Konce konců

ISK

Když se tak procházíte zdejším webem, narazíte na celou řadu článků a návodů, věnujících se koncům příběhů. A jako rudá nitka se jimi prolíná požadavek nekompromisního happyendu. Což z dobrých důvodů platí pro Hollywood, ale řada klasických i moderních děl světové literatury se bez šťastných konců velmi dobře obejde. Od Remarqua po Houllebecqua existuje nespočet důkazů, že šťastný konec nutně nepodmiňuje úspěch díla. Naopak varianty špatných či otevřených konců mohou podtrhnout určitou jedinečnost díla. Současná doba je více než kdy jindy zatížena paranoickým nahlížením budoucnosti a punkové "no future" má dostatek stoupenců, kteří v souladu se svým vnitřním přesvědčením špatný konec jistě (i komerčně) ocení. A jaký vy máte názor na "bad-end" příběhy?

masenkamaskova

No jo, happy-endy jsou všude... Ale já musím říct, že každý příběh, který neskončí tak naprosto pozitivně ode mě dostává plus (pokud je to samozřejmě dobře napsané a logické). Protože život přece je takový, že může sice příběh skončit šťastně, ale málokdy je to konec jednostranný, kdy se všechno povedlo a všichni se mají dobře. Osobně se o takový podobný konec budu snažit u své trilogie. Pokud se to podaří, sice to nakonec vesměs dopadne dobře, ale ne způsobem "a žili šťastně až do smrti", protože každý bude nějakou poznamenán tím, co se stalo, někteří to nepřežijí a tak podobně.

willi

Podle mne na "šťastném" nebo "nešťastném" konci vůbec nezáleží. Podstatné je to, aby měl člověk vůbec důvod dílo číst.Příběh tedy musí mít něco, co se dá všeobecně nazvat "obsah". A jestli to skončí dobře nebo blbě, to už je součástí onoho "obsahu". Konec konců, někdy je dobře, když to skončí špatně. Daly by se najít i příklady z reálného života...
Takže za mne je ten či onen konec jen součástí příběhu, který může být jako celek čitelný nebo nečitelný.
P.S. Vojnu a mír kompletní jsem určitě nepřelouskal kvůli tomu, že to byla povinná literatura a měla by šťastný konec. Prostě jsem jí z povinnosti a s odporem vzal na začátku do ruky a pak už jenom četl a četl... Samotného mě to překvapilo

jerrymungo

Podle mne ani tak nezáleží na tom, zda je konec dobrý či špatný. konec musí být takový, že čtenář, který dočte, si odfoukne a řekne si, safra, to je dobře, že jsem to dočetl, tohle jsem tedy nečekal.
Willi, Vojna a mír byla sice objemná, ale dala se číst. Vůbec ruští předrevoluční spisovatelé měli vysokou úroveň, i když konce byly málokdy optimistické...

masenkamaskova

Samozřejmě máte pravdu, pánové. Nakonec nejvíc záleží na tom, jaký ve vás konec zanechá pocit. Když jsem dočetla Mistborn trilogii, kterou mimochodem doporučuji, tak jsem prostě seděla úplně paf, jak byl ten konec dokonalý.

OrHoro

Mě se hrozně líbil spisovatel R. Zelazny. Ten sice dokázal každou knihu nějak smysluplně ukončit, ale v příběhu měl mnoho nedokončených linek a odboček, ke kterým se v dalších pokračováních vracel.

Pro mě je vždy nejtěžší nějak začít. Často mám promyšlený děj a postavy, ale nikdy nevím, jak začít, aby to bylo zajímavé. Začátky přepisuji klidně desetkrát, než jsem úplně spokojený.

Ještě horší to je s konci. Mám námět na román a po nějaké době zjistím, že toho je i na druhý díl, pak na třetí... A prakticky by to mohlo pokračovat donekonečna. Ne, že by kniha neměla konec, ale není to ten klasický šťastný nebo nešťastný konec. Spíš jen, že aktuální děj tady končí, ale je to takové to klasické "jestli neumřeli, žijí tam dodnes".

I když, na rozdíl od děl pana Zelazneho ta moje jsou více méně lineární a přímočará. Což je možná škoda, ale takový jsem už prostě autor.