›

rondo o touze

SowdaSowda Komentářů: 4
v Poezie
Chtěl jsem si chytit anděla
křídla chyběla mé touze
ve vzpomínkách deziluze
bílých voskovic dozněla

ta chvíle co v tichu ulpěla
z kořenů kamení se valí
stíny psů měsíc nezahalí
chtěl jsem si chytit anděla

jen malá chvíle chyběla
nad kapkami vosku svítá
odpověď vzpomínky si sčítá
tu pravdu jenž zaznít neměla

smutně rdousím ptáčata
létání schopnost mi odňata

chtěl jsem si chytit anděla

Komentáře

  • L_adL_ad Komentářů: 22
    Ahoj, odpovídat nějak na poezii je pro mě nesnadné:). Zároveň - ve své naivitě - nechci se vyhnout této příležitosti.
    Jak to na mě působí?
    Je mi líto těch ptáčat - jako by se říkalo: Když nemůžu mít křídla já, tak ani vy.
    Šířená bezmoc,
    bohužel příčinně.

    Andělé jsou celkem zprofanovaní. Chvíle ticha by se daly počítat do nekonečna.
    "někdo zabil moudivláčka
    a kdosi strašně ublížil"... Skácel se mi líbí. Není to jen o jedné emoci. Rozvíjí se.

    To mě tak napadá. Nic objektivního. Jenom tady, teď, nikdy jindy.
  • SowdaSowda Komentářů: 4
    Děkuji za komentář. Zprofanovaných je spousta věcí, ale podle mě záleží na momentální náladě, kdy je to psané. Básně píši najednou, během několika chvil a v tom tichu se mi píší nejlépe. Jsou to věci a pocity, které jsou okolo mě, nevymýšlím si.To jenom pro vysvětlení, těch zprofanovaných věcí.
  • L_adL_ad Komentářů: 22
    Rozumím. V pohodě :).
    Někdy přemýšlím, jestli se daná věc dá vyjádřit jinak. Jestli je jazyk (a jeho slova) služebník anebo pán, takže jsme anebo nejsme nuceni používat určité shluky slov a obvyklých spojení.
    Jsou cílem "slova", nebo ony pocity za nimi? Věčná otázka :).
    Ať se daří!
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.