Pravda, Markétko, na Kinga a jeho knihu O psaní jsem docela zapomněl! Ta byly fakt skvělá, dost často se k ní vracím. Nakouknout do jeho kuchyně, to je asi přínosnější, než nějaká kniha pouček a mouder.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Já se musím pochlubit. Píšu, konečně, jupí. Naštvala jsem se sama na sebe a udělala jsem trošku radikální rozhodnutí, že se zúčastním Campu Nanowrimo (je to to stejné jako Nanowrimo - úkolem je napsat 50 000 slov za měsíc). Rozhodla jsem se asi dva dny před tím, než to vypuklo, takže jsem měla v hlavě jen jedno "co kdyby se stalo tohle" a z toho jsem vyšla. A ono to jde. Už mám přes 10 000 slov, je to blábol, ale je to aspoň něco. Večer už u toho padám na hubu, s prominutím, ale dala jsem si závazek a splním to, i když to pravděpodobně bude mizerný. Něco se naučím a na koneci budu mít text, se kterým můžu pracovat a který můžu přepisovat do haleluja. Jak se máte vy? Už jsem tu docela dlouho nebyla, něco nového?
Tichá závist... Já teda taky píšu od rána do večera, ale např. poslední tři dny to byl přehled faktur a jejich zařazení podle projektů Ale jinak dobrý. Už jsem projel kolo i motorku, jaro je tu
Mne přepadlo moribundus... Psal bych, ale mám všechno jen v hlavě, nějak se mi nechce ke klávesnici... A pořád nepřišla ta tvůrčí nálada. Ale v uplynulém měsíci toho bylo na mne nějak moc, chtělo by to tak čtrnáct dní na Bartoničce...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Jo, ta se teď chystá do lázní, aby jí srovnali pohybové ústrojí... Ale stejně, utíká to, Bartonička je fakt za dveřmi a to jsem si v lednu říkal, že to je za půl roku...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
No, podle zarezlých ložisek prachem zapadaných a pavouky prolezlých paměťových disků serveru soudím, že všichni usilovně píší, aby bylo co číst Já taky. Ale musím přiznat, že když jsem si po sobě přečetl první kapitoly, tak jsem dospěl k názoru, že je to taková krav... nepovedenina, že to budu muset z gruntu předělat. Jak se to pozná: 1. Je třeba si dát pár dní pauzu a žít normálním životem nepsavce. Pak se k tomu vrátit a přečíst si to. 2. Pokud autor zjistí, že většina textu je vysvětlování kdo je kdo a proč tam je, nebo co dělá, je to na smazání. Potřebné souvislosti musí vyplynout z dialogu a vyprávění příběhu. Tak, teď jsem na to přišel! Ať vám to všem píše, než za pár dní začne opravdu pěkné počasí. A to bude škoda sedět u klávesnice...
Ahoj, Willi, já jsem opravdu psala. A bohužel jsem dospěla ke stejnému závěru, tudíž že jsem stvořila ohromnou kravinu. Na druhou stranu mě to ale vůbec netrápí, protože je potřeba něco dělat, i když to není zrovna nijak kvalitní, a postupně se zlepšovat. Už nevím, kdo to prohlásil (že by Pratchett?), ale první verzi příběhu píšeme pro sebe, abychom si ujasnili, o čem že to píšeme. A z té příšerné první verze se dá vykouzlit o něco přijatelnější verze druhá, o kapku lepší verze třetí a tak dále, až se to snad bude dát číst. Jinak k bodu číslo dvě: Ono je jedna věc vědět to teoreticky a udělat to prakticky. Vsadím se, že to tady každý ví, ale po dopsání nějakého textu zjistíš, že celou dobu jen něco vysvětluješ a nic se tam neděje.
Pravdu máš Markéto... S těmi verzemi mi to připomnělo povídání, "jak jsem četl svou první anglickou knihu"... Když jsem ji četl poprvé, měl jsem dojem, že docela rozumím. Když jsem ji četl podruhé, pochopil jsem, že jsem poprvé nerozuměl a že tomu vlastně rozumím až teď. Při třetím čtení jsem ovšem zjistil, že není psaná v angličtině. Ale jo, něco z toho zkusím vydestilovat. Přeci to nezahodím celé
Přátelé, moribundus je zlá nemoc... Nějak jí trpím už dlouho... A že mám v hlavě nápadů... Nicméně sednu ke klávesnici, napíšu tři věty a konec... Nejvyšší čas zase navštívit Bartoničku a něco sepsat.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Přeju příjemné destilování, Willi. Doufám, že to pak hodíš sem na fórum, už jsem tu dlouho nic nečetla. Nebo se to chystáš poslat někam do soutěže? I ty, Jerry? Máš pravdu, na Bartoničku bychom měli preventivně všichni jezdit každý měsíc, protože se tam správně nabudí múzy.
Teda lidi, při sledování zpráv mám sto chutí napsat vlastní verzi seriálu "Ano pane ministře". Sice mně napadlo to nadhodit jako další téma pro workshop, ale on by se toho jednak nikdo nejspíš nezúčastnil, a druhak by se mohlo stát, že byť bychom napsali sebevětší blbost, při dnešní politické scéně by se v tom mohl někdo snadno poznat...
To přejde, Jerry, nečekej na múzu a začni bez ní. Tak mě napadlo, že bych si dala nějakou výzvu, protože mi to pomáhá rozhoupat se k psaní. V dubnu to byl Camp Nanowrimo (50 000 slov za měsíc) a to mi to psalo jedna báseň. Takže teď jsem si na sebe vymyslela, že bych každý týden napsala nějakou povídku a pak je rozešlu někam do soutěží. Přidá se někdo?
Já bych se nechal zviklat k tomu, abych napsal povídku do nějaké soutěže, ale určitě nezvládám napsat jednu týdně. To by mě asi při současné práci zabilo... Takže se můžeme vzájemně vyhecovat na nějakou výzvu, kterou bychom mohli stihnout. Tedy v mém případě určitě ne s uzávěrkou do týdne nebo 14 dní. Ale kdyby bylo něco do prázdnin, proč ne...?
I mně by se to zamlouvalo, ale Willi, abychom v tom pak nezůstali sami dva, jako v posledním workshopu o První světové... Já jsem si teď něco rozepsal a docela mne to chytlo, tak to třeba i dopíšu...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Nevadí, chápu, že ne každý si udělá čas. Já taky píšu spíš po večerech před spaním, když už padám na ústa, ale když si to umíním, tak to prostě udělám. Uvidím, jak to půjde, zatím si to zkusím na měsíc (tedy čtyři povídky ve čtyřech týdnech). A klidně si můžeme dát nějakou výzvu typu: napíšu povídku do takové a makové soutěže. Deadline se vždycky hodí. Jinak za ten poslední workshop se omlouvám, pobíhala jsem po Zélandu a nebyl čas ani inspirace něco sepisovat.
Markétko, jsi omluvena z minulého workshopu... Ale napadlo mne zase něco, rozejet workshop trochu jiného druhu, abychom byli na Bartoničku už v zápřahu. Dobří lidé, jestlipak by bylo atraktivní, dát sem nějaký začátek povídky s tím, že by si podle sebe každý, kdo se chce zúčastnit, povídku dopsal? Nahoďte téma. Já už jsem to kdysi dávno zkoušel, s jednou kamarádkou jsme si posílali rozjeté povídky. Je to docela zajímavé. Tak co vy na to?
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Jsem taky pro. Možná by se dal vzít novinový článek, z něj pár prvních vět a dopsat k němu příběh. Třeba jen popis nějaké situace, kterou náhodně sleduje několik lidí a my bychom si vybrali některou z postav dle vlastního výběru a za ní napsali vlastní verzi. Takže by byla jedna ústřední momentka a k tomu několik více či méně těsně navázaných povídek...? A nebo cokoliv jiného, ničemu se nebráním
...Tak mne napadlo, že na to by se byl býval velmi hodil Jerryho "Prolog". Jenže ten dopsal sám, jelikož z nás nevypadlo nic. Já tu koukám do počítače celý den, bez jediné kapky inspirace... Ze mne asi nic rozumného nevypadne ...
Pravda, Prolog... To jsem si vychutnal, napadlo mne ještě nějaké další pokračování, ale, znáte to... Možná něco vymyslím, jak je známo, začátky nesmrtelných děl mi docela jdou, jen dopsat je to horší...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Komentáře
Flaubert
Tak vám všem alespoň přeji prima víkend.
To jen abych roztočil kola serveru a vyhnal pavouky, neb je tu zase ticho po pěšině.
Jak se máte vy? Už jsem tu docela dlouho nebyla, něco nového?
Ale jinak dobrý. Už jsem projel kolo i motorku, jaro je tu
Flaubert
Flaubert
Ale stejně, utíká to, Bartonička je fakt za dveřmi a to jsem si v lednu říkal, že to je za půl roku...
Flaubert
o psaní jinak...
Já taky.
Ale musím přiznat, že když jsem si po sobě přečetl první kapitoly, tak jsem dospěl k názoru, že je to taková krav... nepovedenina, že to budu muset z gruntu předělat. Jak se to pozná:
1. Je třeba si dát pár dní pauzu a žít normálním životem nepsavce. Pak se k tomu vrátit a přečíst si to.
2. Pokud autor zjistí, že většina textu je vysvětlování kdo je kdo a proč tam je, nebo co dělá, je to na smazání.
Potřebné souvislosti musí vyplynout z dialogu a vyprávění příběhu. Tak, teď jsem na to přišel!
Ať vám to všem píše, než za pár dní začne opravdu pěkné počasí. A to bude škoda sedět u klávesnice...
Jinak k bodu číslo dvě: Ono je jedna věc vědět to teoreticky a udělat to prakticky. Vsadím se, že to tady každý ví, ale po dopsání nějakého textu zjistíš, že celou dobu jen něco vysvětluješ a nic se tam neděje.
S těmi verzemi mi to připomnělo povídání, "jak jsem četl svou první anglickou knihu"...
Když jsem ji četl poprvé, měl jsem dojem, že docela rozumím. Když jsem ji četl podruhé, pochopil jsem, že jsem poprvé nerozuměl a že tomu vlastně rozumím až teď. Při třetím čtení jsem ovšem zjistil, že není psaná v angličtině.
Ale jo, něco z toho zkusím vydestilovat. Přeci to nezahodím celé
Flaubert
I ty, Jerry? Máš pravdu, na Bartoničku bychom měli preventivně všichni jezdit každý měsíc, protože se tam správně nabudí múzy.
Markétko, je to smutné, já, který psal denně, jsem se opravdu zaseknul a nejde to a nejde...
Flaubert
Tak mě napadlo, že bych si dala nějakou výzvu, protože mi to pomáhá rozhoupat se k psaní. V dubnu to byl Camp Nanowrimo (50 000 slov za měsíc) a to mi to psalo jedna báseň. Takže teď jsem si na sebe vymyslela, že bych každý týden napsala nějakou povídku a pak je rozešlu někam do soutěží. Přidá se někdo?
Ale zase jsem se minulý měsíc učila psát deseti prsty a aspoň už jsem na té klávesnici rychlejší. To se to bude o prázdninách tvořit!
o psaní jinak...
Takže se můžeme vzájemně vyhecovat na nějakou výzvu, kterou bychom mohli stihnout. Tedy v mém případě určitě ne s uzávěrkou do týdne nebo 14 dní. Ale kdyby bylo něco do prázdnin, proč ne...?
Já jsem si teď něco rozepsal a docela mne to chytlo, tak to třeba i dopíšu...
Flaubert
A klidně si můžeme dát nějakou výzvu typu: napíšu povídku do takové a makové soutěže. Deadline se vždycky hodí.
Jinak za ten poslední workshop se omlouvám, pobíhala jsem po Zélandu a nebyl čas ani inspirace něco sepisovat.
Ale napadlo mne zase něco, rozejet workshop trochu jiného druhu, abychom byli na Bartoničku už v zápřahu. Dobří lidé, jestlipak by bylo atraktivní, dát sem nějaký začátek povídky s tím, že by si podle sebe každý, kdo se chce zúčastnit, povídku dopsal? Nahoďte téma. Já už jsem to kdysi dávno zkoušel, s jednou kamarádkou jsme si posílali rozjeté povídky. Je to docela zajímavé. Tak co vy na to?
Flaubert
Kdo to načne?
Možná by se dal vzít novinový článek, z něj pár prvních vět a dopsat k němu příběh. Třeba jen popis nějaké situace, kterou náhodně sleduje několik lidí a my bychom si vybrali některou z postav dle vlastního výběru a za ní napsali vlastní verzi. Takže by byla jedna ústřední momentka a k tomu několik více či méně těsně navázaných povídek...?
A nebo cokoliv jiného, ničemu se nebráním
Ze mne asi nic rozumného nevypadne ...
Možná něco vymyslím, jak je známo, začátky nesmrtelných děl mi docela jdou, jen dopsat je to horší...
Flaubert