in literature, in the art of the novel, more than I believe in anything else. I write because it is a habit, a passion. I write because I am afraid of being forgotten. I write because I like the glory and interest that writing brings. I write to be alone. Perhaps I write because I hope to understand why I am so very, very angry at everyone. I write because I like to be read. I write because once I have begun a novel, an essay, a page I want to finish it. I write because everyone expects me to write. I write because I have a childish belief in the immortality of libraries, and in the way my books sit on the shelf. I write because it is exciting to turn all life’s beauties and riches into words. I write not to tell a story but to compose a story. I write because I wish to escape from the foreboding that there is a place I must go but—as in a dream—can’t quite get to. I write because I have never managed to be happy. I write to be happy.
K úvodnej otázke – môj postoj najlepšie vystihuje asi tvoj výrok – „Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.” Áno, umožňuje to prežiť (v ideálnom prípade) autorovi aj čitateľom.
Keďže sa špecializujem na písanie sci-fi, pre mňa je dôležitým – hoci nie hlavným – cieľom písania beletrie aj popularizácia vedy. Na tento aspekt som kládla dôraz najmä v minulosti. Chcela som ľuďom priblížiť fascinujúce poznatky o vesmíre či o biológii cez dej a emócie postáv. Myslela som si, že touto formou to pôjde lepšie a dá sa osloviť väčšie publikum ako hoci aj najlepšie napísanou populárno-náučnou literatúrou.
Ďalej som sa nádejala, že písaním ľuďom ukážem niektoré problémy z druhej strany, prinútim ich zmeniť niektoré postoje... a uvedomujem si, že je to vzácna výsada, ktorú u mňa z tých stoviek kníh, čo som kedy prečítala, dokázalo len naozaj zopár. Ostatné pobavili (v lepšom prípade), možno trochu inšpirovali, ale život mi nejako zásadne nezmenili.
Myslím, že je tohle docela osobní otázka a když pomineme klasickou odpověď (baví mě to, mám rád své postavy, rád vytvářím příběhy, potřebuju se vyjádřit...), vždycky je ještě za tím něco, o čem možná ani sami nevíme nebo nepřemýšlíme. Aspoň já jsem o tom přesvědčená.
Psaní (nebo vůbec všechny kreativní činnosti) mají v sobě něco magického, něco víc. Ono totiž v kontextu našeho okolí a společnosti moc nedává smysl, že si někdo každý den sedne k počítači a něco vytváří, i když z toho na první pohled nic nemá. Nemá jistotu, že mu to dílo vyjde, že ho vůbec dopíše, že to není jen plýtvání časem... Přesto to děláme a dělat chceme. Nám to smysl dává, i když lidé okolo nás můžou jen vrtět hlavou.
Pro mě psaní znamená zažívat právě to magické. Nedokážu vám říct, co to přesně je, možná úžas nad tím, jak je svět kolem nás pestrý a plný tajemství a spousty jemných nuancí k objevování. Miluju, když se můžu jen tak ztratit a zkoumat, co si ve skutečnosti myslím, co to znamená existovat a co všechno se dá odkrýt psaním jednoho slova za druhým. Možná to zní až filozoficky nebo vznešeně, ale to je to, co mě na psaní fascinuje.