A co dál? (zadání povídkáře)

SowdaSowda Komentářů: 4
upraveno 29. červenec 2021 v Povídkář
postava:toulavý vypravěč
místo:vězení
téma:čím výš vyšplháš, tím víc můžeš spadnout
první věta:Koncová světla odjíždějícího vlaku však nepřinesla toužebně očekávanou úlevu.


Koncová světla odjíždějícího vlaku však nepřinesla toužebně očekávanou úlevu. Ne,nepřinesla a jestli máte pane zájem a pozvete mě na pivo,pak Vám povyprávím příběh jednoho zpackaného života.
Jak jsem už řekl,ta koncová světla odjíždějícího vlaku nepřinesla toužebně očekávanou úlevu.Tu naději,že se nic nezměnilo,že mně někdo pozná a dá se mnou do řeči. Možná i poznal, ale raději se nehlásil. Ten odjíždějící vlak mě měl odvézt .. Kam? Domů, do nového života? Nemám domov!
Vždyť už na tom vlastně ani nezáleží.Na tom přeplněném nástupišti najednou stojím sám a nikdo mě nečeká.Na otřískaném nádraží,v obnošeném oblečení,v kapse něco málo peněz,zavírací nůž a kapesník.S takovým základem se nový život prý sice dá začít,ale já vím,že to nebude žádná procházka růžovou zahradou.Není!Chtěl jsem začít znovu,od píky,ale přijdete na pohovor, řeknete, že jste trestaný a nikdo Vás nezaměstná.Bez peněz nejste nic a nikdo a tak padám stále níž a níž až končím tady,bez naděje,na úplném dně. A přitom jsem míval víc,daleko víc,než má většina ostatních lidí.
Kde jsou ty dny bujarých večírků plných alkoholu a krásných slečen,výletů na jachtě,lyžování v Alpách,ježdění po kongresech i ostatních radovánek. Kde jsou ty dny posedávání v přepychové kanceláři,té devótnosti podřízených co mi tak velmi lahodila.
A pak najednou vězení. Za prkotinu,kterou spousta lidí ani nevidí. Hasicí přístroj! Ano, ta výrobna vyhořela,ale proč to musím odnést zrovna já? Protože,podle slov rozsudku,jsem nezajistil dostatečnou kontrolu? Pane soudce, to mám chodit za každým požárním preventistou,bezpečnostním technikem a všemi ostatními,jestli dělají to,co dělat mají? Prý ano! Nechodil jsem a vzápětí tedy chodím po cele třikrát dva metry,otlučená kovová postel,malý stolek do kterého se musí vejít všechny osobní věci,za závěsem toaleta a umyvadlo,ve dveřích špehýrka,na okně mříž.Tu hodinovou vycházku trávíme všichni bez rozdílu po oddílech na vězeňském dvoře chůzí,cvičením fotbalem, nebo se jenom flákáme.Pořád lepší, než zírat do zašlých zdí. Za každého počasí je to pro nás 60 minut volného pohybu, vítaným rozptýlením ve dnech,které jinak plynou rok po roce stále téměř stejně. Žena se semnou dala rozvést,prý nebude žít s kriminálníkem,děti mě nesnáší už od dřívějška,snad proto,že jsem jako ředitel na ně věčně neměl čas,návštěva nikdy žádná a že jsem měl kamarádů a přátel,mezi spoluvězni kamarády nemám. Koukají na mě skrz prsty, protože oni jsou přece jiná sorta,než nějaký zkrachovaný ředitel.
Pane byl jste někdy sám? Tak sám mezi spoustou lidí?
Ten pád byl příliš rychlý a příliš hluboký. A tak tu teď sedím,snažím se z té propasti vyhrabat,ale už na to asi nemám sílu. Tady na tom nádraží přežívám a za pár piv vyprávím ten příběh zpackaného života.
Můžu si dát ještě jedno?

Komentáře

  • L_adL_ad Komentářů: 22
    Ahoj, jsem rád, že sem dáváš svůj text :).
    To zadání je těžké samo o sobě, podle mě se ani úplně splnit nedá. Ale vidím, že ses s tím popral slušně.
    To oceňuji.

    Napíšu pár věcí, se kterými sám bojuju, když se snažím něco psát, podobně podle zadání.
    Dle mého názoru se text stává spíš vyprávěním jednoho člověka o svém příběhu než samotným příběhem. Postava hodně vysvětluje, co se mu stalo a proč. Abychom to pochopili. Ok, to funguje informativně, jenže pak to čtenáře nemusí víc vtáhnout.

    Je tam ale potenciál - co třeba ta postava vnímá? Nespravedlnost světa? Utrpení? Pýchu a pohrdání ostatními? Ublížení? Smíření? Co její vztahy? Přeje někomu něco? Chtěla by někomu něco říct od plic, od srdce? I když působí pasivně, přece jen chce po někom pivo - za svůj příběh.

    Závěrečné otázky jsou pro mě skvělé, tam postavu vidím líp, když se ptá, jestli byl člověk někdy sám... To bych klidně viděl jako začátek anebo odrazový můstek k něčemu hlubšímu.

    Jak říkám, zadání je těžké a píšu tady i o tom, co sám při psaní hledám a co si pak sám říkám, když po sobě něco čtu.

    Budu rád, když zase napíšeš.
  • SowdaSowda Komentářů: 4
    Děkuji za obsažný koment. To, co jsem sem vložil je třetí verze, kdy jsem něco srovnal a dopsal pár drobností. Myslím, že vyprávěný příběh v sobě může obsahovat víc, než popisný. Ale to je samozřejmě věc názoru a vnímání. Každý to máme asi jiné. Ten pán nechce už nic, jenom pivo a snad trochu pochopení, proč je tam, kde je.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,965
    Dobré, souhlasím s předchozím komentářem, ale opravdu, dodržet beze zbytku všechna čtyři zadání je hodně těžké a nám, když jsme podle toho psali na workshopu, vycházely docela fantastické povídky.
    Jen spíš maličkost. Chybí mi tam uvozovky a odstavce, je to prostě takový nahozený text, jak to přicházelo do klávesnice, ale stojí za to, upravit a přečíst si to po sobě. Já pořád prosazuji jednu věc. Vzít text, někam se zavřít a přečíst si to nahlas. Hned poznáš, kde to skřípe, prokrátíš dlouhé rozvité věty a uděláš to přívětivější. Taky musíš myslet na svého budoucího čtenáře. :)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.