Ústřední téma – Vánoce
Ve škole jsme dostali napsat jakýkoliv krátký text na téma Vánoce. Já jsem s tím svým docela spokojená (on tvůrčí blok zařídí, že jste spokojeni s lecčím 
) a vzhledem k tomu, že už jsem sem dlouho nic nepřidala, říkala jsem si, že se pochlubím.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jakmile se dveře vagonu otevřely, vletěly jí do obličeje drobné sněhové vločky. Z vlaku vystoupila opatrně, aby neuklouzla na namrzlém nástupišti. Zastávka byla úplně prázdná – utopená v tichu a měkkém světle pouličních lamp.
Pomalu zamířila k nádražní budce a za zády slyšela dunění odjíždějícího vlaku. Odložila si kufr, a aby se zahřála, začala obcházet celé nástupiště ve spirále. S úsměvem pozorovala svoje stopy ve sněhu.
Nečekala dlouho, ale v čase zpomaleném bílou pokrývkou se to zdálo jako věčnost. Příjemně strávená věčnost, jistě, přesto ale byla ráda, když uslyšela tichou melodii vánoční koledy. Rozběhla se zpátky ke svmu kufru, u kterého stála vysoká postava v kabátě, a už po cestě se přidala k jeho broukání. Prokřehlé ruce vklouzly jedna do druhé.
Oba se, během té doby co se neviděli, měli dobře.
Její kočka se konečně zase našla.
Jeho bratr se vrátil z internátu.
Jak si dovoluje nemít přečtenou knížku, kterou mu půjčila před dvěma měsíci?
Ví, že planými slovy tohle pochybení nejspíš neodčiní, ale chyběla mu.
Ale vždyť on jí taky moc chyběl.
Za veselého hovoru se vydali domů. Čerstvě napadaný snih jim křupal pod nohama a čím dál huňatější vločky sa usazovaly na jejich ramenou. Osvětlená okna domů na ně poblikávala vánočními stromečky. Čas se zase pomalu dal do pohybu.
) a vzhledem k tomu, že už jsem sem dlouho nic nepřidala, říkala jsem si, že se pochlubím.----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jakmile se dveře vagonu otevřely, vletěly jí do obličeje drobné sněhové vločky. Z vlaku vystoupila opatrně, aby neuklouzla na namrzlém nástupišti. Zastávka byla úplně prázdná – utopená v tichu a měkkém světle pouličních lamp.
Pomalu zamířila k nádražní budce a za zády slyšela dunění odjíždějícího vlaku. Odložila si kufr, a aby se zahřála, začala obcházet celé nástupiště ve spirále. S úsměvem pozorovala svoje stopy ve sněhu.
Nečekala dlouho, ale v čase zpomaleném bílou pokrývkou se to zdálo jako věčnost. Příjemně strávená věčnost, jistě, přesto ale byla ráda, když uslyšela tichou melodii vánoční koledy. Rozběhla se zpátky ke svmu kufru, u kterého stála vysoká postava v kabátě, a už po cestě se přidala k jeho broukání. Prokřehlé ruce vklouzly jedna do druhé.
Oba se, během té doby co se neviděli, měli dobře.
Její kočka se konečně zase našla.
Jeho bratr se vrátil z internátu.
Jak si dovoluje nemít přečtenou knížku, kterou mu půjčila před dvěma měsíci?
Ví, že planými slovy tohle pochybení nejspíš neodčiní, ale chyběla mu.
Ale vždyť on jí taky moc chyběl.
Za veselého hovoru se vydali domů. Čerstvě napadaný snih jim křupal pod nohama a čím dál huňatější vločky sa usazovaly na jejich ramenou. Osvětlená okna domů na ně poblikávala vánočními stromečky. Čas se zase pomalu dal do pohybu.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.