Jé, Salma si na nás vzpomněla! Ahoj! Doufám, že tě ještě někdy uvidíme! Já mám, jakožto rentiér, taky Home office... Willi, když už nám ten optimismus nedodá naše vláda, musíme si ho pěstovat sami. A fakt, pohádka nemusí být jen pro děti, když občas poslouchám ty tiskové konference... A náhradní termín nám dnes opravdu nabídli, můžeme si změnit termín až do konce listopadu. Jenže pak zase nemůže Vlaďka, tak se uvidíme. On je největší problém, dostat se s Air France do Paříže. A pak, až se to všechno zase pustí, bude frmol. A nikde není psáno, že v listopadu to bude OK. Inu, bude to ještě veselé. A vymyslel jsem krásné anglické slovo...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
No já pořád dělám. My prý musíme jet, ale ono to už začíná být znát. Čeká nás neplánovaná dovolená na pokud jde o Bartonicku, tak tam to vidím bledě. Podle toho, co poslouchám, budeme rádi, když budeme moct udělat v klidu vánoce. Hlavně mi doma přítel oznámil, že teď nikam fakt asi jezdit nebudu. Takže asi tak.
„Fotím, protože miluji okamžik. Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková „Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit, protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
Nemůžeš věřit všemu, co slyšíš a vidíš... Když se pouští hrůza na lidi, bude to o to lepší, až se to nevyplní. Musíme být optimističtí, ono nám nic jiného asi nezbývá.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Optimismus je sice důsledkem nedostatku informací. Ale má to i své kladné stránky. Pro příklad, když v Kunovicích v osmdesátých letech zalétávali tehdy čerstvý prototyp letounu L-610, spoustu věcí najednou přestalo fungovat. Piloti museli přistát bez funkčních přístrojů, neměli údaje o práci motorů, rychlosti letu, nefungovaly jim brzdy, atd. Vyprávěl nám o tom náš profesor na aerodynamiku, který tehdy byl přítomen záletu a když se vrátil do školy, byl plný dojmů. Prý se zeptal pana zkušebního šéfpilota, jestli věděl o všech těch nedostatcích, které to letadlo při prvním letu mělo. Jeho odpověď zněla: "Ne Václave. Nestaral jsem se o to. Neznalost materiální stránky věci vnáší na palubu větší klid." Takže se držme tohoto vyjádření člověka, kterému šlo v podstatě mnohokrát o zdraví a někdy i o život. Někdy je líp dopředu nevědět, ale je hlavně třeba se umět správně zachovat a nepanikařit. No, ne že bych si zrovna dneska chtěl zvedat náladu hulákáním Svěrákových písniček z okna (jednak by to bylo v mém podání krajně neekologické a mohl bych tím přilákat nežádoucí pozornost Gréty T., druhak musím přiznat, že pana Svěráka zase až tak nemusím), ale beru to trochu s nadhledem. Nicméně roušku nosím (Simča mi ušila krásnou s pejskama), ruce si myji pořádně a snažím se respektovat doporučení. A přemýšlím nad tou veselou pohádkou do workshopu
Ano, willi, optimista je neinformovaný pesimista. Jinak, souhlasím s tím, že na palubě by měl být větší klid. A pouštět na nás bubáky, různá čísla o čemkoliv a hodinové zprávy plné zarouškovaných reportérů, dramaticky stojících v příšeří před nemocnicemi, to je děs. Ani já jsem dnes nepěl z okna. Nějak mi takové hromadné hurá akce neinteresují, Spíš je truchlivé, že pan Svěrák supluje jakési dodávání optimismu národu, které by měli dělat politici. Není to tak dávno, co se mi do ruky dostal životopis Winstona Churchilla. Velice poučné... Jsem smuten, anžto Vlaďka řekla, že mi nic šít nebude, protože to neumí. Ona do práce nosí tu roušku doktorskou a já chodím na občasný nákup zahalen šátkem. Bylo to interesantní, když jsem musel do banky s šátkem na pysku jak lupič z Divokého Západu. A dokonce jsem na jednu z cest do města použil i vzorovaný šátek, který druhdy proslavil pan Jásir Arafat. Budil jsem zaslouženou pozornost a to jsem ještě nevykřikoval ve frontě u pokladny Alláh Akhbar... Inu, je to zajímavá doba...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
No ano. Jít jako vzorný občan zahalen až k očím do banky k přepážce a říct, že si jdeš vyzvednout nějaké peníze... Čechov by na to zcela jistě napsal něco dalšího ve stylu "smích skrze slzy". Anebo si v té roli představit Felixe Holzmana Sakryš, no není to téma na povídku?
Na pění z okna mě taky moc neužije. Žijeme v absurdní době. Vůbec mám pocit, že jsem se ocitla v nějakém příběhu.. Nezbývá nám než doufat, že Bartonička vyjde a brzy se to vše uklidní. A už se těším na pohádky. I když jsem to téma navrhla, zatím ke mně inspirace nedorazila. Mějte se a pevné zdraví přeji!
Osobně taky nevidím nějaký smysl ve sborovém zpěvu z oken. A opravdu, taky mně to připadá jako v jakémsi románu Franze Kafky. Mám takovou choutku to nějak literárně pojednat... Zatím jsem nějaké zamítnutí od Bartoníčkových nedostal, nakonec, tam jde jen o to, aby se zase zprovoznila ubytovací zařízení. V každém případě by to bylo interesantní, chodit po bartoničce a tvořit s rouškami na hlavě...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Hola, zdravím vás všechny moc... :-) Mám radost že to tu tak hezky žije... Já se v této době tak trochu těšila, že konečně budu mít po práci čas sama na sebe. Nevím, kde je chyba, ale nějak k tomu nedochází... Jerry, pokud bys stále ještě potřeboval roušku, napiš mi prosím zprávu, není problém, maminka šije a já distribuuji potřebným. Jsem moc ráda, že jste všichni v pořádku a veselé mysli.
Jinak když se napíše "optimismus", okamžitě mi t tomu naskočí : " je opium lidstva" . Dospívala jsem na zakázané litaratuře :-)
Jé, Lucko, moc díky! Bylo by to fajn, Vlaďka na to šití moc není, takže ona nosí tu jednorázovou a já zase šátek jak lupič. Takže jestli můžu poprosit... Napíšu ti na FB do zpráv. Dík moc.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Takže přátelé spoluspisovatelé, jak se daří? Inspiraci máte, pilně nosíte roušky a nápady v hlavě se množí? Upřímně je to divná doba, kdy se ani psát nechce... Psal jsem Bartoníčkovým, zatím s námi na červen počítají, ale nikdo neví, co bude. přinejhorším všechno odložíme, třeba na původní termín na konci srpna, eventuálně prostě letošní Bartonička nebude... Ale co naděláme... Nějaký nápad na nový workshop mám, snad mi to ještě v hlavě uzraje. Lucko, roušku od tvé maminky pilně nosíme, moc se osvědčila, skvěle se v ní dýchá. Nakonec se mi to tak zalíbí, že v ní budu chodit pořád... Jinak vše při starém, musím si hlídat čas, kdy vlézt nebo nevlézt do obchodu, ještě jsem moc mladý penzista... Bavil jsem se s mojí známou, která už je v tom seniorském věku a vyprávěla mi, že si připadala u Lidlu, jako když se před více než padesáti lety zkoušela dostat do kina na nepřístupný film. Ochranka ji nechtěla pustit, nakonec musela z tašky vyštrachat občanský průkaz. Vzal jsem si za své Lucčino motto a každé ráno po probuzení si párkrát řeknu - tak a dneska zase budu optimistický... Nakonec, jak kdysi zpívali Fešáci a recitoval Petr Novotný - Vždyť dokud ještě žijem, je všechno OK. Tak se opatrujte, dobrých spisovatelů není nikdy dost...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Daří se dobře, jen ty nápady přicházejí všelijaké, ale nic do workshopu. Moje múzy mají asi zákeřnou náladu či co. Já pořád doufám, že na Bartoničku dojde. To by byl divný a smutný rok bez našeho setkání... Žijeme v divné době, ale jako správní spisovatelé se tím můžeme krásně inspirovat a někdy napsat podobně divný nebo absurdní příběh. Navíc je teď taky ta nejlepší doba vůbec něco psát, když máme více času. (To si říkám každý den, ale stejně jsem ještě nic nenapsala. Ach jo.)
Zdravím všechny a zároveň přeji pevné zdraví všem Já momentálně trpím tím, že nápad mám na workshop, ale neumím tomu dát tu správnou formu. Ale já na to přijdu... Užívejte svátky a ať vás inspirace neopouští!
Hola. Jerry, to je hezký námět na minipovídku s tou tvou známou. To mě hodně pobavilo. A jsem ráda, že roušky slouží. Já jsem z respirátoru v práci koncem pracovní doby totálně přidušená, že když doma pak můžu, tak hned usnu. Nechápu, jak to normální člověk může udýchat 8 -12 hodin nonstop... Jinak upřímně, nějak to vypadá celé na dost dlouho... Tak pokud by to s Bartoničkou nevyšlo, co udělat alespoň pokec přes nějaké ty moderní technologie? My takto už pravidelně dáváme vínečko s kamarádkami... není to pravda jako zajít do vinárny nebo kavárny, ale lepší než nic... Tak se držme a nenechme se tím vším otrávit.
Lucko, taky mne to napadlo, dokonce jsem to slyšel i od dalších lidí, jak je lustrovali před Lidlem... Jasně, roušky jsou senzační, skvěle se s nimi dýchá a vypadají dobře. Když vidím na ulicích, jaké hadry se šňůrkami někteří lidé nosí... Maminka je šikovná. Tipli jsme si, že je asi profesí učitelka, podle nádherného písma v průvodním dopisu. Tak zatím se zdá, že by Bartonička vyjít mohla, když už se od osmého června otevřou Hotely a další ubytovací zařízení, do toho se vejdeme. Nejvyšší čas mít v téhle hloupé době trochu oddychu.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Dík za otevření workshopu, snad se už doženu k nějakému psaní. Alespoň pro první nástřel... No, Bartonička asi dopadne dobře, jako vždy. Ale nám se otřásají přípravy na švagrovu svatbu. Asi to bude hodně komorní příběh oproti původním plánům...
Ahojky všem. Objevila jsem se tu až teď, měla jsem dost na pilno. Dodělávám revize na knížce a upřímně ani to mi moc nejde. Stejně, jako nemáte náladu psát, tak mě nejde přepisovat. 😁 Nicméně bych rozhodně brala alespoň online pokec. Hodně teď jsem na různých debatách a online pokecech od Kurzů z obýváku a je to dost super. Dokonce jsem teď každý čtvrtek v divadle. Je to hra Velmi křehké větve a princip je v tom, že zasahuje že do děje. Posíláte náměty, nápady, jak se mají postavy chovat a co mají vlastně dělat. Přestávky vyplňují hrající se koťata. Je to sranda a těch 14 dní, co jsem byla doma, tak jsem se věnovala spíš čtení a tenhle legráckám. Takže zvažte ten pokec. Moc ráda vás všechny poznám.
„Fotím, protože miluji okamžik. Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková „Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit, protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
Ahoj přátelé, tak koukám, že těžká doba vyhání z nor snad úplně všechny. I mě, tak koukám, co se tady zase děje. Jsem ráda, že jste všichni zdraví, já naštěstí také a dokonce ta karanténa dokázala divy! Kamarád vyslal výzvu, ať si uděláme nějaké karanténní cíle - tak jsem si dala, že každý den napíšu aspoň 100 slov do knížky. Nečekala jsem to, ale už tři týdny se to daří. Ne snad, že bych se chtěla chlubit, jen mám radost a s kým jiným se podělit, že? Navíc trochu dobrých zpráv a optimismu neuškodí
Psaní je cesta jak zažít neuvěřitelné v teple domova. o psaní jinak...
Ahoj, Míšo, jsem ráda, že sem postupně všichni navracejí. Do podobné výzvy jsem se chtěla také pustit (něco ve smyslu 1 stránka denně, protože 100 až 300 slov denně není nepřekonatelný úkol a mozek se dá přesvědčit k tomu, aby nám tolik nebránil), ale dny jaksi letí a letí a nic. Klasika. Jsem ráda, že ti to funguje a těším se, až si budu moct hotovou knihu přečíst.
Fajn, vypadá to, že se všechno v dobré obrací, dokonce i hotely a penziony mají fungovat už od konce května, tak snad Bartonička vyjde jak má... Willi, jsem zvědav, jak to bude na konci června se svatbami... Jinak jste samozřejmě na Bartoničce velmi vítání. Když jsem viděl snímky ze svateb s rouškami, vypadalo to děsivě...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Markétko, jen do toho! Ono těch 100 slov je vážně maličkost, ale dodá to člověku ten pocit, že prostě musí alespoň něco ze sebe vyplodit. A když to jde, napíše mnohem víc Mám za sebou 30 nepřerušených dní a vychází mi v průměru na den těch slov kolem 650. Když se chce, jde to. Musela jsem si na to přijít tou těžkou cestou, ale fakt nelituju. Jasný, občas píšu blbosti, jednou jsem dokonce psala po třech skleničkách vína A spousta se toho bude muset šeškrtat při revizích. A co se Bartoničky týče... Pokud dá konstelace hvězd, možná bych mohla dorazit. Ale víc budu vědět tak v půlce května
Psaní je cesta jak zažít neuvěřitelné v teple domova. o psaní jinak...
Napadá mě tak v sobotu večer, kde jste na fb. Kdyby jste se spojili i se mnou, aspoň si můžeme napsat a nebo třeba i zavolat ten online pokec.
„Fotím, protože miluji okamžik. Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková „Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit, protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
Tak jak, dobří lidé, jak pokračujete v Optimistickém pohádkovém workshopu? Bartonička se blíží... Abych se pochlubil, už minimálně půlku mám hotovou a pravděpodobně potěším Markétku, anžto jsem byl opět věrný svým nadpřirozeným bytostem...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Tak to se budu těšit na další z Jerryho strašidel Já jaksi zjistila, že umím vymýšlet optimistické konce jen, když to nemám zadané. Múzy se prozatím nedostavily.
No vidíte, ten workshop mi unikl z paměti. Ale třeba mě něco napadne. Jak pracuji na knížce, tak na jiné psaní skoro nemám pomyšlení Ale před pár týdny se mi podařilo napsat takovou pohádku pro děti, klasicky pohádkovou, tak když by inspirace nepřišla, podělím se s vámi aspoň o tu
Psaní je cesta jak zažít neuvěřitelné v teple domova. o psaní jinak...
Tak díky Reného Spisovatelské výzvě se nám tu objevilo spoustu nových tváří, to je naprosto super. Tak vám jen vzkazuji, že my "starousedlíci" budeme moc rádi, když se tu zabydlíte a budete se tu objevovat i po skončení výzvy. A třeba se nám podaří zase rozproudit nějaké plodné diskuze
Psaní je cesta jak zažít neuvěřitelné v teple domova. o psaní jinak...
Všechny zdravím a těším se na reportáž o Bartoničce. Povídky si přečtu až o víkendu, protože na to chci mít klid. A jak jsem si to užil, Jerry? No, zkusím na to odpovědět v mezích zadání na letošní Bartoničce: Postava: Starý politik - alternativně jsme objevili další - Depresivní babička. Tak mezi hosty byl i člověk, kterého bych v jistém smyslu označil za bývalého politika. A tuhle náturu nezapřel. Sice jsem se mu poměrně úspěšně vyhýbal po celou dobu, ale přehlédnout nešel. V zásadě šlo o vedlejší postavu, která průběh svatby zásadně neovlivnila. Řekl bych spíš, že došlo k jistému okořenění a drbny, kterých bývá na svatbě vlastně nejvíc, dostaly slušný příděl munice, aby ho prodrbaly ze všech možných úhlů pohledu. Do detailu jít nechci, neb jsem byl účastníkem svatby lidí, na kterých mi záleží. A taky bych se tím zařadil mezi ty drbny. Alternativní postava depresivní babičky byla rovněž přítomna. Dokonce hned v několika instancích a modifikacích. Přeci jen je svatba obvykle poměrně dost zatížena rozbouřenými emocemi a v našem případě se přidal třídenní nepřetržitý déšť. Původně volené místo obřadu bylo umístěno v lese (...netradiční svatba), takže depresi propadly nejen obě nastávající tchý... babičky, ale i všechny další dámy, které tento specifický rys obřadu včas nezaznamenaly a přijely v načančaných šatech vybavené botami na jehlách. Chtělo to spíš rybářské holínky a výbavu do kamenolomu. Naštěstí byla v záloze varianta B (stejně depresivní a proto nerealizovaná) a C, která již vyšla. Prostě proběhl obřad pod střechou. A ta střecha poměrně dobře navazuje na... Místo: Opuštěný starý motel Tak v našem případě nešlo o opuštěný motel ale o opuštěný kemp (...psal jsem, byla to netradiční svatba). Ale drobné odchylky od zadání jsme si přeci vždy na Bartoničce odpouštěli, zejména pokud dobře zapadly do příběhu. Majitelka kempu se sice snažila vše uvést do nejlepšího pořádku, ale sedmdesátá léta se nezapřela a hold některé vymoženosti konce minulého století tam chyběly. Neřku-li vymoženosti prvních dvou dekád nového věku. Ale vlastně to vůbec nevadilo. Spíš naopak, alespoň jsme měli na sebe víc času a jestli něco vadilo, tak to byl jen ten nekončící déšť. Příroda byla nádherná a zpěv ptáků nepřekonatelný. No, možná že kdybych to měl poslouchat každé ráno, tak by se mi to už tak krásné nezdálo, protože to byl vlastně docela slušný rachot. Ale takhle... ROMANTIKA! Téma: Většinou si přejeme mít to, co nemáme. No, tak tohle je téma snad každé svatby. Nakonec i vstup do manželství je snahou získat to, co nemáme, zatímco jiní z něj už vystoupili, aby získali zpět to, co tím ztratili. Když to dostanou zpět, tak si většinou vzpomenou, proč to valstně obětovali a začnou znovu hledat... První věta: V Boha jsem nikdy nevěřil. V Boha jsem nikdy nevěřil ... No, i to je víra (ne moje, já to mám v životě jinak) a nevím, jak se to koho na svatbě týkalo. Jestli ty dva svedl dohromady osud, Bůh, Síla nebo jen chemie v žilách, to nevím. Ale podle mne se k sobě hodí a držím jim palce. Jsou to oba smolaři, ale když se budou v životě opírat jeden o druhého, tak možná vykročí z bludného kruhu. No, Jerry, my jsme si to užili vcelku příjemně, dobře jsme se najedli, popovídali si s lidmi, které jsme už dlouho neviděli a to je asi tak všechno. Inspirace tam byla na nejednu povídku, ale musí to uzrát.
Takže, přátelé, sepsali jsme krásné bartoničkovské povídky, nakonec, něco vymyslet a napsat za čtyřiadvacet hodin, to není jen tak. A teď si řeknete, že s tím zase otravuje, jako loni. Nicméně, sami jsme se přesvědčili, jak čas utíká a rok uteče jako voda. Proto bych navrhnul termín příští, deváté Bartoničky a s jednou změnou. Takže 17. - 20. června 2021. A změna je v tom, že by se příští Bartonička o den protáhla a sjeli bychom se už ve čtvrtek. Samozřejmě nepovinně, komu se to hodí až v pátek, nevadí. Ale přece jen, nějak se nám zdálo, že ta bartoničkovská pohoda by si zasloužila trochu delší trvání. Bartoničkovi s tím souhlasí, před prázdninami nemají takový nával a my jsme dobří zákazníci. Takže, zatím si budeme užívat letošního podivného léta a pomalu se začneme chystat. Asi tak v únoru se zaseozvu na bartoničku, do té doby času dost.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Komentáře
Willi, když už nám ten optimismus nedodá naše vláda, musíme si ho pěstovat sami. A fakt, pohádka nemusí být jen pro děti, když občas poslouchám ty tiskové konference...
A náhradní termín nám dnes opravdu nabídli, můžeme si změnit termín až do konce listopadu. Jenže pak zase nemůže Vlaďka, tak se uvidíme. On je největší problém, dostat se s Air France do Paříže. A pak, až se to všechno zase pustí, bude frmol. A nikde není psáno, že v listopadu to bude OK. Inu, bude to ještě veselé.
A vymyslel jsem krásné anglické slovo...
Flaubert
Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková
„Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit,
protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
Flaubert
Pro příklad, když v Kunovicích v osmdesátých letech zalétávali tehdy čerstvý prototyp letounu L-610, spoustu věcí najednou přestalo fungovat. Piloti museli přistát bez funkčních přístrojů, neměli údaje o práci motorů, rychlosti letu, nefungovaly jim brzdy, atd. Vyprávěl nám o tom náš profesor na aerodynamiku, který tehdy byl přítomen záletu a když se vrátil do školy, byl plný dojmů.
Prý se zeptal pana zkušebního šéfpilota, jestli věděl o všech těch nedostatcích, které to letadlo při prvním letu mělo. Jeho odpověď zněla:
"Ne Václave. Nestaral jsem se o to. Neznalost materiální stránky věci vnáší na palubu větší klid."
Takže se držme tohoto vyjádření člověka, kterému šlo v podstatě mnohokrát o zdraví a někdy i o život. Někdy je líp dopředu nevědět, ale je hlavně třeba se umět správně zachovat a nepanikařit.
No, ne že bych si zrovna dneska chtěl zvedat náladu hulákáním Svěrákových písniček z okna (jednak by to bylo v mém podání krajně neekologické a mohl bych tím přilákat nežádoucí pozornost Gréty T., druhak musím přiznat, že pana Svěráka zase až tak nemusím), ale beru to trochu s nadhledem. Nicméně roušku nosím (Simča mi ušila krásnou s pejskama), ruce si myji pořádně a snažím se respektovat doporučení. A přemýšlím nad tou veselou pohádkou do workshopu
Jinak, souhlasím s tím, že na palubě by měl být větší klid. A pouštět na nás bubáky, různá čísla o čemkoliv a hodinové zprávy plné zarouškovaných reportérů, dramaticky stojících v příšeří před nemocnicemi, to je děs.
Ani já jsem dnes nepěl z okna. Nějak mi takové hromadné hurá akce neinteresují, Spíš je truchlivé, že pan Svěrák supluje jakési dodávání optimismu národu, které by měli dělat politici. Není to tak dávno, co se mi do ruky dostal životopis Winstona Churchilla. Velice poučné...
Jsem smuten, anžto Vlaďka řekla, že mi nic šít nebude, protože to neumí. Ona do práce nosí tu roušku doktorskou a já chodím na občasný nákup zahalen šátkem. Bylo to interesantní, když jsem musel do banky s šátkem na pysku jak lupič z Divokého Západu. A dokonce jsem na jednu z cest do města použil i vzorovaný šátek, který druhdy proslavil pan Jásir Arafat. Budil jsem zaslouženou pozornost a to jsem ještě nevykřikoval ve frontě u pokladny Alláh Akhbar...
Inu, je to zajímavá doba...
Flaubert
Čechov by na to zcela jistě napsal něco dalšího ve stylu "smích skrze slzy". Anebo si v té roli představit Felixe Holzmana
Sakryš, no není to téma na povídku?
Nezbývá nám než doufat, že Bartonička vyjde a brzy se to vše uklidní. A už se těším na pohádky. I když jsem to téma navrhla, zatím ke mně inspirace nedorazila.
Mějte se a pevné zdraví přeji!
Zatím jsem nějaké zamítnutí od Bartoníčkových nedostal, nakonec, tam jde jen o to, aby se zase zprovoznila ubytovací zařízení. V každém případě by to bylo interesantní, chodit po bartoničce a tvořit s rouškami na hlavě...
Flaubert
Jerry, pokud bys stále ještě potřeboval roušku, napiš mi prosím zprávu, není problém, maminka šije a já distribuuji potřebným. Jsem moc ráda, že jste všichni v pořádku a veselé mysli.
Jinak když se napíše "optimismus", okamžitě mi t tomu naskočí : " je opium lidstva" . Dospívala jsem na zakázané litaratuře :-)
Flaubert
Psal jsem Bartoníčkovým, zatím s námi na červen počítají, ale nikdo neví, co bude. přinejhorším všechno odložíme, třeba na původní termín na konci srpna, eventuálně prostě letošní Bartonička nebude...
Ale co naděláme...
Nějaký nápad na nový workshop mám, snad mi to ještě v hlavě uzraje.
Lucko, roušku od tvé maminky pilně nosíme, moc se osvědčila, skvěle se v ní dýchá. Nakonec se mi to tak zalíbí, že v ní budu chodit pořád...
Jinak vše při starém, musím si hlídat čas, kdy vlézt nebo nevlézt do obchodu, ještě jsem moc mladý penzista... Bavil jsem se s mojí známou, která už je v tom seniorském věku a vyprávěla mi, že si připadala u Lidlu, jako když se před více než padesáti lety zkoušela dostat do kina na nepřístupný film. Ochranka ji nechtěla pustit, nakonec musela z tašky vyštrachat občanský průkaz.
Vzal jsem si za své Lucčino motto a každé ráno po probuzení si párkrát řeknu - tak a dneska zase budu optimistický... Nakonec, jak kdysi zpívali Fešáci a recitoval Petr Novotný - Vždyť dokud ještě žijem, je všechno OK.
Tak se opatrujte, dobrých spisovatelů není nikdy dost...
Flaubert
Já pořád doufám, že na Bartoničku dojde. To by byl divný a smutný rok bez našeho setkání...
Žijeme v divné době, ale jako správní spisovatelé se tím můžeme krásně inspirovat a někdy napsat podobně divný nebo absurdní příběh. Navíc je teď taky ta nejlepší doba vůbec něco psát, když máme více času. (To si říkám každý den, ale stejně jsem ještě nic nenapsala. Ach jo.)
Užívejte svátky a ať vás inspirace neopouští!
Jerry, to je hezký námět na minipovídku s tou tvou známou. To mě hodně pobavilo. A jsem ráda, že roušky slouží. Já jsem z respirátoru v práci koncem pracovní doby totálně přidušená, že když doma pak můžu, tak hned usnu. Nechápu, jak to normální člověk může udýchat 8 -12 hodin nonstop...
Jinak upřímně, nějak to vypadá celé na dost dlouho... Tak pokud by to s Bartoničkou nevyšlo, co udělat alespoň pokec přes nějaké ty moderní technologie? My takto už pravidelně dáváme vínečko s kamarádkami... není to pravda jako zajít do vinárny nebo kavárny, ale lepší než nic...
Tak se držme a nenechme se tím vším otrávit.
Tak zatím se zdá, že by Bartonička vyjít mohla, když už se od osmého června otevřou Hotely a další ubytovací zařízení, do toho se vejdeme. Nejvyšší čas mít v téhle hloupé době trochu oddychu.
Flaubert
No, Bartonička asi dopadne dobře, jako vždy. Ale nám se otřásají přípravy na švagrovu svatbu. Asi to bude hodně komorní příběh oproti původním plánům...
Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková
„Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit,
protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
o psaní jinak...
Willi, jsem zvědav, jak to bude na konci června se svatbami... Jinak jste samozřejmě na Bartoničce velmi vítání. Když jsem viděl snímky ze svateb s rouškami, vypadalo to děsivě...
Flaubert
A co se Bartoničky týče... Pokud dá konstelace hvězd, možná bych mohla dorazit. Ale víc budu vědět tak v půlce května
o psaní jinak...
Píšu, protože mám srdce na dlani a hlavu plnou fantazie." -- Martina Nováková
„Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit,
protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“ -- Ernest Hemingway
Flaubert
Já jaksi zjistila, že umím vymýšlet optimistické konce jen, když to nemám zadané. Múzy se prozatím nedostavily.
o psaní jinak...
o psaní jinak...
Flaubert
Postava: Starý politik - alternativně jsme objevili další - Depresivní babička.
Tak mezi hosty byl i člověk, kterého bych v jistém smyslu označil za bývalého politika. A tuhle náturu nezapřel. Sice jsem se mu poměrně úspěšně vyhýbal po celou dobu, ale přehlédnout nešel. V zásadě šlo o vedlejší postavu, která průběh svatby zásadně neovlivnila. Řekl bych spíš, že došlo k jistému okořenění a drbny, kterých bývá na svatbě vlastně nejvíc, dostaly slušný příděl munice, aby ho prodrbaly ze všech možných úhlů pohledu. Do detailu jít nechci, neb jsem byl účastníkem svatby lidí, na kterých mi záleží. A taky bych se tím zařadil mezi ty drbny.
Alternativní postava depresivní babičky byla rovněž přítomna. Dokonce hned v několika instancích a modifikacích. Přeci jen je svatba obvykle poměrně dost zatížena rozbouřenými emocemi a v našem případě se přidal třídenní nepřetržitý déšť. Původně volené místo obřadu bylo umístěno v lese (...netradiční svatba), takže depresi propadly nejen obě nastávající tchý... babičky, ale i všechny další dámy, které tento specifický rys obřadu včas nezaznamenaly a přijely v načančaných šatech vybavené botami na jehlách. Chtělo to spíš rybářské holínky a výbavu do kamenolomu. Naštěstí byla v záloze varianta B (stejně depresivní a proto nerealizovaná) a C, která již vyšla. Prostě proběhl obřad pod střechou. A ta střecha poměrně dobře navazuje na...
Místo: Opuštěný starý motel
Tak v našem případě nešlo o opuštěný motel ale o opuštěný kemp (...psal jsem, byla to netradiční svatba). Ale drobné odchylky od zadání jsme si přeci vždy na Bartoničce odpouštěli, zejména pokud dobře zapadly do příběhu. Majitelka kempu se sice snažila vše uvést do nejlepšího pořádku, ale sedmdesátá léta se nezapřela a hold některé vymoženosti konce minulého století tam chyběly. Neřku-li vymoženosti prvních dvou dekád nového věku. Ale vlastně to vůbec nevadilo. Spíš naopak, alespoň jsme měli na sebe víc času a jestli něco vadilo, tak to byl jen ten nekončící déšť. Příroda byla nádherná a zpěv ptáků nepřekonatelný. No, možná že kdybych to měl poslouchat každé ráno, tak by se mi to už tak krásné nezdálo, protože to byl vlastně docela slušný rachot. Ale takhle... ROMANTIKA!
Téma: Většinou si přejeme mít to, co nemáme.
No, tak tohle je téma snad každé svatby. Nakonec i vstup do manželství je snahou získat to, co nemáme, zatímco jiní z něj už vystoupili, aby získali zpět to, co tím ztratili. Když to dostanou zpět, tak si většinou vzpomenou, proč to valstně obětovali a začnou znovu hledat...
První věta: V Boha jsem nikdy nevěřil.
V Boha jsem nikdy nevěřil ... No, i to je víra (ne moje, já to mám v životě jinak) a nevím, jak se to koho na svatbě týkalo. Jestli ty dva svedl dohromady osud, Bůh, Síla nebo jen chemie v žilách, to nevím. Ale podle mne se k sobě hodí a držím jim palce. Jsou to oba smolaři, ale když se budou v životě opírat jeden o druhého, tak možná vykročí z bludného kruhu.
No, Jerry, my jsme si to užili vcelku příjemně, dobře jsme se najedli, popovídali si s lidmi, které jsme už dlouho neviděli a to je asi tak všechno. Inspirace tam byla na nejednu povídku, ale musí to uzrát.
Flaubert
A teď si řeknete, že s tím zase otravuje, jako loni. Nicméně, sami jsme se přesvědčili, jak čas utíká a rok uteče jako voda. Proto bych navrhnul termín příští, deváté Bartoničky a s jednou změnou. Takže
17. - 20. června 2021.
A změna je v tom, že by se příští Bartonička o den protáhla a sjeli bychom se už ve čtvrtek. Samozřejmě nepovinně, komu se to hodí až v pátek, nevadí. Ale přece jen, nějak se nám zdálo, že ta bartoničkovská pohoda by si zasloužila trochu delší trvání. Bartoničkovi s tím souhlasí, před prázdninami nemají takový nával a my jsme dobří zákazníci.
Takže, zatím si budeme užívat letošního podivného léta a pomalu se začneme chystat. Asi tak v únoru se zaseozvu na bartoničku, do té doby času dost.
Flaubert