Perun - Zlate rybicky

perun

Zlate rybicky


Vrchni sestra vysla na terasu. Vydechla do mraziveho vzduchu
skrz cigaretu a dym poslala dolu k mestu jako kdysi knezna
Lbuse sve proroctvi.“ Bila pani“ - tak ji prezdivali zaslouzili pacienti.

„Tak, leky uz jste dostali, doufam, ze dneska bude klid“, pronesla
spis sama pro sebe.
Oprela se o betonovy parapet a stihle nohy ve vlnenych punco-
chach dala krizem.

Klap.
Klap.

Pantofle s korkovou podrazkou nepravidelne vytukavaly do taktu nezname melodie.

Kourila mohutne, banila, jakoby to bylo naposled. Vitr cechral bily
plast a kradl kour z jejich ust. Vlala, lehce opila a uzivala si to.

„Dneska jsem zase prestehovala nabytek. Delam to kazdy rok
na Silvestra“.

Cerna Vltava pod nami se line sunula do Hamburku.

Potahla si a pokracovala.
„Ptate se proc“? Fuu a machla pazi jako na divadle.
„Protoze potrebuji zmenu. Nemuzu se na ty veci divat, jak jsou po-
rad na stejnem miste. Ale oh, prominte, vy nemuzete vedet o cem
mluvim…no, to je jedno, jsem zvykla, ze mi lide nerozumi. Je to psina.
A jak by take mohli..? Treba vy ! Kdo jste, co - jste- vla-stne- zac ?
Nebo ti ostatni…“

Zas to rozmachle gesto a sprska jisker.

„Davam vam leky, po kterych jste uplne mimo a co o vas vim ? Ale coo, je
to preci moje prace…“

Pretahla si cip plaste pres nahe koleno a mocne zatahla z cigarety. Davno
uz necekala, jestli neco reknu a muvila dal. Pomalu, s dlouhymi pausa-
mi, tak, jak kourila.

„Beru jen nocni, vsak vite. Ach ten nocni klid. Nocni mir a klid…
A rano, kdyz vsichni spechaji do prace, ja jdu domu. A po ceste si neco
koupim. Treba noviny a cokoladovou tycinku. A nebo take krmeni pro
rybicky. Me zlate rybicky. Rada je pozoruji, jak si tak ziji mezi bublin-
kama.
To muj syn poridil domu akvarium. A pak - se zabil. V aute. Na Silvestra.
Zabili se vsichni, cela ta parta mediku. Vytahli je z reky az na druhy den
rano. Vlastne na Novy rok, chi, chi."
Hlas jako pretrzena struna.
Od Vltavy zafoukal ostry vitr. Na temne vodni hladine odlesky svetel
z nabrezi hraly svou vlastni hru. Tramvaj pripominajici dva karnevalove lampiony
vezla flamendry vstric divoke noci. A vse bylo tak vzdalene a tiche.
Terasa vypadala jako prazdny tanecni parket, po nemz se prohani
suche listi.

Lehce se odlepila od zabradli a udelala par krucku. Pak se ohledla
pres rameno. Tajemne, sibalsky, jako se diva filmova hvezda do objektivu
fotografu a smutne se usmala.

„Tak dobrou noc a nesedte tu dlouho, at neprochladnete. Stastny Novy
rok“.


Elegantne vystoupala po schudcich, zkusene vystrelila z prstu nedopalek
a ve chvili, kdy zmizela za prosklenymi dvermi, rozprskly se nad Prahou
prvni rachejtle Silvestrovske noci.

2018.